Jak Praha slavila Paschu v ulicích i v chrámu - VIDEO

Ilustrační koláž

Před chrámem panoval typický předpaschalní ruch. Někdo teprve přicházel, někdo už odcházel se svíčkou nebo košíkem v ruce, lidé chodili sem a tam. Uprostřed tohoto mírného chaosu stál přímo na mokrém chodníku kněz katedrály otec Jan Beránek a klidně a soustavně světil košíky, které mu věřící jeden po druhém podávali. Celá ulice byla mokrá, jako kdyby před chvílí pršelo. U zdi chrámu stály velké nádoby se svěcenou vodou, připravené na to, co přijde.

Na stolech na náměstíčku před chrámem byly po stranách vyskládány košíčky s tradičními velikonočními pokrmy: pascha, obarvená vajíčka, víno a další. Ve vzduchu už tehdy panovala vůně svěcené vody. Vedle stolů s pokrmy si farnost zřídila drobný stánek s církevními předměty — ikonami, svěcenou vodou, knížkami, křížky atd.

Vchod do chrámu byl slavnostně vyzdoben větvičkami, listy, květinami a vajíčky. Výzdoba pokračovala i uvnitř — věnce zdobily mohutný lustr nad hlavami věřících a i ikonostas. Chrám byl připraven přivítat největší noc roku. Duchovní správa katedrály myslela i na ty, kteří se do chrámu nevejdou. Na zábradlí před vchodem byla vyvěšena obrazovka, která měla přenášet dění uvnitř živě pro ty, kdo budou muset zůstat venku.

Ještě před začátkem bohoslužby se před plaštěnicí, plátnem s obrazem mrtvého Krista uloženého na Božím hrobě, vytvořila dlouhá fronta věřících, kteří ji přišli políbit. 

Tma, ticho a první světlo

Kolem 23:30 byl chrám zcela zaplněn. Lidé stáli namačkáni jako sardinky. Přesto panovala klidná, soustředěná atmosféra. Věřící si tiše mezi sebou povídali, děti se rozhlížely kolem. Pak začala bohoslužba a nastalo soustředěné ticho.

V první části kněží slavnostně přenesli plaštěnici zpět do oltáře. Zazněla modlitba a chrám po několika minutách pohltila tma. Jediné světlo přicházelo od svíček v rukou některých věřících a od záblesků fotoaparátů těch, kteří chtěli zachytit tento okamžik. V chrámu zavládlo ticho, přerušované jen šepotem.

Pak se něco pohnulo. Duchovenstvo se svícemi v rukou a chrámovými prapory vyrazilo za zpěvu sboru procesím k východu. Dveře se za nimi slavnostně zavřely. Chrám zůstal v polotmě, věřící čekali. Zvenku bylo slyšet zpěv sboru, ale také hlasité pokyny otce Vasyla, který se venku energicky snažil udělat místo pro průvod duchovenstva a sboru a přitom evidentně zapomněl, že má na sobě mikrofon. Jeho velitelské povely byly zcela zřetelně slyšet a v chrámu vyvolaly vlnu pobavených úsměvů.  

"Kristus vstal z mrtvých!"

Pak se dveře znovu otevřely dokořán.

Duchovenstvo vstoupilo zpět do chrámu a cestou k oltáři hlasitě a radostně volalo v několika jazycích: Kristus vstal z mrtvých! Chrám odpovídal: Vpravdě vstal z mrtvých! Nejsilněji, nejradostněji a nejhlasitěji zněly hlasy ukrajinských věřících, kterých bylo v chrámu zřejmě nejvíce. Jejich Voistinu voskrese! znělo jako hrom.

Světla se rozsvítila. Chrám se po temnotě najednou zablýskal zlatem a světlem a pokračovala slavnostní paschální jitřní na konci které, otec Milan Bílý přečetl Poučné slovo sv. Jana Zlatoústého, arcibiskupa cařihradského, na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho poté pozdravil věřící a vyzval je, aby vyšli ven se svými košíky ke svěcení.

Zácpa z lidí a zablokovaná ulice

Dostat se ven byl svůj malý boj. Stovky lidí se najednou hrnuly jedním úzkým průchodem ke dveřím. Vytvořila se zácpa z těl, košíků, svíček a batohů, a cesta ven mi trvala přibližně pět až šest minut hustého postrkování a trpělivého čekání.

Venku mě zaskočilo, že ulice Na Zderaze  již byla zcela zablokována věřícími. Žádné auto tudy projet nemohlo, provoz byl zastaven úplně. Chodník podél Resslovy ulice byl zaplněn věřícími po obou stranách v celé své délce. Tento živý tunel z lidí, košíků a hořících svíček se táhl od dveří chrámu až ke Karlovu náměstí. Byl to pohled, který v centru Prahy nevidíte každý den.

Kněží se pustili do svěcení košíků a se svěcenou vodou rozhodně nešetřili. Kropení bylo štědré, místy až vydatné. Někteří věřící vycházející z davu vypadali, jako by právě prošli sprchou. Mokré vlasy, mokré kabáty, mokré košíky. Nikomu to ale očividně nevadilo ani v nejmenším. Právě naopak.

Všichni se usmívali. Zdravili se, objímali, volali na sebe Kristus vstal! v češtině, ukrajinštině, řečtině, arabštině, ruštině. Největší úsměvy a i největší radost z celého večera měli samotní kněží, kteří s kropáčem v ruce a úsměvem od ucha k uchu přecházeli od košíku ke košíku. Zřejmě je velmi bavilo světit - polévat lidi vodou.

Liturgie v šesti jazycích

Velká část věřících pak nezamířila domů, ale zůstala na první Božské liturgii Paschy. Při ní bylo evangelium předčítáno v šesti různých jazycích: češtině, ukrajinštině, církevní slovanštině, rumunštině, řečtině a francouzštině.

Paschalní noc v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze byla hlučná, radostná, přeplněná a mokrá od svěcené vody. Ulice byly zablokované, lidé se mačkali, někdo si přišel pro požehnání a někdo možná jen ze zvědavosti, ale nikdo neodcházel s prázdnou.

Přesně taková Pascha má být.

Kristus vstal z mrtvých!

Přečtěte si také