Patriarcha Gruzie a papež

Zleva papež František, zprava gruzínský patriarcha Eliáš II. Zdroj:slmedia.org

Článek je přeložen z řecké redakce SPN.

Iliji
Jeho Blaženosti a Bohem ustanoveného Patriarchy
Mcchety a Tbilisi a celé Iberie (Gruzie)
VĚČNÁ PAMÁTKA!

Před jedním desetiletím, v říjnu 2016, zesnulý patriarcha Gruzie Ilia II. přijal papeže Františka v Tbilisi. Bylo to setkání, které přineslo velkou radost do duší všech pravoslavných věřících, protože, troufli bychom si říci, bylo ukázkovým příkladem toho, jak může pravoslavný primas, který respektuje svou Církev a své biskupství, přijmout papeže, aniž by pohrdl církevní tradicí a aniž by pohoršil věřící lid.

Tehdy jsme při této příležitosti zveřejnili následující text s názvem:

Patriarcha, který respektuje svou Církev a sám sebe...

Patriarcha Gruzie Ilia II. k papeži Františkovi: „Pouze pravá víra a pravá láska otevře cestu k jednotě“...

Slávu a dík vzdáváme Trojjedinému Bohu, protože v kritických okamžicích pro svou Církev zjevuje osobnosti, které působí jako orientační body a pamětihodné příklady pravoslavného sebeuvědomění a důstojnosti.

Samozřejmě máme na mysli Blaženého představeného malé, ale historické a apoštolské Církve Gruzie Iliju II. a postoj, který zaujal během návštěvy papeže Františka v Gruzii (30.9–2.10.2016).

Někteří by si přáli, aby patriarcha papeže zcela ignoroval. Aby se vůbec neúčastnil přijetí a vůbec se s ním nesetkal. Tento přísný přístup nevím, nakolik je v dnešních podmínkách prakticky uskutečnitelný, jak kvůli konkrétním vztahům společnost–stát–církev v Gruzii, tak i kvůli širšímu rámci mezinárodních geopolitických podmínek. Nezapomínejme, že papež je také hlavou státu Vatikán.

Při pečlivém studiu článků vatikánských zpravodajů a západních tiskových agentur je zřejmá jejich předpojatost vůči Gruzínské církvi, kterou prezentují jako postrádající i sociální lásku a jako zajatou krajně pravicovými prvky, které nechtějí ani jednoduchou komunikaci s čímkoli, co pochází ze Západu. Případné odmítnutí jakékoli spolupráce ze strany patriarchátu by tak spíše nahrálo plánům papežských kruhů, které by, opovrhujíce pravoslavnou církví, vytvořily komunikační most přímo s politickým vedením země. Dovolte nám k tomu neříkat více…

Domnívám se však, že klíčovým bodem není, zda k setkání došlo či nikoli, ale rámec a obsah tohoto setkání. Ostatně ani tradice naší Církve není v tomto ohledu absolutní, ale liší se případ od případu podle okolností, vždy však v přísných mezích pravoslavné ekleziologie a kanonické tradice.

K tématu
Elpidofor: Tajný dopis-šok proti UOC a krize v Americe

Než budeme komentovat samotnou návštěvu papeže v Gruzii, stojí za to zdůraznit postoj Gruzínského patriarchátu vůči pravoslavným Gruzíncům, kteří proti návštěvě protestovali. Nebylo zde pohrdání ani urážlivé a hanlivé označování (talibán, fundamentalisté, fanatici, psychicky nemocní, zelóti atd.), ale s obdivuhodným respektem k věřícím patriarchát ve svém oficiálním prohlášení jasně uvedl, že návštěva papeže v Gruzii „směřuje k posílení mezinárodních vztahů za účelem zachování míru v regionu“, zatímco „modlitební-svátostné společenství mezi námi a římskokatolickou církví bylo přerušeno od středověku a dokud mezi námi existují dogmatické rozdíly, podle kánonů naší Církve se pravoslavní neúčastní jejich bohoslužeb“! Nakonec prohlášení patriarchátu uzavírá: „Církev Gruzie zaujímá přísný postoj k otázkám ekumenismu, neboť již od roku 1983 přerušila svou účast ve Světové radě církví a rovněž se nezúčastnila nedávného všepravoslavného setkání na Krétě, přičemž vyjádřila kritiku dokumentů tohoto setkání i společného prohlášení, které vzešlo z nedávného setkání pravoslavných a katolíků v Chieti v Itálii“ (prohlášení Gruzínského patriarchátu, 28.9.16). Kéž by všechny místní pravoslavné církve následovaly příklad Apoštolské církve Gruzie v přístupu ke svým věřícím!

Vraťme se k samotné návštěvě papeže: Kdo pozorně sledoval mnohahodinové televizní přenosy CTV (televize Vatikánu) a zprávy mezinárodních agentur, mohl snadno zaznamenat důstojný a pravoslavný postoj Gruzínské církve vůči vysokému hostu – hlavě státu Vatikán a vůdci římských katolíků, papeži Františkovi. Toto hodnocení jsme si potvrdili i v komunikaci s gruzínskými přáteli v Tbilisi.

