Je Pravoslavná církev v českých zemích pod vlivem Ruska ?

Zdroj:SPN

Pravoslavná církev v českých zemích je proruská ?

Pravoslavná církev v českých zemích prochází jednou z nejvážnějších krizí své novodobé historie. Vedle závažné finanční situace a hrozby ztráty zvláštních práv čelí také obviněním z údajného napojení na Ruskou federaci a z představování bezpečnostního rizika pro stát.

Vyvstává proto otázka, zda jsou tato obvinění opodstatněná a zda celá Pravoslavná církev v českých zemích skutečně odpovídá obrazu, který o ní prezentují některá média a političtí představitelé a v nedávné době i Ekumenická rada Církví ČR.

Eparchiální rada Pražské pravoslavné eparchie se již v květnu tohoto roku ohradila proti tvrzením, podle nichž má být církev proruská nebo dokonce podporovat ruskou agresi proti Ukrajině. Prohlášení bylo přijato celou radou, jejímž předsedou je rovněž arcibiskup pražský a českých zemí Michal.

Obvinění z napojení na Rusko

Téma se poprvé dostalo do popředí 20. srpna 2024, kdy Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR — v jehož jednání se účastnili i představitelé zpravodajských služeb, včetně ředitele BIS Michala Koudelky a ředitele ÚZSI Vladimíra Posoldy — přijal usnesení upozorňující na možné ruské vlivové působení skrze pravoslavné struktury v zemi.

Usnesení mimo jiné uvádí, že se Pravoslavná církev v českých zemích od roku 2014 dostává „pod stále významnější vliv osob napojených na mocenské struktury Ruské federace“, a doporučuje vládě, aby Policie ČR věnovala zvýšenou pozornost možnému protiprávnímu jednání představitelů jak Ruské pravoslavné církve působících v Česku, tak i samotné Pravoslavné církve v českých zemích.

Hlavním politickým hlasem kritiky se stal předseda výboru, senátor Pavel Fischer.

Protože výbor jednal v režimu utajení, nebyly veřejně předloženy žádné konkrétní důkazy. Z dosavadních veřejných vyjádření senátora Pavla Fischera a ředitele BIS Michala Koudelky nicméně vyplývá, že hlavním argumentem se stala minulost současného pražského arcibiskupa, vladyky Michala, zejména skutečnost, že studoval v Rusku, jeho spolužákem byl současný patriarcha Kiril a působil tam jako představitel Pravoslavné církve v českých zemích.

Senátor Pavel Fischer se k tématu údajného ruského vlivu v pravoslaví vyjádřil také v rozhovoru pro Novinky.cz ze dne 3. září 2024. Uvedl v něm, že podle jeho názoru „v pravoslavné církvi v českých zemích je složitá situace“ a že:

„Zatímco pražský arcibiskup Michal jedná, jako by byl pod vlivem moskevského patriarchátu, u olomoucko-brněnské eparchie je to jinak.“

Dále dodal:

„Mám zkrátka dojem, že na našem území soupeří Cařihrad a Moskva. U pražského arcibiskupa pozoruji až nepřijatelné porozumění pro plány Vladimira Putina.“

Tudíž senátorovi nejde o to aby byla Pravoslavná církev v českých zemích úplně samostatná bez žádného vnějšího vlivu ? Je tedy problémem pouze údajný ruský vliv nikoliv i vliv Cařihradu?

Na otázku, zda je podle něj Pravoslavná církev v českých zemích napojena na Moskevský patriarchát a co by to znamenalo pro bezpečnost státu, Fischer odpověděl:

„Náš výbor jednal za zavřenými dveřmi. Dostali jsme vhled i do některých klasifikovaných informací. A mohu odpovědně říci, že Rusko u nás vede vlivové operace i přes struktury pravoslavné církve.“

Přes jaké struktury jaké pravoslavná církev neuvedl. Zároveň sdělil, že debata o bezpečnosti nemůže být podle něj „zastavena s odkazem na svobodu vyznání“, protože církve dostávají značné prostředky ze státního rozpočtu.

„Považuji za nepřijatelné, kdyby se z prostředků daňových poplatníků u nás přispívalo na diverzní činnost proti státu. (...) Patriarchát moskevský se pokouší podmanit si pravoslaví u nás na úkor Cařihradu. A nástroje, které se k tomu využívají, jsou brutální.“

Nejasné vymezení: o které „pravoslavné církvi“ vlastně hovoří?

Z Fischerovy odpovědi však nevyplývá, které konkrétní pravoslavné struktury má na mysli – zda:

• Ruskou pravoslavnou církev,
• podvorje Moskevského patriarchátu v Karlových Varech,
• nebo Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku, která je samostatnou autokefální církví uznanou světovým pravoslavím a není součástí Moskevského patriarchátu.

Výrok tak nehledě na rozdíly mezi těmito subjekty staví vše do jedné roviny, ačkoliv jde o oddělené církevní struktury s odlišným statusem, historií i jurisdikcí.

Obviňování celé církve na základě minulostí jednotlivců?

Ve veřejném prostoru se obvinění často soustředí na osobu pražského arcibiskupa Michala, a to převážně kvůli jeho dřívějšímu studiu v Rusku. Z toho je následně dovozováno, že celá Pravoslavná církev v českých zemích představuje bezpečnostní riziko.

