Jak si najít čas na modlitbu v každodenním shonu?

„Modlitba pomáhá uskutečnit vše co nejlepším způsobem.“ Foto: hramsergiy74 (ukrajinská redakce SPN)

Článek byl přeložen z ukrajinské redakce SPN.

Když někoho milujeme, vždy si – navzdory své zaneprázdněnosti nebo velké vzdálenosti – najdeme čas na upřímný rozhovor s ním. Pokud to nejde osobně, tak alespoň po telefonu nebo přes internet. Když ale láska chybí, lidé, i když žijí vedle sebe nebo pracují spolu, mohou jeden druhého téměř nevnímat a celé roky spolu nepromluvit.

Stejné je to i v našem vztahu k Bohu. Pokud Ho opravdu milujeme, vždy si najdeme čas na rozhovor s Ním. A dokonce se budeme snažit, aby tyto rozhovory byly co nejčastější a trvaly co nejdéle. Kdo Boha nemiluje, vnímá modlitbu jako těžkou povinnost, těžko si na ni hledá čas a obtížně se na ni správně naladí.

Částečně je to i proto, že mnoho lidí nechápe, co modlitba skutečně je a ke Komu se obrací. Někteří si myslí, že modlitba je jen jakýsi autogenní trénink – tak to ostatně vysvětlovali průvodci v muzeích ateismu v sovětské době – a ne rozhovor s Bohem. Jiné od modlitby odrazuje mylná představa o Bohu: vidí Ho ne jako milujícího Otce, Přítele či Bratra, ale pouze jako přísného Soudce, a proto nemají chuť s Ním často mluvit.

Neustálé pracovní vytížení nebo únava po práci, touha si odpočinout – to vše jsou pro mnohé z nás pádné důvody, proč se nemodlit nebo modlit jen minimálně.

Přitom i při největší zaneprázdněnosti, při té nejtěžší práci je možné se modlit, aniž by to jakkoli uškodilo věci, kterou děláme. Naopak, modlitba pomáhá udělat vše co nejlépe. Člověk, který umí a má rád modlitbu, nepotřebuje žádné kontrolory – nejlepším kontrolorem je jeho svědomí, o které stále pečuje, aby bylo v každé věci čisté. Modlícímu se člověku často ani není třeba rad od nadřízených – jeho skutečným Nadřízeným je sám Bůh, který vždy poradí, podpoří a pomůže.

Abychom Boha milovali a měli neustálou touhu se modlit i přes zaneprázdněnost a únavu, nesmíme být líní očišťovat svou duši i tělo pokáním (bojem s vášněmi). Zvláště je třeba bojovat s vášní hněvu. Modlitbu člověka plného hněvu Bůh neslyší. A hněvivý člověk se na modlitbu nedokáže naladit, dokud nepožádá o odpuštění toho, na koho se rozhněval. Jak dnes vidíme, zvlášť ve válce vzniká mnoho hněvu. Ale Pán dává mír skrze modlitbu jen těm, kteří přemohou ne druhé, ale svůj hněv a další zlé vášně.

Přečtěte si také