Nelze nepoukázat na vznešenou lásku a pohostinnost, která nesklouzla k laciné „láskyplnosti“, jež „lechtá uši papežské monarchocentrické ekleziologie“, na zdvořilé oslovení v přísných mezích pravoslavné ekleziologie a na plný respekt k církevní kanonické tradici ze strany patriarchy i celé Gruzínské církve. Díky Bohu nedošlo k žádné společné modlitbě, nebyly složeny rouhavé „hymny“, nezazněla nepřijatelná oslovení, nebyly vyvěšeny nevhodné transparenty (např. „požehnaný, který přichází ve jménu Páně“), neproběhly neúplné spoluslužby, liturgické políbení ani nebylo papežem předneseno „Otče náš“… Při návštěvě katedrály v Mcchetě (1.10.16) patriarcha před příchodem papeže vstoupil do oltáře, sám se poklonil a poté vyšel papeže přivítat, přičemž zavřel svaté dveře oltáře! Kdo si uvědomí, co se děje při návštěvách papeže ve Fanaru, nemůže než se radovat z Gruzínské církve a zároveň cítit smutek nad přehlížením tradice jinde…

V Gruzii, díky Bohu, nedošlo k líbání ruky papeže ze strany diakonů či dokonce biskupů, jak jsme s lítostí viděli nedávno v Assisi!

Nelze se neradovat, když konečně vidíme samozřejmost: „Ano“ setkáním a komunikaci, ale absolutně žádné liturgické společenství s papežem. Patriarcha Ilia z úcty k církevnímu řádu neposlal ani formální delegaci na papežskou liturgii na stadionu v Tbilisi, což ve Vatikánu vyvolalo nespokojenost, jak vyplývá z komentářů jejich zpravodajů! Podle agentury Reuters papežští věřící v Gruzii očekávali „mnohem větší účast než přibližně 3 000 lidí, kteří přišli na liturgii na stadionu s kapacitou 25 000. Bylo to jedno z nejmenších shromáždění při papežské liturgii během jeho 16 zahraničních cest. Delegace zastupující patriarchu Iliju II., kterou Vatikán očekával, se rovněž nedostavila“ (Philip Pullella a Margarita Antidze, Richard Balmforth). Podle informací z Gruzie však patriarchát od počátku jasně sdělil, že žádná pravoslavná delegace se papežské liturgie nezúčastní.

Významná jsou i slova patriarchy při dvou setkáních s papežem. V projevu v patriarchálním paláci odpověděl nepřímo západní propagandě proti Gruzínské církvi. V katedrále Svetitskhoveli zdůraznil, že pravá víra a pravá láska jsou jedinou cestou k jednotě křesťanů. Pozoruhodné je, že původní text zakončil slovy: „Kéž Bůh sjednotí křesťany na základě pravé víry“, a poté dodal mimo text: „Pouze pravá víra a pravá láska otevře cestu k jednotě“. Také zdůraznil: „Pravá víra, pokora, pokání a láska k bližnímu tvoří nejkratší cestu ke spáse.“

Nelze opomenout, že patriarcha nepodlehl ani slovnímu tlaku papeže, který opakovaně hovořil o jednotě „křesťanského křtu“. Patriarcha se nedopustil běžné chyby jiných představitelů, kteří uznávají platnost křtu heretiků.

Důstojnost gruzínské církevní hierarchie se projevila i tím, že patriarchát neprovázel papeže na každém kroku. Obraz jiných představitelů v tomto ohledu je přinejmenším smutný…

Možná poselství, které papež obdržel z tohoto pravoslavného postoje Gruzínské církve, bylo silnější než úplné odmítnutí, které někteří navrhovali…

Blahoslavíme gruzínské pravoslavné věřící za vedení jejich Církve na Krétě. Blahoslavíme je i nyní za jejich duchovní vedení, za patriarchu a jejich biskupy, kteří zachovali důstojný a pravoslavný postoj.

Děkujeme jim! Modlíme se, aby jejich příklad následovaly i ostatní pravoslavné církve.

Dnes, deset let poté, při odchodu blaženého patriarchy se modlíme:

Iliji
Jeho Blaženosti a Bohem ustanoveného Patriarchy
Mcchety a Tbilisi a celé Iberie (Gruzie)
VĚČNÁ PAMÁTKA!

Presbyter
Anastasios Gkotsopoulos

Farář chrámu sv. Mikuláše v Patrách

P.S.: V zajímavém článku Jesse Dominick mimo jiné správně poznamenává: „Patriarcha Ilia se setkal s papežem s respektem a důstojností, ale nepřistupoval k němu jako k pravověrnému biskupovi pravé Církve. Nepozval ho kázat během pravoslavné liturgie, nedovolil mu žehnat věřícím, neposadil ho na biskupský trůn ani si s ním nevyměnil liturgické políbení pokoje – kroky, které by zraňovaly pravoslavné vědomí věřících.

Jako moudrý pastýř patriarcha Ilia II. zachoval rovnováhu mezi respektem k hostu a respektem ke svému stádu, Církvi i vlastní službě, čímž dal příklad vztahů mezi pravoslavnými a katolíky a vydal svědectví pravoslavné pravdě ve svém projevu v katedrále Svetitskhoveli: „Pravá víra, pokora a naše tradice – to jsou poklady, které uchováváme. Naše jednota je v pravé víře. Pouze pravá víra a pravá láska otevře cestu k jednotě.“

Dříve SPN informoval o tom, že tělo patriarchy Eliáše II. bude vystaveno k veřejnému uctění.

Přečtěte si také