Od kosmu po Svatou horu: Japonský inženýr, který se stal mnichem

Zdroj: skiathoschannel.gr

Zpráva je převzatá z bulharské redakce SPN.

Narozený na východních předměstích Tokia, Takajuki Kozaki snil o nebi a moři, studoval kosmické inženýrství a stavbu lodí a živil se všemožnými pracemi. Ve 27 letech se setkal s mladými protestanty, začal studovat Bibli a za půl roku přijal křest. O desetiletí později jej hledání vnitřního pokoje přivedlo k pravoslaví, mnišství v USA a Koreji a nakonec do monastýru Iviron na Athosu, kde je dnes otec Timotej ochráncem zázračné ikony Přesvaté Bohorodice Portaitissy, ševcem bratrstva a oddaným fotografem. Nedávno přednášel na univerzitě v Kanagawě o Athosu a pravoslavném mnišství. Příběh vyprávějí řecké weby skiathoschannel.gr a voria.gr.

Příběh otce Timoteje je současným dobrodružstvím duše: od Tokia a snů o kosmu k hledání věčnosti v „zahradě Přesvaté Bohorodice“. Narodil se a vyrůstal na východních předměstích Tokia, miloval poznání, nebe a moře. Na univerzitě studoval kosmické inženýrství a stavbu lodí, přičemž se živil nejrůznějšími pracemi – od číšníka a učitele na soukromé škole po instalatéra a čističe bazénů.

Ve 27 letech se náhodně setkal s protestanty a poprvé se dotkl křesťanství. „Když jsem studoval Bibli, uvědomil jsem si, že křesťanství není jen náboženství, ale způsob života. Nechtěl jsem zůstat jen věřícím, ale chtěl jsem se zasvětit celý. Myšlenka, že Bůh stvořil svět, mnou otřásla. Za půl roku jsem přijal křest,“ vypráví dnešní otec Timotej. Deset let žil v Tokiu jako protestant, neúnavně četl Bibli a křesťanské texty, ale cítil, že mu něco chybí. Potřeba vnitřního pokoje a duchovního mlčení ho přivedla k pravoslaví: „Pochopil jsem, že protestantský výklad dějin Církve je neúplný. V pravoslaví jsem našel odpovědi, které jsem hledal.“

Rozhodnutí opustit Japonsko a vydat se na mnišskou cestu jej nejprve přivedlo do Kalifornie – do monastýru sv. Jana Šanghajského. Původně se chtěl vrátit domů a založit vlastní společenství, ale Boží vedení jej nasměrovalo jinam: sloužil v pravoslavných obcích na Aljašce, kde žil i v samotě „obklopen divokou přírodou, daleko od civilizace“, a pak v Arizoně poznal svatého starce Efrema Arizonského. Tři roky strávené u něj hluboce poznamenaly jeho duchovní cestu. Později působil v malé pravoslavné komunitě v Koreji, ale když se ta zmenšila a zůstal sám, na radu svého biskupa odešel na Athos.

Monastýr Iviron si jej získal především díky zázračné ikoně Přesvaté Bohorodice Portaitissy. Otec Timotej se dnes stará o kapli se svatou ikonou: denně otevírá její dveře, vítá poutníky, provází je a vypráví jim o Matce Boží. Je také ševcem monastýru – řemeslo se naučil od své matky v Japonsku. „Moje matka říkala, že aby člověk mohl založit rodinu, musí umět vařit, uklízet a šít. Tyto dovednosti mi dnes pomáhají sloužit bratrstvu,“ vypráví.

Řečtina je třetím jazykem, kterým mluví; přiznává, že má ještě potíže, zejména při církevním zpěvu, ale zpívá na levém chóru a každý den se zdokonaluje.

Jeho velkou vášní je fotografie. Otec Timotej fotí bohoslužby, monastýr, bratry i nádhernou athonskou přírodu – ptáky, zvířata, skity a kláštery. Jeho cílem je vytvořit úplný fotoarchiv Ivironu, který zachytí „krásu Božího stvoření“. „Chci zachytit krásu Božího stvoření. Tak oslavím svého Tvůrce,“ zdůrazňuje.

Přečtěte si také