Velký čtvrtek - Poslední večeře

„Poslední večeře"-Leonardo da Vinci

On, který byl bez hříchu, se stává obětí za hříchy všech, kteří ho zradili, opustili a přivedli na kříž. To je jediná cesta ke spáse – cesta kříže, kterou nemohl projít nikdo jiný než Bůh sám v osobě Ježíše Krista.

Dnes je Velký čtvrtek – poslední den Kristova života, který strávil se svými nejbližšími. Tento den je naplněn zvláštní intimitou, bolestí i nadějí. Kristus se loučí s těmi, kteří s ním kráčeli po cestách hlásání evangelia, kteří s ním sdíleli každodenní radosti i těžkosti uplynulých tří let. A právě jim, těmto nejbližším, nabízí poslední společnou večeři – Poslední večeři.

Kristus ví, co Ho čeká. Ví, že jeden z jeho učedníků ho zradí, další zapře a ostatní utečou. Přesto se rozhodne s láskou a klidem předat jim to největší tajemství víry – ustanovení Eucharistie. Během Poslední večeře učí své učedníky, co mají činit, až už s nimi nebude viditelně přítomen. Dává jim věčnou naději, že pokaždé, když budou slavit tuto svatou oběť chleba a vína, On sám mezi ně sestoupí, aby jim dal své Tělo a svou Krev – a tak s nimi zůstane navěky.

Eucharistie není jen připomínkou; je živou a skutečnou přítomností Krista. Je to Boží dar, skrze který se sjednocujeme s Kristem a přijímáme sílu k novému životu.
Po této svaté večeři se Ježíš v modlitbě obrací ke svému nebeskému Otci. Odevzdává se zcela do Jeho vůle a bez odporu přijímá vše, co přijít musí. Dobrovolně se vydává do rukou lidí – těch, které přišel zachránit, ale kteří ho nyní vedou na smrt. Umírá za ty, kdo Ho zabili – z lásky, která přesahuje lidské chápání.

Velký čtvrtek je tedy dnem hlubokého tajemství: den ustanovení Eucharistie, den lásky až do krajnosti, den dobrovolné oběti. V tichu této noci si připomínáme, že Kristus neodchází, ale zůstává. V každé svaté liturgii, v každém přijímání Jeho těla a krve, je On s námi – až do konce světa.

Přečtěte si také