Estonský arcibiskup odmítl návrhy na zbourání pravoslavné katedrály

Foto: Ken Mürk/ERR

Debata o budoucnosti pravoslavné katedrály Alexandra Něvského v estonském Tallinnu vyvolala reakci hlavy Estonské evangelické luteránské církve arcibiskupa Urmase Viilmy. Ten odmítl myšlenky na zbourání či odstranění chrámu a zdůraznil, že navzdory problematickým historickým souvislostem jde především o místo modlitby. Informuje o tom estonská veřejnoprávní stanice ERR.

Spor se týká katedrály stojící na vrchu Toompea přímo naproti budově estonského parlamentu. Chrám využívá Estonská křesťanská pravoslavná církev, která je historicky spojena s Moskevským patriarchátem. Právě její přetrvávající vazby na moskevské církevní vedení jsou v Estonsku předmětem dlouhodobých bezpečnostních a politických sporů.

V poslední době se podle ERR objevilo několik návrhů týkajících se budoucnosti katedrály. Diskutovalo se o ukončení práva církve objekt využívat, jeho prodeji, přeměně na muzeum, přemístění, ale také o případné demolici.

„Kulturní národ nebourá, ale staví“

Arcibiskup Viilma, který je rovněž předsedou Estonské rady církví, připustil, že historie katedrály je složitá. Připomněl, že vznikla na konci 19. století v období intenzivní rusifikace a její umístění na Toompee mělo rovněž symbolický význam.

Historické okolnosti výstavby potvrzují také oficiální stránky estonského parlamentu Riigikogu. Podle nich byl pravoslavný chrám vybudován v 90. letech 19. století v prostoru tehdejšího Guvernérského parku právě v době vrcholící rusifikace.

Viilma však upozornil, že význam historických staveb se může v průběhu času měnit. Dnešní katedrála je podle něj především místem, kde se lidé modlí, zapalují svíčky před ikonami, přistupují ke zpovědi a účastní se bohoslužeb. Konají se zde také křty, svatby a poslední rozloučení.

„Žádné místo bohoslužby netvoří pouze zdi, věž nebo kupole. Budova se stává chrámem tehdy, když v ní žije a působí společenství,“ uvedl arcibiskup.

Za nevhodnou proto považuje představu, že by fungující chrám mohl být zrušen nebo dokonce zbourán. Připomněl přitom zkušenost Estonska se sovětským režimem, během něhož byly náboženské stavby zavírány, znesvěcovány a využívány k jiným účelům.

„Kulturní národ nebourá, ale staví,“ zdůraznil Viilma.

Estonsko požaduje přerušení vazeb na Moskvu

Diskuse o katedrále probíhá v době, kdy Estonsko výrazně zpřísnilo pravidla pro působení náboženských organizací napojených na zahraniční struktury představující podle státu bezpečnostní hrozbu.

Jak v červenci informovalo Polskie Radio s odkazem na ERR, novela estonského zákona o církvích a náboženských společnostech vstoupila v platnost 27. června. Náboženské organizace dostaly šest měsíců na to, aby své fungování uvedly do souladu s novými pravidly.

Změny se výrazně dotýkají právě Estonské křesťanské pravoslavné církve. Estonské ministerstvo vnitra po ní požaduje odstranění institucionální závislosti na Moskevském patriarchátu a změny ve vedení církve. Pokud by organizace požadavky nesplnila, stát může zahájit řízení směřující k jejímu nucenému rozpuštění.

Estonské úřady své kroky zdůvodňují zejména bezpečnostními obavami spojenými s působením struktur podřízených Moskevskému patriarchátu a postoji patriarchy Kirilla k válce proti Ukrajině.

Budoucnost chrámu mají utvářet pravoslavní věřící

Viilma ve svém komentáři připomněl také rok 1936, kdy se změnilo využití pravoslavných chrámů v Tallinnu a katedrála Alexandra Něvského se stala reprezentativním chrámem metropolity Alexandra tehdejší Estonské apoštolské pravoslavné církve. Podle arcibiskupa už tato historická zkušenost ukazuje, že význam stavby lze změnit, aniž by bylo nutné ji odstranit.

Podobný přístup podle něj Estonsko uplatňuje i u dalších historických budov spojených s obdobími cizí nadvlády. Samotný estonský parlament například sídlí v komplexu hradu Toompea, který byl po staletí přestavován různými mocnostmi. Oficiální historie Riigikogu připomíná mimo jiné rozsáhlé stavební úpravy provedené za vlády ruské carevny Kateřiny II.

Luteránský arcibiskup zároveň vyzval stát, aby věnoval větší pozornost také obnově dalších historických chrámů, například luteránského Alexandrova chrámu v Narvě a kostela Panny Marie v Tartu, které byly vážně poškozeny během 20. století.

Minulost katedrály Alexandra Něvského podle Viilmy změnit nelze. Její budoucnost však nemusí určovat význam, který jí byl přisuzován při jejím vzniku před více než stoletím.

„Budoucnost této symbolické stavby je především v rukou estonských pravoslavných křesťanů,“ uzavřel arcibiskup.

SPN dříve informoval: Zpráva OSN: Estonsko čelí kritice kvůli náboženské svobodě a ochraně menšin.

Přečtěte si také