Otec Mladen: "Pravoslaví v Německu má velkou budoucnost"

Německá redakce SPN

Srbský pravoslavný kněz Mladen Janjić je představeným farnosti Povýšení životodárného kříže Páně v Köln-Porz, která náleží k srbské pravoslavné eparchii düsseldorfské a německé. S životem srbské komunity v Kolíně nad Rýnem je spojen již mnoho let. Kromě pastorační služby se věnuje náboženskému vzdělávání dětí a doprovází rodiny, které si chtějí v německé společnosti uchovat svou víru a identitu. V rozhovoru pro německou SPN hovoří o vývoji pravoslaví v Německu, duchovních otázkách moderního člověka i roli církve pro migranty.

Kristus vstal z mrtvých! Jak jste prožil letošní Paschu? Co vás v komunitě obzvlášť zaujalo?

Kristus vstal z mrtvých! Letošní Paschu jsem prožil jako skutečnou radost ze společenství a živé víry. Zvláště mě potěšilo, že se velké množství věřících aktivně účastnilo všech bohoslužeb. Nešlo jen o počet lidí, ale především o jejich vnitřní postoj, touhu po společenství a upřímnou modlitbu. Bylo cítit, že přišli s otevřeným srdcem. Tato radost nezůstala jen v chrámu – jsem pevně přesvědčen, že se přenesla i do jejich domovů a vztahů. To je pro mě nejkrásnější plod letošních svátků.

Jak hodnotíte počet pravoslavných křesťanů v Německu? Roste vaše obec?

Zkušenost nás duchovních ukazuje, že počet věřících, kteří přicházejí do chrámu, neustále roste. V posledních letech přišlo do Německa mnoho odborníků, což se odráží i v životě našich farností. V Kolíně vidíme, že mnoho lidí přichází a odchází – někteří jsou zde jen dočasně na sezónní práce, jiní, například zdravotníci, si po čase přivádějí své rodiny. Všichni se snaží najít své místo a církev jim pomáhá nejen včlenit se do našeho církevního společenství, ale také se integrovat do společnosti. Celkově lze říci, že se naše komunita vyvíjí v progresivní dynamice.

Co dnes nejvíce ovlivňuje rozvoj pravoslaví v Německu?

Domnívám se, že pravoslaví v Německu si stále více nachází své místo nikoli jako alternativa, ale jako životní styl a způsob bytí. Čím je nás více, tím více mizí dřívější zdrženlivost a nejistota způsobená tím, že jsme byli méně známí. Dnes jsme vnímáni skrze dobro, které v sobě neseme.

Velkou roli hraje krása pravoslavných bohoslužeb, která přitahuje i ty, kteří přijdou jen ze zvědavosti. Mnozí přijdou jen „na kukanou“, ale pak zůstávají zasaženi Kristovou láskou. Dnes je například možné slyšet božskou liturgii v němčině každou sobotu v jednom z kolínských chrámů, ale i v mnoha dalších městech. Nejdůležitější však je, abychom v tomto procesu zůstali autentickou církví vzkříšeného a stále radostného Ježíše Krista.

Jak vidíte budoucnost pravoslaví v Německu? Budou to spíše izolované diaspory, nebo národnosti začnou více spolupracovat?

Vidím absolutně krásnou budoucnost. Z osobní zkušenosti v Kolíně nad Rýnem mohu dosvědčit, že pravoslavní křesťané různých národností spolupracují již dnes – známe se, společně se modlíme a vzájemně se podporujeme. Věřím, že se tato spolupráce v budoucnu ještě prohloubí, protože si to přejí sami věřící. I když je zde mnoho farností, což je bohatstvím našich měst, vědomí jednoty ve víře roste. To nás přirozeně vede k větším společným oslavám. Tato vzájemná láska je základem, na kterém se staví budoucnost pravoslaví v Německu.

Jak byste Němcům jednoduše vysvětlil, co je pravoslavná církev a proč je pro moderního člověka důležitá?

