Kázání o katedrále sv. Cyrila a Metoděje a videoreportáž z liturgie

Otec Vasyl Čelenko během čtení evangelia. Zdroj: FB PPE

Toto kázání zaznělo, 27. září, během archijerejské liturgie v den 90. výročí svěcení katedrálního chrámu v Praze. O tom jak pražská eparchie oslavila tento den, co řekl vladyka Michal věřícím a kdo byl hostem v chrámu se dozvíte v naší videoreportáži. Kázání otce Vasyla o historii chrámu najdete pod videem.

Vaše Vysokopřeosvícenosti, Vaše Přeosvícenosti, ctihodní otcové, drazí bratři a sestry.

Dnes si slavnostně připomínáme 90 let od vysvěcení našeho katedrálního chrámu svatých Cyrila a Metoděje.

Samotná budova chrámu byla postavena již v 18. století jako součást domu pro přestárlé kněze římskokatolické církve. V této podobě sloužila zhruba čtyřicet let, poté byla využívána jako skladiště či přednáškový sál.

V roce 1933 byla, za podpory vlády Československé republiky, Vysoké školy technické a diplomatů Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, budova předána Pražské pravoslavné eparchii. Stala se tak sídelním chrámem pražského biskupa a zároveň chrámem české církevní obce v Praze, která do té doby sdílela bohoslužebný prostor s ruskou pravoslavnou obcí v kapli Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanském hřbitově.

Po potřebných úpravách podle liturgické tradice pravoslavné církve byl chrám 28. září 1935, v den památky svatého Václava, slavnostně vysvěcen na počest svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Svěcení se účastnili biskup moravsko-slezský Gorazd, eparchiální biskup pražské eparchie, dále biskup nišský Dositej, jako delegát Srbské pravoslavné církve, biskup mukačevský Damaskin a biskup Sergij, představený ruské církevní obce v Praze, spolu s dalšími duchovními. Některé z tehdejších účastníků Pán v budoucnu oslavil svatostí – mučedníka vladyku Gorazda, vyznavače vladyku Dositeje, otce Vladimíra Petřka a ctihodného Alexeje Kabaljuka. Do oltáře chrámu byly tehdy uloženy ostatky svatého mučedníka Averkia a svatého Arsenije Srbského.
Prvním představeným chrámu se stal protopresbyter Petr Kauer, po jeho náhlém zesnutí jej vystřídal otec Václav Čikl. Od samého počátku zde působil také otec Vladimír Petřek.

Nesmíme zapomenout, že tento chrám se stal i chrámem-mučedníkem. Zde se prolila krev hrdinů našeho národa – sedmi statečných mužů, kteří položili svůj život za svobodu vlasti. Zde působili i další pravoslavní bratři a sestry, kteří těmto hrdinům pomáhali a sami za to obětovali svůj život. Dne 18. června byl chrám nacisty znesvěcen, jeho svatyně a relikvie byly odcizeny či zničeny a až do roku 1945 zůstal uzavřen.

Po osvobození byl chrám znovu otevřen. Protože byl původní prestol zničen, došlo 5. července 1947, v den svátku svatých Cyrila a Metoděje, k novému vysvěcení chrámu. Tento obřad vykonal metropolita Jelevferij, exarcha moskevského patriarchy a první hlava nové jurisdikce. Do nového prestolu byly uloženy ostatky svaté Angeliny Srbské. V bývalém bytě kostelníka byla na památku mučedníka vladyky Gorazda vybudována kaple zasvěcená – Gorazdovi I., žáku svatých Cyrila a Metoděje.
Téhož roku byla zpřístupněna krypta pod chrámovou lodí. Díky duchovní správě a sboru starších byla pietně upravena a stala se památným místem. Na podnět církevní obce a vedení Pravoslavné církve se krypta proměnila v muzeum heydrichiády.

V roce 1994, z iniciativy představeného chrámu otce Jaroslava Šuvarského a jeho manželky, matushky Evy Šuvarské, a za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy, primátora Jana Koukala a dalších dobrodinců, byla pod nádvořím chrámu zahájena stavba nových prostor pro památník heydrichiády. V roce 1995 byl nový Národní památník slavnostně otevřen.

Za uplynulých devadesát let se v čele chrámu vystřídalo deset duchovních správců a působily zde desítky dalších duchovních. Dnes v modlitbě vzpomínáme na všechny, kteří zde sloužili, i na všechny bratry a sestry, kteří v tomto chrámu nalezli duchovní domov.

Katedrální chrám je místem, kde se k modlitbě scházejí věřící různého původu, přestože je chrámem české církevní obce. Od dob vladyky Gorazda se zde zachovává tradice slavení bohoslužeb podle novojuliánského kalendáře a v českém jazyce. Je to jediný chrám v Praze, který si tuto tradici uchoval. Současně se tu však užívají i jiné bohoslužebné jazyky.

Za 90 let se chrám dočkal několika rekonstrukcí, byl obohacen o nové předměty, ikony i svaté relikvie. V jeho zdech bylo pokřtěno kolem tří tisíc lidí, uzavřeny stovky sňatků a konaly se zde také pohřební obřady pro stovky našich bratří a sester.

Vlastníkem chrámu je Magistrát hlavního města Prahy. Dnešní krásný interiér svědčí o jeho pečlivé péči, za kterou jsme, my duchovní i věřící, vděční. Tento chrám byl, je a bude místem, kde se člověk setkává se svým Stvořitelem. Není to pouze historická budova a národní památník, ale především svatyně modlitby.

Doporučuji k přečtení i příspěvek otce Metoděje, kde srovnává rychlost ruské armády se šnekem. 

Přečtěte si také