Toto zobecnění však není v souladu s realitou uvnitř církve:

• Většina pravoslavných duchovních v ČR pochází z Ukrajiny.
• Většina z nich se otevřeně staví proti ruské agresi, často s odkazem na své rodiny a blízké, kteří válku přímo prožívají.
• Mnozí duchovní i věřící organizují sbírky, vykonávají dobrovolnickou činnost, posílají humanitární pomoc či podporují ukrajinské uprchlíky.

Je tedy zřejmé, že tvrzení o proruské orientaci celé církve odporuje tomu, co duchovní i věřící v praxi dělají. A podíváme-li se na politické spektrum České republiky, najdeme i zde řadu osobností, které v minulosti studovaly v Rusku, udržovaly s ním kontakty, nebo dokonce působily ve strukturách bývalé StB – a přesto nikdo neoznačuje celé politické prostředí za proruské. Naše redakce se proto domnívá, že není správné stavět celou náboženskou komunitu do pozice podezřelých na základě minulosti jednotlivců.

 Ekumenická rada církví pozastavila Pravoslavné církvi v českých zemích členství

Dne 25. listopadu 2025 zasedalo valné shromáždění Ekumenické rady církví v České republice (ERC). Na tomto zasedání bylo rozhodnuto o pozastavení členství Pravoslavné církve v českých zemích na jeden rok. ERC své rozhodnutí odůvodnila několika faktory, včetně odkazů na možný „tuzemský ruský vliv prostřednictvím pravoslavných církví v ČR“.

Podle ERC Pravoslavná církev v českých zemích dlouhodobě nevysílá své zástupce na jednání řídícího výboru, neúčastní se komisí a jen minimálně se zapojuje do společných aktivit, přestože církve sdružené v radě sdílejí nejen výhody, ale i odpovědnost spojenou s hospodařením státních finančních náhrad z roku 2012. Rada zároveň upozornila na opakované mediální zprávy o problematickém a netransparentním hospodaření, zejména v rámci Pražské eparchie, což podle ERC odráží skutečné obtíže, kterými pravoslavná církev aktuálně prochází.

Rada však nezůstala u těchto konkrétních bodů a ve svém prohlášení pokračovala následovně:

„Valné shromáždění se již v loňském roce seznámilo se zprávou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR o tuzemském ruském vlivu prostřednictvím pravoslavných církví v ČR. Valné shromáždění ERC vyslovuje zásadní nesouhlas a odpor vůči agresi Ruské federace na Ukrajině a vůči jakémukoli zneužívání služby církve k proruské propagandě.“

Tím se ovšem znovu otevírá téma údajných proruských vlivů — bez předložení konkrétních důkazů či jasných faktů. Formulace typu „tuzemský ruský vliv prostřednictvím pravoslavných církví v ČR“ je velmi obecná, nekonkretizuje, kterých církevních struktur se má týkat, a opět staví celé pravoslavné společenství do jednoho rámce.

To působí zvlášť rozporně v kontextu skutečnosti, že řada členů Ekumenické rady církví se v minulosti účastnila pravoslavných bohoslužeb, přijala ocenění od arcibiskupa pražského Michala, a mnohé kostely různých křesťanských denominací (katolické, husitské aj.) jsou pravoslavné církvi propůjčeny právě jako výraz vzájemné ekumenické spolupráce.

Pokud by tedy ERC naznačovala, že v prostorách těchto chrámů probíhá proruská propaganda nebo šíření politického vlivu, znamenalo by to zároveň zpochybnění vlastní dlouholeté spolupráce.

Závěr 

Celá situace kolem Pravoslavné církve v českých zemích tak ukazuje především na hluboké neporozumění, nekomunikaci a na opakované míchání různých pravoslavných struktur dohromady. Výroky politiků, bezpečnostních představitelů či dokonce Ekumenické rady církví často pracují s obecnými formulacemi, které staví celou pravoslavnou církev do pozice bezpečnostního problému — bez toho, aby byla předložena konkrétní fakta, vymezeny přesné struktury nebo doloženy přímé vazby.

Pravoslavná církev v českých zemích má své vážné interní potíže: finanční chaos, nedostatek transparentnosti i dlouhodobé napětí uvnitř eparchie. Tyto problémy je nutné pojmenovat a řešit – a odpovědnost za ně skutečně leží na eparchii. Ovšem tvrdit bez jasných důkazů, že jde o proruskou instituci či nástroj cizího režimu, znamená do jedné pozice stavět tisíce věřících, kněží a komunit, které s Ruskem nemají nic společného a které samy často trpí důsledky ruské agrese na Ukrajině.

Zjednodušování a kolektivní nálepky nepřinášejí řešení — naopak prohlubují nedůvěru a stigmatizují celou náboženskou menšinu. Pokud má být situace objektivně posouzena, je potřeba jasně rozlišovat mezi jednotlivými církevními strukturami, požadovat transparentní audit hospodaření a komunikovat na základě ověřených faktů, nikoli domněnek. Teprve pak je možné zabránit tomu, aby se z teologického a organizačního problému stala politická zástěrka a aby celá komunita nebyla trestána za chyby či minulost jednotlivců.

Přečtěte si také