V Estonsku obnovili mužský pravoslavný monastýr po 80 letech

Foto: Oficiální stránky Estonské apoštolské pravoslavné církve

V estonské vesnici Kirikla vznikl nový pravoslavný mužský monastýr, v němž se po více než 80 letech znovu usadili mniši. Monastýr Svatých otců se nachází přibližně 40 kilometrů od Tallinnu a patří Estonské apoštolské pravoslavné církvi. Jeho prvními obyvateli jsou haapsalský biskup Damaskinos, který je zároveň představeným monastýru, a estonský mnich Paisios. Informoval o tom deník Daily Mail s odkazem na agenturu AP.

Bohoslužby se zatím konají v malé kapli zřízené ve zrekonstruovaném venkovském domě. Kromě modlitby se mniši věnují práci na zahradě, pěstování brambor, údržbě areálu a přípravě dalšího rozvoje monastýru. Jejich denní režim střídá společné a osobní modlitby, bohoslužby, fyzickou práci a duchovní rozhovory.

Obnova mnišského života po desetiletích

Estonská apoštolská pravoslavná církev má více než 60 chrámů a ženský monastýr v Reomäe na ostrově Saaremaa, mužská mnišská komunita však v zemi po desetiletí chyběla. Poslední pravoslavní mniši žili v Estonsku před více než 80 lety, ještě v období samostatnosti mezi světovými válkami.

Podle estonského křesťanského týdeníku Eesti Kirik schválilo založení nového monastýru plenární shromáždění Estonské apoštolské pravoslavné církve v listopadu loňského roku. Její metropolita Stefanos dlouhodobě usiloval o obnovu estonského mnišství.

Monastýr vzniká na sedmihektarovém pozemku poblíž obce Hageri. Zatím sídlí v běžném venkovském domě ze 30. let minulého století, který byl přestavěn tak, aby v něm mohly vzniknout mnišské cely a kaple. Nyní jsou v budově čtyři cely, další dvě by měly být doplněny. Do budoucna by tak komunita mohla mít až šest členů.

Myšlenku vybudovat monastýr právě v Kirikle podpořil estonský podnikatel a archont Urmas Sõõrumaa, jehož rodina z této oblasti pochází. Podle oficiálního webu Estonské apoštolské pravoslavné církve rozhodla o výběru místa také jeho blízkost k Tallinnu, kde biskup Damaskinos vykonává část svých povinností.

Život podle athoské tradice

Biskup Damaskinos strávil řadu let jako mnich v monastýru Xenofontos na Svaté Hoře Athos. Právě athoská tradice se proto stala základem života nové estonské komunity. Také otec Paisios pobýval delší dobu na Athosu a zkušenosti s mnišským prostředím získával i ve Finsku.

Mniši v Kirikle vstávají kolem třetí hodiny ranní, kdy začínají osobní modlitby. Přibližně o hodinu později následuje společná bohoslužba a v přítomnosti kněze také Božská liturgie. Po krátkém odpočinku pokračuje den prací, například údržbou monastýru, stavbou kaple, úklidem nebo zařizováním církevních záležitostí v Tallinnu. Večer se koná další bohoslužba a poté mají mniši čas na četbu nebo procházku.

Podle biskupa Damaskina je pro mnicha zásadní každodenní osobní čas s Bohem. Součástí modlitebního pravidla bývá Ježíšova modlitba, žalmy i četba textů církevních otců. Podoba modlitby se však může měnit podle konkrétního člověka, dne a jeho duchovního stavu.

Kirikla udržuje úzké vztahy s monastýrem Xenofontos a s ženským monastýrem v Akritochori v severním Řecku. Řecké komunity poskytují estonským mnichům duchovní i praktickou podporu a pomáhají jim například radami při stavbě kaple, organizaci monastýrního života nebo pečení prosfor. Do Estonska posílají také ikony, svíce a kadidlo.

„Monastýry jsou plícemi církve“

Biskup Damaskinos označil monastýry za „plíce církve“, protože podle něj zajišťují její duchovní dýchání a posilují celé společenství věřících. Mniši se modlí nejen za místní církev, ale za celý svět, a monastýry zároveň poskytují prostor lidem, kteří hledají klid, duchovní rozhovor nebo možnost účastnit se bohoslužeb.

Agentuře Associated Press biskup řekl, že pro něj není nejdůležitější počet mnichů, ale jejich duchovní kvalita a vážnost, s níž přijímají svou službu. „Více než dokončení budov mě zajímá budování bratrstva,“ uvedl.

Nový způsob života přitahuje také mladé návštěvníky a dobrovolníky. Podle otce Paisije oceňují možnost na nějakou dobu odložit telefon, vzdálit se sociálním sítím a věnovat se skutečným vztahům, fyzické práci a modlitbě. V Estonsku, které patří k nejsekulárnějším evropským zemím, zároveň odborníci pozorují první známky rostoucího zájmu mladých lidí o náboženství.

Monastýr nyní nemůže běžně poskytovat nocleh poutníkům, výjimkou jsou muži vážně se zajímající o mnišský život. Do budoucna by však měla vzniknout samostatná ubytovna pro hosty. Bohoslužby jsou již nyní otevřeny veřejnosti a komunita prostřednictvím sociálních sítí zve návštěvníky k modlitbě i krátkému odpočinku od hektického života.

Mniši uvažují také o výrobě svící a kadidla, které by mohli nabízet v Estonsku, Finsku a dalších skandinávských zemích. Podle biskupa Damaskina však musí monastýr růst pomalu, aby noví členové mohli skutečně přijmout jeho duchovní tradici. „Mnišský život je obtížný, ale právě skrze tyto obtíže nacházíme skutečné štěstí,“ uvedl.

SPN dříve informoval: Zpráva OSN: Estonsko čelí kritice kvůli náboženské svobodě a ochraně menšin.

Přečtěte si také