Soud rehabilitoval svědka číhošťského zázraku Václava Trtíka

Očití svědci tzv. číhošťského zázraku Václav a Vladislava Trtíkovi při 50. výročí události v roce 1999. Zdroj: seznam zprávy

O rehabilitaci informuje zpravodajský portál Církev.cz. Krajský soud v Hradci Králové v úterý 11. srpna rozhodl, že Václav Trtík, číhošťský farník a očitý svědek takzvaného "číhošťského zázraku" z prosince 1949, byl v roce 1950 vězněn nezákonně. Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce si ponechal lhůtu na odvolání.

O co vlastně jde

Číhošťský zázrak je jedna z nejznámějších a dodnes ne zcela vysvětlených událostí poválečného Československa. Během adventní neděle 11. prosince 1949 se prý při kázání faráře Josefa Toufara v kostele v Číhošti na Havlíčkobrodsku několikrát sám pohnul kříž na hlavním oltáři. Zpráva o události se rychle rozkřikla a do vesnice začaly proudit davy poutníků.

Komunistický režim, který v církvi viděl překážku na cestě ke kolektivizaci venkova, se rozhodl situaci využít - zázrak označil za podvod a vykonstruovanou inscenaci namířenou proti státu. Toufara zatkla Státní bezpečnost (StB) a při brutálním vyšetřování ho umučila k smrti – zemřel už 25. února 1950. Případ se následně stal záminkou pro širší vlnu perzekuce církevních představitelů, včetně zatýkání opatů a dalších řádových kněží katolické církve.

Kdo byl Václav Trtík

Václav Trtík byl číhošťský farník a Toufarův pomocník. StB ho zatkla 18. února 1950 – tedy ještě před Toufarovou smrtí – a věznila přinejmenším do poloviny března téhož roku. Podle právního zástupce rodiny Lubomíra Müllera měl Trtík ve vyšetřování potvrdit vykonstruovanou verzi o círekvním podvodu, spolupráci ale odmítl. Poté, co se ukázalo, že podezření proti němu nemá oporu, ho StB propustila bez jakéhokoli odškodnění.

O jeho dodatečné rehabilitaci od té doby usiluje jeho dcera Marie Vavřičková. Sám Václav Trtík zemřel v roce 2007, rehabilitace tak proběhla až posmrtně.

Proč je rozhodnutí důležité

Farář Josef Toufar byl soudně rehabilitován už v říjnu 2024. Podle Müllera šlo v jeho případě spíš o vedlejší dopad – hlavním smyslem aktuálního řízení bylo očistit jméno samotného Trtíka, kterého komunistický režim zneužil jako svědka. Státní zástupce František Jedlička sice nezpochybňoval, že Trtíkovo věznění bylo nezákonné, měl ale za to, že dochovaných důkazů – jednoho dobového dokumentu a dvou pozdějších listin z rodinné kroniky – není pro rehabilitaci dostatek. Rodina naopak trvala na tom, že formální soudní rehabilitaci nemůže nahradit ani sebelépe zpracovaná kniha nebo článek, a že jde o zásadní krok k morálnímu očištění.

Rozsudek zatím není pravomocný a státní zástupce zvažuje, zda proti němu podá stížnost.

SPN dříve informoval: Pražský katolický kněz čelí podezření ze zneužívání. 

Přečtěte si také