Stejnopohlavní manželství uzavřená v členské zemi musí uznávat celá EU

Ilustrační foto Autor: Unsplash.com / Alvin Mahmudov

Dne 25. listopadu Soudní dvůr Evropské unie (Lucemburk) rozhodl v případu C-713/23 (Wojewoda Mazowiecki), že členské státy EU jsou povinny uznat manželství dvou občanů Evropské unie stejného pohlaví, pokud bylo legálně uzavřeno v jiném členském státě, a to pro účely výkonu práv vyplývajících z unijního práva, zejména svobody pohybu a práva na rodinný život.

Rozsudek přichází po několikaletém sporu dvou polských občanů, kteří uzavřeli manželství v Německu a žádali, aby byl jejich německý oddací list přepsán do polské matriky. Polské úřady však žádost zamítly s odkazem na to, že polské právo manželství osob stejného pohlaví neumožňuje.

Podle dnešního verdiktu je ale takový postup v rozporu s právem EU.

Soudní dvůr rozhodl: porušení svobody pohybu i rodinného života

Soudní dvůr zdůraznil, že oblast rodinného práva sice spadá do pravomoci jednotlivých států, avšak tuto pravomoc musí státy vykonávat v souladu s právem EU.

V daném případě platí:

• oba manželé jsou občané Evropské unie,
• jejich manželství bylo legálně uzavřeno v Německu,
• pár využil své svobody volného pohybu a pobytu,
• odmítnutí přepisu by způsobilo, že by v Polsku byli nuceni žít „jako cizí osoby“.

Soud konstatoval, že odmítnutí uznat takové manželství:

• zasahuje do práva na volný pohyb a pobyt,
• porušuje právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 7 Listiny základních
• práv EU),
• může způsobit výrazné administrativní a životní obtíže – od bydlení po sociální a daňové záležitosti.

Pár by tak při návratu do Polska nemohl pokračovat ve svém „běžném rodinném životě“, který si vytvořil v jiném členském státě.

Uznání není povinností zavést stejnopohlavní manželství

Soudní dvůr zároveň vysvětlil, že povinnost uznat cizí manželství nepředstavuje povinnost změnit vnitrostátní definici manželství.

Podle Soudního dvora povinnost uznání neporušuje národní identitu ani neohrožuje veřejný pořádek členského státu původu manželů. Neznamená totiž, že tento stát musí ve svém vnitrostátním právu upravit manželství mezi dvěma osobami stejného pohlaví.

Polské právo zná jen jediný způsob, jak uznat manželství uzavřené v zahraničí: přepis oddacího listu do polské matriky. Polské úřady však tento postup odmítaly použít u stejnopohlavních párů.

Soudní dvůr rozhodl:

Vzhledem k tomu, že přepis je jediným prostředkem stanovený polským právem, který umožňuje, aby manželství uzavřené v jiném členském státě bylo skutečně uznáno správními orgány, je Polsko povinno jej uplatňovat bez rozdílu na manželství uzavřená mezi osobami stejného pohlaví a na manželství uzavřená mezi osobami opačného pohlaví.

Závaznost rozhodnutí

Rozsudek je závazný pro všechny vnitrostátní soudy, které se budou zabývat obdobnými případy. Polský Nejvyšší správní soud nyní musí rozhodnout v souladu s výkladem poskytnutým Soudním dvorem EU.

Rozhodnutí se opírá o unijní ustanovení týkající se občanství Unie (články 20 a 21 SFEU) a o Listinu základních práv EU, zejména článek 7 zaručující právo na respektování soukromého a rodinného života.

To prakticky znamená:

Cizí oddací list dvou polských občanů stejného pohlaví musí být přepsán, jejich manželství musí být uznáno pro účely unijního práva. Polské orgány musí v budoucnu jednat obdobně i v dalších případech. 

SPN nedávno informoval, že Evropa čelí prudkému nárůstu útoků na křesťany.

Přečtěte si také