„Ale pravda zvítězí“ – Metropolita Mark

Metropolita Mark Berlínský a Německý. Foto: SPN

Článek je přeložen z německé redakce SPN.

Velký půst začal – čas duchovního očištění a zdrženlivosti. Mnoho křesťanů v tomto období hledá duchovní podporu a vedení u uznávaných duchovních osobností. Proto se Svaz pravoslavných novinářů v Německu obrátil na Jeho Vysokopřeosvícenost, metropolitu Marka z Berlína a Německa, jehož dlouholetá služba a zkušenosti pomáhají věřícím nalézt jejich duchovní cestu. Hovoří o významu půstu, o výzvách a napětí v současném pravoslaví i o své službě Bohu a věřícím v Německu. Rozhovor odráží více než čtyřicet let jeho církevního působení v eparchii, historii ruské emigrace i aktuální otázky pravoslavného života v Evropě. Publikace vychází s požehnáním metropolity Marka.

Rozhovor jsme nahráli před začátkem Velkého půstu. Na co by si měli dát pozor lidé, kteří se postí poprvé nebo pravidelně? Existují dnes doporučení, jak správně duchovně prožít půst?

Všichni křesťané by měli mít na paměti, že nejdůležitější stránkou půstu je zdrženlivost, tedy zdržování se zlých myšlenek a činů.

První den půstu prosíme o to, abychom měli sílu „nepožírat“ své bližní.

Je snadné zdržet se masa, ale nezraňovat bližní odsuzováním, pomluvami a podobnými věcmi je mnohem těžší.

Letos slaví německá eparchie Ruské pravoslavné církve v zahraničí 100 let existence. Jaké akce jsou plánovány a jak hodnotíte těchto sto let církevní misie v Německu?

Akce jsou uvedeny v plánu. Především je třeba zmínit biskupský koncil, který byl přesunut do Německa, aby bylo možné důstojně oslavit toto jubileum. Po jeho skončení bude následovat historická konference věnovaná zpracování staleté historie. Zúčastní se jí vědci a odborníci na tuto problematiku. Připravuje se také výstava, která bude později putovat po jednotlivých farnostech.

Obecně je však misie ruské církve v Německu mnohem starší než sto let. Již dříve zde bylo vykonáno mnoho práce. Vznikaly první církevní struktury, které procházely různými obdobími. Už v 19. století probíhala důležitá práce na překladech liturgických textů. Duchovní při ruském velvyslanectví v Berlíně, protojerej Alexej Malcev, byl mimořádně aktivní a shromáždil kolem sebe skupinu spolupracovníků, kteří pod jeho vedením překládali liturgické texty. Na této práci z velké části stojí i dnešní překlady.

Po revoluci roku 1917 přišla vlna emigrantů z Ruské říše. Největším centrem ruské emigrace byl Berlín. Tam vznikla první katedrála – po jejím ztracení po burzovním krachu roku 1929 byla budova ještě donedávna známá jako Dom-Hotel. Později emigrace vybudovala novou katedrálu, která stojí dodnes. Šlo převážně o intelektuální emigraci – byli mezi nimi spisovatelé, skladatelé, profesoři a další. Mnozí z nich však později odešli do Francie a jiných zemí.

Druhá vlna emigrace přišla během a po druhé světové válce – šlo o lidi různého původu a profesí. Připojovali se k existujícím farnostem, ale zakládali i nové, takže v 50. letech měla německá eparchie více než 170 farností. Později se jejich počet snížil kvůli další emigraci do Severní a Jižní Ameriky i Austrálie.

Když jsem v roce 1980 převzal eparchii, bylo zde asi 40 často velmi malých farností. Spíše jsme očekávali, že některé z nich postupně zaniknou. Politické změny roku 1990 však přinesly nový příliv věřících, zejména mezi ruskými Němci a jejich rodinami, takže dnes má naše eparchie opět více než 70 farností.

Statistiky ukazují růst počtu pravoslavných věřících v Německu. Jak hodnotíte současnou situaci pravoslaví zde?

Od roku 1990 počet farností neustále roste. Mezi novými věřícími je mnoho lidí, kteří byli například pokřtěni v Kazachstánu, ale kvůli velkým vzdálenostem tam nebyli aktivně zapojeni do církevního života. Mnozí z nich dnes přicházejí do našich farností a postupně si osvojují církevní tradice a zvyky a aktivně se zapojují do života farnosti.

