Pravoslaví jednoduše: Proč v chrámu stojíme a téměř nikdy nesedíme?

Foto SPN

Stání před Bohem: starobylý postoj úcty

Východní křesťané tradičně stojí téměř po celou dobu bohoslužby. Už starokřesťanský autor Tertulián napsal: „Nesluší se sedět před tím, koho se bojíš a koho ctíš — a tím spíše je neslušné sedět před tváří živého Boha.“ Stání není zákaz ani tělesný trest. Je to postoj člověka, který stojí před Bohem, bdělý, pokorný a s otevřeným srdcem.

Mnozí duchovní také říkají, že stání je drobný, nenápadný, ale skutečný duchovní úkon. Stojíme, protože stojíme před Bohem, přinášíme Bohu malou oběť své pohodlnosti, dáváme najevo úctu, podobně jako když povstaneme před starším člověkem.

Bible říká: „Povstaň před tváří starce.“ Tím víc tedy stojíme před Bohem, naším Stvořitelem a Životodárcem.

Proč nestačí sedět a poslouchat?

Církev zná lidskou přirozenost: jakmile si sedneme, tělo se uvolní… a v tu chvíli se často uvolní i mysl. Proto pravoslavná tradice, na základě dlouhé zkušenosti, postupně opustila běžné používání lavic. Ne proto, že by bylo „zakázané sedět“, ale proto, že stání lépe drží pozornost i

Ale vždyť dříve se sedávalo!

Ano, do 6. století se v chrámech běžně sedávalo, někdy i na zem. Ale zkušenost Církve ukázala, že modlitba těla pomáhá modlitbě duše. Proto se postupně ustálila praxe, že během bohoslužby stojíme, kromě krátkých výjimek nebo nutných případů.

Jak překonat únavu při stání? Tradice nabízí jednoduchý „lék“: poprosit vlastními slovy Boha o posilu, podívat se na Ukřižovaného a zastydět se za vlastní slabost, uvědomit si, že duchovní růst začíná tam, kde nám je těžko.

Jednoduše řečeno

Stání v chrámu je starobylý projev úcty a modlitby. Není to povinnost, ale nabídka duchovního růstu. Kdo nemůže stát, může sedět bez pocitu viny. Církev se vzdala běžného sezení proto, že stání lépe chrání modlitbu. Modlitba je práce srdce a tělo jí může pomoci.

SPN minule vysvětlil proč se během bohoslužby používá kadidlo.

Přečtěte si také