Panychida za metropolitu Doroteje na Olšanských hřbitovech

Zdroj:FB

V úterý 30. prosince 2025 byla na Olšanských hřbitovech v Praze sloužena tradiční Panychida za Jeho Blaženost metropolitu Dorotej, blažené paměti, dlouholetého metropolitu pražského a celého Československa. Modlitební vzpomínku každoročně koná pražské duchovenstvo u příležitosti výročí jeho zesnutí. Informace o události byla zveřejněná na FB stránce eparchie.

Život metropolity Doroteje

Jeho Blaženost metropolita Dorotej, občanským jménem Dimitrij Filip, se narodil 20. října 1913 v obci Ňaňkovo, okres Chust v Zakarpatské oblasti, v dnešní Ukrajinské republice. Pocházel ze zbožné malorolnické rodiny. Jeho otec Georgij Vasiljevič a matka Helena, rozená Lipčejová, mu již v mládí vštěpovali lásku k Církvi a k Bohu, což mělo hluboký vliv na duchovní formování jeho osobnosti. Osmiletou školní docházku ukončil ve své rodné obci. Po jejím dokončení studoval na střední škole, kterou musel přerušit v souvislosti s nástupem základní vojenské služby, kterou vykonával v letech 1933–1935 v Novém Bohumíně.

Po ukončení základní vojenské služby pracoval ve výzkumně-šlechtitelském ústavu stébelnatých rostlin v Nižních Verestcích, dnes Nižní Vorota na Zakarpatsku, kde si při zaměstnání doplnil středoškolské vzdělání. Na jeho další duchovní formování a zejména vztah k Církvi měli výrazný vliv pravoslavní mniši z Izského monastýru, které velmi často navštěvoval.

V roce 1938 se definitivně rozhodl pro mnišský život a vstoupil do monastýru svatého Nikolaje v obci Iza. V roce 1939 přijal mnišství se jménem Dorotej z rukou představeného monastýru archimandrity Alexeje (Kabaľuka), významného představitele pravoslavného hnutí na Zakarpatsku, který mnoho vytrpěl za svaté Pravoslaví během marmarošsko-sihotského procesu v roce 1914.

Na jáhna a později na kněze byl otec Dorotej vysvěcen 7. dubna 1940 Jeho Přeosvíceností Vladimírem, biskupem mukačevsko-prešovským.

Jako jeromonach se snažil co nejvěrněji sloužit svatému Pravoslaví, a proto kromě povinností v monastýru obsluhoval různé farnosti mukačevsko-prešovské eparchie. S velkým zápalem hlásal Boží slovo svým věřícím, vštěpoval do jejich srdcí poznání a lásku k Pravoslavné církvi. Byl rozsévačem svatého Pravoslaví i modlitebně hřejivé a duchovně bohaté atmosféry Izského monastýru na Zakarpatsku. V rozhovorech s věřícími byl vždy bezprostřední a srdečný, což bylo svědectvím jeho hluboké víry a lásky k věcem, které mu byly svěřeny.

Po skončení druhé světové války, kdy se Zakarpatsko stalo součástí Sovětského svazu a pravoslavní věřící se stali členy Ruské pravoslavné církve, odešel mladý jeromonach Dorotej studovat na Leningradský pravoslavný duchovní seminář a akademii, které ukončil jako kandidát teologie. Vědecký titul Duchovní akademie – magistr teologie – obhájil v roce 1968.

Dne 12. června 1955 byl Jeho Svatostí Alexijem I., patriarchou moskevským a celé Rusi, v Moskvě vysvěcen na biskupa kremeneckého. Na žádost Jeho Blaženosti Jelevferije, metropolity pražského a celého Československa, byl Ruskou pravoslavnou církví vyslán do služby Pravoslavné církve v Československu, kde byl 20. srpna 1955 Eparchiálním shromážděním Prešovské eparchie zvolen za biskupa prešovského. Zároveň se stal redaktorem časopisu Odkaz sv. Cyrila a Metoděje.

Vladyka Dorotej přišel na východní Slovensko v době, kdy se na jedné straně pravoslaví neustále rozvíjelo, avšak na straně druhé byl pravoslavný lid lačný po hlubším poznání pravoslavné víry.

Během své arcipastýřské služby na prešovské katedře se vladyka Dorotej zapsal do srdcí věřících své eparchie jako skutečný arcipastýř a duchovní otec, učitel víry a misionář, který nebudoval Pravoslavnou církev na diplomacii a moci vyplývající z biskupského postavení, ale na autoritě, lásce, zbožnosti, asketismu a oddanosti lidu i společnosti, ve které žil.

V zápase o posílení Pravoslaví v prešovské eparchii se vladyka Dorotej představil Pravoslavné církvi jako velmi schopný a aktivní arcipastýř, za což mu byla v roce 1963 udělena hodnost arcibiskupa.

Když se v roce 1964 Jeho Blaženost metropolita Ján ze zdravotních důvodů vzdal svého úřadu, byl arcibiskup Dorotej na návrh Posvátného synodu dne 23. října 1964 IV. místním církevním sněmem Pravoslavné církve, konaným v Prešově, zvolen jeho nástupcem a dne 25. října téhož roku intronizován v katedrálním chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze za účasti zahraničních delegací z Ruské, Srbské, Bulharské a Polské pravoslavné církve jako metropolita pražský a celého Československa.

Jeho Blaženost metropolita Dorotej se jako hierarcha Pravoslavné církve v Československu aktivně podílel na životě a rozvoji Pravoslavné církve nejen v Československu, ale i v celém pravoslavném světě. Již v roce 1961 se aktivně účastnil práce I. rodosské konference a od té doby se podílel na přípravách Svatého a Velkého sněmu Pravoslavné církve.

Jako metropolita reprezentoval naši Církev v zahraničí při oficiálních návštěvách Ruské, Řecké, Srbské, Cařihradské a Gruzínské pravoslavné církve. Navštívil rovněž i jiné církve, například anglikánskou církev.

Při svých zahraničních cestách vystupoval s teologickými, historickými, ekumenickými a mírovými projevy jménem naší Církve. Jeho projevy byly zpravidla publikovány doma i v zahraničí.

Po vstupu naší Církve do Ekumenické rady církví v ČSSR a do Světové rady církví v roce 1967 se metropolita Dorotej osobně zapojil do jejich činnosti, přičemž v letech 1972–1973 zastával funkci předsedy Ekumenické rady církví v ČSSR. Zúčastnil se také Valného shromáždění Konference evropských církví a VI. valného shromáždění Světové rady církví ve Vancouveru, VI. valného shromáždění evropských církví a mnoha dalších setkání pořádaných Pravoslavnou církví i ekumenickým hnutím.

V roce 1984 mu byl Leningradskou duchovní akademií udělen čestný titul Doctor honoris causa a v roce 1985 Pravoslavnou bohosloveckou fakultou v Prešově.

Za svou teologickou a pastorační činnost byl Jeho Blaženost metropolita Dorotej vyznamenán nejvyššími řády Ruské, Gruzínské, Řecké, Polské a dalších pravoslavných církví. Byl rovněž nositelem vysokých státních vyznamenání.

Dne 30. prosince 1999 v tichosti ve své rezidenci odevzdal svou nesmrtelnou duši Stvořiteli.

Zdroj: pcopresov.sk.

Přečtěte si také