Pohled z Chorvatska: Pravoslavní Ukrajiny mají budoucnost v Božích očích

Ilustrační obrázek SPN

Smrt mnicha Varsonofije ve Svatohorské lávře 23. září 2026 otřásla pravoslavným světem, ale v chorvatských médiích byla tato tragická událost téměř úplně zamlčena. Na význam tohoto utrpení a situaci v chorvatských médiích upozornil v textu pro srbskou redakci SPN Marko Princ, bývalý římskokatolický kněz, dnes věřící Srbské pravoslavné církve a jediný bloger v Chorvatsku zabývající se tématy pravoslaví.

Kromě brutálnosti tohoto útoku Marko Princ uvádí, že obzvláště otřesná jsou slova, která mnich Varsonofij pronesl v posledních chvílích života: „Sláva Pánu Ježíši Kristu! Já jsem mnich...“

Pro Marka Prince představují právě tato slova podstatu celé události. Jak zdůrazňuje, Varsonofij v okamžiku, kdy byl jeho život ohrožen, nemluvil o sobě, neklel na útočníky, nevyžadoval pomstu a ani neměl zbraň. Zatímco většina lidí by se instinktivně pokusila najít úkryt, zavolat pomoc nebo se bránit, jeho poslední myšlenka byla upřena ke Kristu.

„Svatohorský mnich Varsonofij zemřel jako oběť nenávisti vůči Církvi se slovy ‚Sláva Pánu Ježíši Kristu‘ na rtech. Nenáviděl, nebránil se, ani neměl vůbec žádnou zbraň,“

uvádí Princ. V tomto utrpení vidí víc než jen tragickou zprávu z válkou zmítané Ukrajiny. Smrt mnicha se pro něj stala svědectvím Evangelia v době, kdy se člověk stále více váže na pozemský život a snaží se jej prodloužit za každou cenu.

„Tak nám mnich Varsonofij svou krví sepsal kázání Evangelia pro naši dobu,“

píše Princ a připomíná, že Kristus podle křesťanského učení nezval člověka k tomu, aby strávil život snahou zajistit si klidné stáří, nýbrž aby jej zasvětil Bohu.

Zvláštní váhu jeho slovům dává i osobní zkušenost. Jako bývalý římskokatolický kněz, který přešel k pravoslaví, Princ píše, že sám pocítil, co to znamená, když se člověk kvůli příslušnosti ke kanonické Pravoslavné církvi stane předmětem podezřívavosti ve vlastním prostředí.

„Být ‚mezi kladivem a kovadlinou‘ často opravdu není snadné,“

uvádí on, ale dodává, že právě takové okolnosti mohou člověka podnítit k tomu, aby se osvobodil od připoutanosti k tomuto světu a začal pohlížet na realitu z perspektivy Evangelia a věčnosti.

Ve svém ohlédnutí zvlášť kritizuje skutečnost, že v Chorvatsku podle něj téměř nebyl žádný mediální zájem o vraždu mnicha ve Svatohorské lávře. Zároveň poukazuje na to, co považuje za nedostatečnou znalost postavení kanonické UPC a jejího utrpení.

Podle jeho slov zprávy o církevním životě na Ukrajině dostávají v chorvatských médiích prostor málokdy, zatímco o kanonické UPC se často hovoří výhradně skrze politickou prismu. Proto svůj blog vnímá jako prostor, na němž se snaží chorvatské veřejnosti přiblížit témata, která podle něj zůstávají zamlčována.

Smrt mnicha Varsonofije spojuje Princ i se slovy apoštola Petra o utrpení křesťanů:

„Jestliže jste uráženi kvůli Kristovu jménu, jste blahořečeni, neboť Duch slávy, Duch Boží, spočívá na vás.“

V tomto světle připomíná starobylé křesťanské přísloví:

„Krev mučedníků je semenem nových křesťanů.“

Utrpení mnicha pro něj proto není jen obrazem tragédie, ale i svědectvím o síle víry. V době, kdy je lidský život často nahlížen skrze materiální jistotu, dlouhověkost a strach ze smrti, ukázal Varsonofij podle jeho výkladu zcela jiný postoj k životu a smrti:

„Ať už politika a geopolitika říkají o osudu Ukrajiny cokoli, Bůh dá své požehnání národu, v němž se... i v dnešní materialistické době, kde se lidé všemožnými způsoby snaží prodloužit svůj pozemský život, rodí lidé, kteří mohou smrti přímo do tváře říci jediné: ‚Sláva Pánu Ježíši Kristu!‘“

Poslední slova mnicha Varsonofija se tak pro autora tohoto svědectví stala víc než jen slovy jednoho trpícího. Proměnila se v krátký, avšak silný projev vyznání víry — že člověk i v té nejděsivější chvíli může zůstat obrácen ke Kristu.

SPN již dříve psal, že albánský teolog uvedl, že vražda ve Svatohorské lávře je ránou pro celou Církev.

Přečtěte si také