Velká středa – Láska a Zrada

„Jidáš přijímající odměnu za zradu“ – Giotto di Bondone

Dnes se koná poslední liturgie předem posvěcených darů v tomto roce a v evangelijním čtení slyšíme o dvou postavách: ženě, která milovala, a učedníku, který zradil. Dva lidské příběhy – jeden vede k odpuštění, druhý ke zkáze. A mezi nimi jsme my.

Dnešní Evangelium vypráví o ženě, která přichází za Ježíšem s nádobou vzácné vonné masti. Nepromlouvá, neptá se, jednoduše přistupuje a pomazává Ježíšovy nohy – tichým, ale silným gestem lásky a lítosti. Její čin vzbudí nepochopení, někteří jí to vyčítají jako zbytečné plýtvání. Ale Ježíš ji brání. Vidí do jejího srdce. Říká, že to, co udělala, bude připomínáno navěky – jako příklad opravdové pokory a vděčnosti.
 
V ten samý čas ale dochází k něčemu zcela opačnému. Jidáš, jeden z Ježíšových nejbližších, se rozhoduje Ho zradit. Jde za velekněžími a nabízí jim, že Ježíše vydá – za třicet stříbrných. Třicet stříbrných za Mistra, který ho učil, odpouštěl mu, sedával s ním u stolu. Malý obchod, který má obrovské následky.
 
Velká středa je tedy dnem velkého kontrastu. Jedna osoba přináší to nejdražší, co má – jako dar lásky. Druhá prodává to nejcennější, co dostala – vztah s Kristem. Jeden čin je tichý, ale krásný. Druhý nenápadný, ale zničující.
 
A právě mezi těmito dvěma příběhy stojíme i my. Velká středa nás nevede k tomu, abychom ukazovali prstem na Jidáše nebo obdivovali bezejmennou ženu. Vede nás k tomu, abychom si položili otázku: Kde jsem já? Co přináším Kristu – úctu a lásku, nebo lhostejnost a pohodlí?

Přečtěte si také