Historie pravoslaví ve 2 minutách: Svatý Sáva a zrod srbské církve

Foto SPN

Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.

Útěk prince z hostiny

Příběh začíná jako z legendy. Nejmladší syn velkého srbského knížete Štěpána Nemanji, princ Rastko (nar. cca 1175), měl před sebou zářnou politickou budoucnost. Okolo roku 1186 se však jako mladík vytratil s ruskými mnichy a utekl na Svatou horu Athos. Navzdory otcovým plánům přijal mnišské jméno Sáva. Jeho zápal byl tak silný, že nakonec přesvědčil i svého otce, aby se v pokročilém věku vzdal trůnu, přijal jméno Simeon a odešel do monastýru za ním. Společně na Athosu založili monastýr Hilandar (1198), který se stal duchovním srdcem srbského národa.

Mírotvorce a diplomat

Po smrti otce Simeona se v Srbsku rozhořel bratrovražedný boj o moc mezi Sávovými bratry Štěpánem a Vukanem. Sáva se roku 1208 vrátil do vlasti s ostatky svého otce. Nad jeho rakví v klášteře Studenica přiměl bratry k usmíření a zůstal v zemi jako diplomat a učitel. Když roku 1216 hrozila Srbsku invaze z Uher, Sáva osobně vyjednal s králem Ondřejem II. příměří a zajistil severní hranice země.

Zápas o pravoslaví a autokefalitu

Situace se dramaticky změnila, když se Sávův bratr Štěpán oženil s Annou Dandolo, vnučkou benátského dóžete, a roku 1217 přijal královskou korunu od papeže. Tato "latinizace" země vyvolala odpor pravoslavného duchovenstva. Sáva se na protest vrátil na Athos, ale nepřestal na bratra naléhat, aby se vrátil k východní církvi.

Nakonec uspěl. V roce 1219 Sáva odcestoval do Nikaie (exilové sídlo byzantského císaře po pádu Konstantinopole), kde vyjednal autokefalitu (samostatnost) srbské církve. Sám byl vysvěcen na prvního srbského arcibiskupa se sídlem v Žiči. Zemi rozdělil na sedm biskupství, do kterých dosadil loajální učence, čímž definitivně upevnil pravoslavnou identitu národa.

Zákonodárce a poutník

Sáva propojil víru s právem. Sestavil Zakonopravilo – první srbský zákoník, který propojil byzantské civilní a církevní právo. Stal se tak největším státníkem 13. století. Když se později Srbsko dostalo pod příliš silný politický vliv Bulharska, Sáva se roku 1234 vzdal arcibiskupské hodnosti a vydal se na svou druhou pouť do Svaté země.

Plamen, který nelze uhasit

Svatý Sáva zemřel na zpáteční cestě z Palestiny v lednu 1235 (nebo 1236) v bulharském Tarnovu. Jeho vliv byl tak nebezpečný pro pozdější osmanské okupanty, že se ho roku 1594 pokusili symbolicky zničit: Sávovy ostatky veřejně spálili na vrchu Vračar u Bělehradu. Místo aby Srby zastrašili, udělali ze Sávy věčný symbol. Na místě hranice dnes stojí chrám svatého Sávy, jeden z největších pravoslavných chrámů světa. Od roku 1841 je svátek svatého Sávy (27. ledna) povinnou školní slavností, oslavující "Učitele Srbů".

SPN minule psal o hanebném vyplenění Konstantinopole křižáky v roce 1204.

Zdroje

• https://www.pravoslavi.info/inpage/svaty-sava-prvni-arcibiskup-srbsky/
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_S%C3%A1va
• https://www.mundo.cz/srbsko/historie

Přečtěte si také