Mnozí však nejsou zvyklí na situaci církve v nepravoslavném prostředí. Proto ji nepodporují v potřebné míře. To vede k tomu, že farnosti nedokážou finančně zabezpečit své kněze, kteří pak musí pracovat i v civilním zaměstnání, aby uživili své rodiny.

Vznikají nové farnosti nebo skupiny věřících, které by chtěly pravidelné bohoslužby, ale nejsou schopny uživit duchovního. Proto mohou být některá místa navštěvována knězem jen občas.

Dlouhodobě jste se zasazoval o pravoslavnou výuku náboženství na německých školách. Jak úspěšný byl tento projekt?

V Bavorsku a Severním Porýní-Vestfálsku je pravoslavná výuka náboženství běžným školním předmětem. Nejde o volitelný předmět, ale o povinný. Z náboženství lze dokonce maturovat.

Pokud je na škole dostatek pravoslavných žáků, výuka se tam zavede. Tam, kde jich není dost, mohou farnosti organizovat mimoškolní výuku. V takovém případě nepřichází kněz do školy, ale žáci přicházejí za ním.

Kněz nebo kvalifikovaný katecheta s diplomem získá uznání ministerstva školství a může pak v rámci farní školy vyučovat žáky z různých škol.

Jen v Mnichově takto studuje více než 130 dětí a mladých lidí. Známky jsou předávány škole a započítávají se stejně jako u jiných předmětů.

V pravoslavném světě dnes existují napětí a rozdělení. Jak mohou místní pravoslavné církve znovu najít jednotu?

Největší rozdělení je staré již více než 100 let – přijetí římskokatolického kalendáře řeckou církví v Istanbulu. Tento špatný příklad následovaly i jiné církve, například rumunská či bulharská. To vedlo k rozkolům uvnitř místních církví. Ruská církev, stejně jako jeruzalémská nebo srbská, se tomu díky Bohu vyhnuly.

Další rozdíly vznikly v roce 2016, kdy se na Krétě konalo shromáždění zástupců pravoslavných církví pod patronátem patriarchátu sídlícího v Istanbulu. Na nejvyšší úrovni se tam pokusili prosadit řadu změn v tradici a dogmatice pravoslavné církve. Nejzásadnější novinkou byl nárok konstantinopolského patriarchátu na bezprecedentní prvenství v pravoslaví.

V duchu této domnělé nadvlády pak Istanbul zasáhl do záležitostí ruské církve a udělil jedné skupině na Ukrajině tomos autokefalie. Tím byl zpečetěn rozkol mezi Istanbulem a Moskvou. Do čela této odštěpené struktury byl jmenován laik bez kněžského či biskupského svěcení.

Jak tento rozkol překonat, dnes nelze říci. Ale pravda zvítězí.

Na Ukrajině pokračuje válka i tlak na kanonickou církev. Jaké historické příklady mohou pomoci věřícím zůstat pevní ve víře?

Svatý Řehoř Teolog byl ve své době jediným pravoslavným biskupem v Konstantinopoli. Měl tam jen malý chrám, zatímco všechny ostatní kostely byly v rukou heretiků. Mnozí o něm pochybovali, pomlouvali ho a pronásledovali.

Díky pevnému a jednoznačnému držení se pravé víry nakonec zvítězil. Jeho teologie zvítězila a formuje pravoslaví po staletí. Tak byla nakonec potvrzena pravda.

Nikdo proto nemá ztrácet odvahu ani naději. Bůh chrání své děti, i když se nyní může zdát, že boj je nerovný a heretici či schizmatici mají převahu.

Pravda v sobě již nese vítězství, i když zatím není navenek viditelné.

Letos jste oslavil 85. narozeniny. Kterou událost svého života považujete za nejdůležitější pro pravoslaví v Německu?

Podle mého názoru je nejdůležitější událostí podpis „Aktu kanonického společenství“ v květnu 2007, který zviditelnil jednotu Ruské pravoslavné církve.

*Pro vytvoření článku byly použity fotografie metropolity Marka z veřejně dostupných zdrojů, především ze stránek sobor.de, rocorstudies.org, derbote.online, tatmitropolia.ru a dalších.

Přečtěte si také