Jaký je postoj Pravoslavné církve k druhému sňatku?

Svátost manželství. Foto: azbyka

Přeloženo z ukrajinské redakce SPN.

Církev druhé sňatky neuvítá a nepovažuje je za normu. To je přirozené, protože ideálem křesťanského rodinného života bylo vždy jediné, nerozlučitelné manželství – svazek založený na celoživotní věrnosti a lásce. „Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje“ (Mt 19,6). Proto církevní kánony například nedovolují sloužit těm, kteří žijí ve druhém manželství nebo jsou ženatí s rozvedenou ženou, a zakazují vstup do nového manželství po přijetí svěcení.

Nicméně Církev s pastýřským milosrdenstvím povoluje laikům druhý sňatek, pokud existují určité důvody (cizoložství jednoho z manželů, smrt a další). Není to vnímáno jako norma, ale jako shovívavost k lidské slabosti – ústupek diktovaný láskou a soucitem k člověku, jehož první svazek se rozpadl. Samotný fakt připuštění takového manželství je již svědectvím o tom, že Církev člověka neodstrkuje, ale přijímá, žehná mu a dává mu možnost vytvořit novou rodinu v Kristu.

Obřad sňatku těch, kteří se žení podruhé, je podobný obvyklému, ale chybí v něm některé slavnostní prvky (např. nekladou se věnce) a obsahuje zvláštní modlitby pokání. To je přirozené, jelikož člověk neuchoval milost prvního manželství, a nyní mu Církev připomíná vážnost odpovědnosti – aby neopakoval dřívější chyby a s vděčností přijal tento nový dar.

Přitom není třeba se cítit dotčeně. Je to stejné, jako kdybychom považovali zpověď za ponižující kvůli tomu, že je spojena s přiznáním hříchu. Naopak, smyslem tohoto zvláštního obřadu není trest, ale poučení, očištění a posvěcení nového manželského života. Církev, jako milující Matka, dává druhou šanci, vyzývá k větší moudrosti, trpělivosti a odpovědnosti, aby nový svazek byl pevný a požehnaný.

Přečtěte si také