Jak bolševici stvořili mýtus Dědy Mráze

Foto SPN.

I dnes chodí k dětem v postsovětských zemích na Nový rok Děda Mráz. Postava, která dětem přináší dárky za to, že odříkají básničku, nebo prostě za to, že se dobře chovaly. Děti to vnímají jako novoroční kouzlo a dospělí jako hezkou tradici, se kterou sami vyrůstali. Ačkoliv jde o oblíbený zvyk, je potřeba si připomenout, jak vlastně Děda Mráz vznikl.

Zatímco se v Evropě stal symbolem obdarovávání svatý Mikuláš a u nás Ježíšek, Sovětský svaz potřeboval hrdinu, který by „nezaváněl“ církví. Tak vznikl Děda Mráz – postava, která měla vytěsnit víru a nahradit ji světskou ideologií. Jeho příběh je fascinující směsí starých legend, politických direktiv a paradoxně i americké inspirace.

Od nebezpečného starce k „dobrému“ dědečkovi

Kořeny Dědy Mráze netkví u svatých, ale v temném slovanském folklóru. Původní Morozko (nebo také Moroz) byl nebezpečným a nevlídným vládcem zimy. Byl to děsivý stařec z lesů, který dárky nenosil – on sám vyžadoval oběti, aby lidi nezmrazil.

Teprve v polovině 19. století se v literatuře začal proměňovat v moudrého vychovatele. Skutečný zlom však nastal až po převratu v roce 1917. Bolševici pravoslavné svátky jednoduše zrušili. V rámci kampaně „komsomolských Vánoc“ byl i stromek označen za „buržoazní přežitek“ a v ateistických časopisech vycházela hesla: „Pryč s popovskými Vánocemi! Po bolševicku vstoupíme do posledního roku pětiletky!“ Věřící museli stavět stromky tajně a okna zakrývat dekami, aby je neodhalily hlídky. Na „nosiče dárků“ se tehdy téměř zapomnělo. Ve 20. letech byl i Děda Mráz označen za „náboženské harampádí“ a nástroj vykořisťovatelských tříd k oblouzení dětí.

Stalinova transformace: Sovětský „Santa Claus“

Ve 30. letech si však Stalin uvědomil, že režim potřebuje vlastní tradice, které by lidi sjednotily. Do ideologie se Ježíšek ani svatý Mikuláš nehodili, a tak byl Děda Mráz „rehabilitován“ a kompletně přetvořen.

Zajímavé je, že se Sověti inspirovali americkou cestou. Zatímco na Západě se Mikuláš změnil v komerčního Santa Clause, sovětští ideologové udělali totéž: vzali postavu bělovousého starce v rudém plášti, dali mu ruské rysy a roli „mravního mentora“ socialismu. Aby se úplně odstřihl od křesťanství, nesměl obdarovávat na Vánoce, ale jeho působnost byla přesunuta na silvestrovskou noc.

Sněhurka: Unikátní společnice

Aby byl obraz kompletní, dostal Děda Mráz doprovod – sličnou Sněhurku. Její původ sahá k operám Rimského-Korsakova a pohádkám Alexandra Ostrovského. V západní kultuře nemá zimní dárce žádnou ženskou společnici, Sněhurka je tedy unikátním vynálezem východního bloku, který měl postavu polidštit a udělat ji pro děti atraktivnější. Od roku 1937 se tato dvojice stala povinnou součástí všech novoročních oslav.

Vnucování Československu

Tento sovětský model se po roce 1948 pokusili komunisté zavést i v Československu. Nejslavnějším pokusem byl vánoční projev premiéra Antonína Zápotockého z roku 1952. V něm dětem oznámil, že Ježíšek zestárl, narostly mu vousy a stal se z něj Děda Mráz. Tvrdil, že Ježíšek byl symbolem chudoby a dřívější nuzné doby, zatímco Děda Mráz přijíždí z Východu v doprovodu rudé hvězdy jako symbol radostného zítřka. U nás se však tato postava nikdy plně neujala a Ježíšek v českých domácnostech přežil.

Závěr

Když se po pádu SSSR pravoslavné tradice (slavené 7. ledna) začaly vracet, Děda Mráz kupodivu nezmizel. Od roku 1998 má oficiální rezidenci ve městě Velikij Usťug a jeho role ideologa sice pominula, stal se silným komerčním symbolem, avšak v dnešní době se bohužel opět stává nástrojem politického boje a vymezování se vůči Západu.

Místo „mravního mentora“ socialismu dnes Děda Mráz v některých případech vystupuje jako obránce „tradičních hodnot“ v až bizarních propagandistických videích. Příkladem může být loňská ruská novoroční reklama, ve které Děda Mráz společně s vojákem protivzdušné obrany sestřelí Santu Clause, když se svými sobami naruší ruský vzdušný prostor. Z pohádkové postavy se tak v rámci nové rétoriky stává symbol odporu proti západním vlivům, čímž se kruh uzavírá a postava se vrací ke svým ideologickým kořenům.

SPN nedávno popsal život svatého Silvestra I.

Přečtěte si také