Mnoho Němců se s pravoslavím poprvé setkalo na dovolené. Pravoslavná církev nabízí především radost ze setkání se vzkříšeným Kristem – setkání, které činí život lehčím, smysluplnějším a krásnějším. I když si někdo může myslet, že pravoslaví je staromódní, věřím, že je zároveň nadčasové a aktuální. Je totiž psáno: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“ Je nutné vybudovat si důvěru v Krista a pravoslaví nabízí přesně tuto možnost skrze živou osobní duchovní zkušenost. Je to církev radosti ze života v Kristu, kterou potřebuje i moderní člověk.

Proč dnes někteří Němci přestupují k pravoslaví? Co hledají?

Do pravoslaví se nevstupuje z vnějších nebo zištných důvodů, ale pouze z lásky ke Kristu. Stále více lidí v pravoslaví rozpoznává víru apoštolů – víru prostých lidí, kteří upřímně hledali Boha a našli v pravoslavné církvi ten nejdůvěrnější vztah k Němu. Hledají hloubku, autenticitu a zkušenost s Bohem, kterou v ateismu nenajdou.

I jiné křesťanské konfese nabízejí žitou víru, avšak duchovnost v posvátné mystice liturgie a eucharistické společenství s Tělem a Krví Ježíše Krista může vyvolat ještě hlubší spojení. Sjednocení se s Ježíšem Kristem skrze svaté dary je žitým a blízkým setkáním s Mesiášem, které fascinuje stále rostoucí počet věřících.

Otázka k mládeži: Jak lze dnes získat mladé lidi pro církev? Stačí sociální sítě?

Věřím, že mladé lidi dnes nejlépe získáme autenticitou. Bohužel je stále méně skutečných osobností a stále více kopií – dokonce kopií kopií. Proto potřebujeme skutečné autority: autority v lásce, svobodě a spravedlnosti. Lidi, kteří upřímně milují a konají dobro pro dobro samo. Nemusíme být všichni stejní. Spíše bychom měli hledat, čím nás Bůh obdaroval, a najít tak své místo v církvi.

Sociální média mohou pomoci, ale nejsou to podstatné. Podstatný je živý příklad. Liturgie je centrum – tam dochází k setkání Boha s člověkem. Věřím v mladé lidi. Vím, že to nemají lehké, protože se jim nabízí všechno a zároveň nic. Ale pokud budou hledat Boha ve svém srdci, On bude s nimi.

Před jakými moderními výzvami stojí pravoslavná církev v Německu?

Všechny výzvy dnešní společnosti se týkají i církve, protože církev žije v reálném světě. Vidíme odcizení, egoismus, povrchnost a nedostatek hloubky ve vztazích. Člověk je denně vystaven tisícům poselství, která chtějí získat jeho pozornost, srdce i duši. Proto potřebujeme duchovní bdělost a rozlišování, protože ne vše, co se třpytí, je zlato.

Co byste vzkázal našim čtenářům na závěr?

Kristus vstal z mrtvých – ne jako idea nebo symbol, ale jako skutečnost! Žijeme v době plné možností, a přesto mnoho lidí prožívá neklid, tlak a prázdnotu. Máme mnoho věcí, ale často málo vnitřního klidu. Mnozí žijí po Pasše dál jako dříve – se stejnými starostmi a zvyky, možná s trochou víry, ale bez skutečné změny. Ale to není Pascha. Pascha není přídavek – je to nový začátek. Naše naděje není v tom, že všechno bude lehčí, ale v tom, že Kristus žije. Naše naděje není něco – naše naděje je Někdo. To znamená: Tvůj život není nesmyslný. Tvá minulost není definitivní. Tvá budoucnost je otevřená. Jak to žít v každodennosti? Odpouštět, být poctivý, mít trpělivost, milovat, modlit se. Ptejme se: Žijeme skutečně s Kristem, nebo jen vedle Něho? Velikonoční poselství je něco, co můžeme žít včera, dnes i zítra. Kristus vstal z mrtvých! A protože je to pravda, všechno je možné.

Dřívější rozhovor SPN: Svedectvo Vieroslavy Bilej Hatrákovej o záchrane Evanjelia v Trebišove

Přečtěte si také