Co nám dala Padesátnice?
Nyní vstupujeme do oslav svaté Padesátnice. Je to svátek, který má svůj předobraz již ve Starém zákoně a jehož význam sahá hluboko do dějin spásy. Zároveň je to svátek, který završuje naše hlavní oslavy Kristova vzkříšení. To, co začalo Paschou, dochází svého naplnění v události seslání Svatého Ducha na Církev.
Spásu člověka totiž Bůh nevykonal pouze svým vtělením a dokonce ani pouze svým vzkříšením. Dílo spásy zahrnuje také Nanebevstoupení Páně a seslání Svatého Ducha. Tyto dvě události spolu velmi úzce souvisejí. Těmto slovům však nesmíme rozumět tak, jako by Kristus odešel a někdo jiný přišel na jeho místo. Jde o jiný způsob Boží přítomnosti ve světě. O tutéž skutečnou, reálnou a živou přítomnost Boha ve svém stvoření.
Stejně tak ani Nanebevstoupení není třeba chápat pouze prostorově. Není to cesta do nějaké vzdálené části vesmíru. Nanebevstoupení je především zjevením Kristovy slávy.
Jeho lidská přirozenost vstupuje do plnosti Božího života. Čím více se Kristova sláva zjevuje, tím více nás osvěcuje Svatý Duch. Čím více se otevírá nebe, tím hlouběji Duch sestupuje do našeho nitra, do našeho bytí a do našich srdcí.
V jistém smyslu je už samotné Nanebevstoupení počátkem Padesátnice. Kristus činí své učedníky radostnými zaslíbením Svatého Ducha a potvrzuje toto zaslíbení svým požehnáním.
Kristus tedy svět neopouští. Zůstává mezi námi. Zůstává s námi sice neviditelně, aby byla zachována naše víra, ale zároveň zůstává naprosto reálně. Nejhlouběji to poznáváme ve svátostech a především ve svaté Eucharistii. To, co se našim očím jeví jako chléb a víno, je pro nás samotným vtěleným Slovem Božím, Bohočlověkem Kristem.
Proto můžeme říci, že Padesátnice nám dala všechno. A dokonce více než všechno. Dala nám samotného Bohočlověka Krista přebývajícího v nás skrze Ducha Svatého.
Padesátnice není pouze historickou vzpomínkou. Je skutečností, která stále trvá. Bůh seslal na svět déšť své milosti. Zlatý déšť svého požehnání, který nepřestává padat.
Čím pokornější je lidské srdce, tím více je schopné přijmout Boží milost. Duch Svatý nepřestává sestupovat, ale záleží na nás, nakolik mu otevřeme své nitro.Padesátnice nám tedy dává vše a více než vše. Dává nám vtěleného Boha. Dává nám
Boha v celém našem bytí – v duchu, v duši i v těle. Přijímejme proto tento dar s pomocí Boží. Nechávejme Pána v sobě promlouvat.Nechávejme Bohočlověka Krista v nás působit, žít a kráčet. Ať on přebývá v nás, abychom my mohli přebývat v něm.
Ať se každý z nás stane živým a oduševnělým chrámem Svatého Ducha.
