Arcibiskup Juraj: „Přestaňte plivat na Církev, jejíž jste součástí“

Arcibiskup Juraj. Zdroj: FB MKPE

Arcibiskup michalovsko-košický Juraj zveřejnil na facebookové stránce Michalovsko-košické eparchie rozsáhlé zamyšlení o stavu pravoslavných společenství v České republice a na Slovensku. Ve svém příspěvku pojmenoval jevy, které podle jeho slov ohrožují jednotu a autenticitu církevního života, a vyzval věřící i duchovní k větší pokoře a modlitbě. Východiskem celého zamyšlení se stala slova jeho přítele a spolubratra:„Raz zahynieme na vlastnú krásu...“

Arcibiskup Juraj ve svém zamyšlení popisuje konkrétní chování, které vnímá jako problematické. Poukazuje na vzájemné soupeření o to, kdo je „pravoslavnější“, na lidi, kteří mají na všechno připravenou okamžitou odpověď, a na ty, kteří podle jeho slov neustále číhají na internetu na chyby druhých. „ Další neustále "číhá" na "internetech" na sebemenší (domnělou) chybičku, aby to pak pořádně rozmázl a řádně to "hříšníkovi natřel"; samozřejmě že jediným kritériem takového soudu je vlastní přesvědčení dotyčného o tom, že jedině jeho představa, názor a praxe jsou těmi správnými.“ uvádí arcibiskup ve svém příspěvku.

Zvláště se v zamyšlení věnuje fenoménu internetové anonymity a útočnosti vůči představitelům církve. „ Kdejaký zakomplexovaný chudák, kterému se nepovedl život, opírající se o zdánlivou anonymitu internetu, hovoří o "Gontovi, Stránském, Dandárovi a Slaninkovi", kteří mimochodem mají svou církevní službu a jméno, jako by snad s nimi denně snídali a večeřeli. A v takovém výčtu můžeme pokračovat; bude to však smutné čtení.“ konstatuje arcibiskup. Zároveň v příspěvku zdůrazňuje, že si nečiní nárok na bezchybnost vlastního společenství: „ Netvrdím, že je u nás vše vpořádku. Chyb a přešlapů je více než dost.“

Ve svém zamyšlení arcibiskup Juraj formuluje tři oblasti, v nichž je podle něj třeba dosáhnout změny. První je ukončení veřejných útoků na vlastní církevní společenství. „ Za prvé, nebylo by špatné přestat veřejně plivat na společenství, jehož jsem součástí. Z vlastní zkušenosti vím, že obdobnou bídu, mizérii a vnitřní pnutí mají *všechna* křesťanská společenství na Slovensku a v Česku; nesetkal jsem se však s tím, že by je někdo z nich, byť mnozí tyto problémy dokážou veřejně pojmenovat, až s takovou sadomasochistickou zlobou, hraničící s nenávistí, pravidelně, veřejně a s hrdým pocitem vlastní domnělé morální nadřazenosti ohlašoval celému světu. Je to něco jako chlubit se před přáteli tím, že má vlastní sestra je děvčetem lehkých mravů. Ostuda pak nepadne na ni, ale spíš na toho, kdo tak hovoří.“ píše arcibiskup.

Druhou oblastí, na kterou arcibiskup upozorňuje, je odpovědnost duchovních za to, jak je vnímána autorita církevních představitelů. „ Za druhé, velký díl zodpovědnosti spočívá na duchovních. Je-li jakýkoliv biskup a jeho předchůdci po dlouhá desetiletí prezentován jako "veřejný nepřítel číslo jedna", není s podivem, že lidé postupně ztratí veškerou úctu i vůči tomu, kdo tak hovoří, protože ho prostě logicky začnou vnímat jako integrální součást problematického celku.“ uvádí.

Třetí oblastí je podle arcibiskupa varování před duchovními, kteří vedou věřící nikoli ke Kristu, ale sami k sobě. „ A za třetí, někteří nevedou společenství Církve ke Kristu, ale k sobě. "Jsem ten nejpravoslavnější, jiní jsou zlí." Příteli, zítra tu už třeba nemusíš být, nikdo nezná dne ani hodiny, a co bude s těmi, které jsi podvodně odvedl od Pána? Církev není "Jurajova" ani "Slaninkova", ani "Cuperova", ani "Fejsákova", a už vůbec ne kdejakého Jožky Ferky s nedokončeným doktorátem v Řecku. Jsme jen slabí, možná často chybující dočasní správcové, putující společně s těmi, co nám byli svěřeni, v plnosti blahodatě a pravdy, spočívající v Pravoslavné církvi, za hlasem Boholidského Mistra. “ cituje arcibiskup ve svém zamyšlení.

Příspěvek arcibiskupa Juraje uzavírá výzva adresovaná každému členovi církve. „ Určitě to chce více osobní pokory; jsme na stejné lodi, bez Ježíše a jeho Ducha jsme ničím a jednou my všichni, co jsme se považovali za nenahraditelné sloupy a strážce pravdy, stejně zemřeme. Dále je důležité poznat a přijmout své vlastní místo, roli a zodpovědnost v celém společenství; věřte mi, je to velice osvobozující.“ píše arcibiskup. Podle jeho slov by neuškodilo ani více modlitby za církevní představitele namísto nenávistných komentářů: „ Neuškodí ani více modlitby za církevní představené namísto nenávistných komentářů plných jedu; každý z nás, co Církvi sloužíme v síle Ducha jako její shromažďovatelé, podporu v modlitbě bytostně potřebujeme.“

Zamyšlení arcibiskup Juraj zakončuje slovy: „ je nezbytné nejen o Pravoslaví žvanit, ale hlavně pravoslavně, křesťansky, boholidsky podle Evangelia žít. Každý den, doma, v zaměstnání, na internetu, na dovolené, s přáteli i nepřáteli.
Kdo má uši k slyšení, nechť slyší. V Kristu, arcibiskup Juraj.“

Skôr SPN informoval o tom, že při tradiční peší pouti v Zádielské tísňavě zaznělo kázání o odpovědnosti. Arcibiskup připomněl, že pravá autorita vyžaduje obětování vlastního ega..

Přečtěte si také