Křesťanská orientace v záplavě informací – rozhovor s časopisem CRISIS

Gregor Fernbach. Snímek z videa na YouTube „Edition Hagia Sophia stellt sich vor“

Gregor Fernbach je kulturní vědec, nakladatel a redaktor – uznávaný znalec pravoslavné kultury v německy mluvícím prostoru. Od roku 2009 vede nakladatelství Edition Hagia Sophia, které vydává teologická, patristická, filozofická a kulturní díla. Kromě toho se Fernbach intenzivně angažuje v předávání pravoslavné tradice v kulturním kontextu Německa – formou přednášek, překladů a společenských příspěvků.

Od roku 2022 navíc vede redakci časopisu CRISIS – časopis pro křesťanskou kulturu, jedinečného projektu v pravoslavné mediální krajině německého prostředí. Hovořili jsme s ním o cílech, obsahu a perspektivách této iniciativy.

Můžete nám říci něco o vaší redakci a proč jste se rozhodli založit pravoslavný časopis v němčině?

Myšlenka na časopis CRISIS – časopis pro křesťanskou kulturu vznikla během těžkého období koronavirové pandemie, kdy se někteří členové společnosti DOM (Deutschsprachige Orthodoxie in Mitteleuropa – Společnost na počest archanděla Michaela) rozhodli dát pravoslavnému pohledu na aktuální otázky publikační hlas – jako reakci na zjevné antikřesťanské tendence posledních let.

Na jaře 2022 se vytvořila malá redakce, která od té doby čtvrtletně přináší pravoslavný pohled na zásadní otázky a problémy dnešní doby.

Témata dosavadních čísel byla například:

1. Great Reset
2. Kristus – Církev – Stát
3. Děti – Mládež – Rodina
4. Ex oriente lux
5. Tělo – Duše – Duch
6. Válka
7. Ochrana stvoření vs. ničení přírody
8. Sexualita – Láska – Kristus
9. Umělá inteligence
10. Domov – Národy – Národnosti
11. Pronásledování křesťanů – dříve a dnes

Připravujeme:

1.  Krása spasí svět
2. Pokušení filozofie

Snažíme se získávat nejen pravoslavné duchovní, ale také vědce, umělce a křesťany jiných vyznání jako autory, abychom nabídli co nejširší spektrum pohledů a obsahu.

Je časopis CRISIS jediný svého druhu v Německu? Kdo tvoří vaše cílové publikum?

Vedle různých farních tiskovin (většinou publikovaných na internetových stránkách) existuje německá verze časopisu Der Bote kláštera sv. Joba Počájevského a dále Der Schmale Pfad – Orthodoxe Quellen und Zeugnisse s více než 90 svazky od Johannese Alfreda Wolfa. Tyto publikace se však drží velmi blízko církevně-pravoslavním a patristickým tématům.

Časopis jako CRISIS, který by oslovoval i nepravoslavné čtenáře a vyjadřoval se k aktuálním tématům dnešní doby z pravoslavného pohledu, podle našich znalostí v německém jazyce zatím neexistuje.

Považujete za důležité věnovat se dnes misijní činnosti prostřednictvím pravoslavných médií?

V době informačního přehlcení je pravoslavná misie skrze média stále důležitější.

Důkazem toho byla i nedávná konference pravoslavných nakladatelů na LMU v Mnichově.

Je však důležité mít stále na paměti zásadu, že každá misie musí začínat „sebemisií“, tedy opravdovým prožíváním víry těch, kdo se misii věnují.

Jak vidíte budoucnost pravoslaví v Německu?

Na rozdíl třeba od USA se pravoslaví v Německu nešíří bouřlivě, ale poměrně pomalu. Jurisdikce tradičně pravoslavných zemí zde sdružují své migranty do místních diecézí. Německy mluvící pravoslaví je však zatím v plenkách.

Právě proto se zhruba šest let snaží o jeho rozvoj výše zmíněná DOM-společnost. V poslední době je možné pozorovat jistý „pohyb“ díky vzniku pravoslavných mládežnických organizací, publikací a různých kanálů na sociálních sítích.

Přesto potrvá ještě dlouho, než se pravoslaví stane rovnocennou „třetí silou“ vedle dvou hlavních konfesí v Německu. Ale Řím také nevznikl za jediný den – a proto zůstáváme optimističtí.

V posledním čísle jste se věnovali tématu pronásledování pravoslavných křesťanů na Ukrajině. Proč považujete za důležité o tom informovat?

Celosvětové pronásledování pravoslavných křesťanů je v médiích obecně velmi opomíjeno.

Zvláště skutečnost, že právě na Ukrajině – tradičně pravoslavné zemi – dosáhlo pronásledování věřících znepokojivých rozměrů (zavírání, zabavování a změna účelu klášterů a chrámů, vyhánění kněží a farností), vyvolává vzpomínky na bezbožné režimy sovětské éry.

Zároveň nám to i v Německu naznačuje možnou budoucnost, kdy život podle křesťanské víry nebude už samozřejmostí.

Přečtěte si také