Proč Santa Claus „není náš“: Nový rok a svatý Basil v pravoslavné tradici

Foto: Protothema

Oslava Nového roku patří k nejstarším lidským svátkům a v různých kulturách byla odvozována od přírodních cyklů a kalendářních systémů. V pravoslavném prostředí se však 1. leden podle nového (gregoriánského) kalendáře neoddělitelně pojí se svátkem svatého Basila Velikého, arcibiskupa caesarejského, jehož památku církev slaví právě v tento den. Informuje o tom řecký server Protothema.

V byzantské a pozdější pravoslavné tradici nebyl Nový rok primárně dnem hlučných oslav, ale příležitostí k modlitbě, vděčnosti a prosbě o Boží požehnání pro nadcházející období. Svatý Basil zde není chápán jako pohádková postava rozdávající dárky, ale jako skutečný světec, který celý svůj život zasvětil službě chudým, nemocným a opuštěným. Právě jemu je připisován vznik prvních organizovaných forem křesťanské charity, známých jako basileiady.

Postava Santa Clause, jak je dnes všeobecně známa, má odlišný původ a je spojována především se západním slavením Vánoc. Vychází ze západní tradice svatého Mikuláše, k níž se postupně přidaly prvky severského folkloru a moderní komerční kultury. Současná podoba Santa Clause s červeným oblekem, saněmi a soby se ustálila až v 19. a 20. století, zejména prostřednictvím ilustrací a reklamních kampaní, a do pravoslavného prostředí pronikla až druhotně.

Pravoslavná církev proto zdůrazňuje, že Nový rok není pouze světským mezníkem, ale duchovní příležitostí k obnově života v Kristu. Svátek svatého Basila připomíná, že skutečný dar nespočívá v materiálním bohatství, ale v milosrdenství, pokoře a odpovědnosti za druhé. V tomto smyslu „náš“ svatý Basil zůstává svědkem evangelia a výzvou k opravdové proměně člověka, zatímco Santa Claus patří především do světa symbolů moderní západní kultury.

SPN nedávno popsal život svatého Silvestra I. ve své tradiční rubrice Životy svatých.

Přečtěte si také