Jeruzalémský patriarchát se rozloučil s igumenem monastýru sv. Gerasima

Foto: Orthodoxtimes.com

Dne 14. září 2026 se v monastýru sv. Gerasima Jordánského u Jericha konala pohřební bohoslužba za archimandrity Chrysostoma Tavoulareaše, igumena tohoto monastýru, který zesnul 6. září 2026 po těžké nemoci.

Pohřební bohoslužbu vedl jeruzalémský patriarcha Theofil za účasti všech hierarchů patriarchátu, ieromonachů Svatého hrobu, zástupců Palestinské samosprávy, reprezentantů izraelského ministerstva vnitra a velkého množství duchovních dětí a věřících, informuje portál Orthodoxtimes

Archimandrita Chrysostomos se narodil v roce 1952 v Kalamátě na Peloponnésu. Do Jeruzaléma přišel v roce 1977 jako novic a v roce 1979 byl vysvěcen na kněze a jmenován igumenem monastýru sv. Gerasima, jemuž sloužil více než čtyřicet let. Pohřební řeč pronesl arcibiskup Aristarchus Konstantinský, který vyzdvihl igumenovo dílo: monastýr ze suchého pouštního místa proměnil v duchovní oázu, otevřenou poutníkům všech národností, vyzdobil jeho chrámy a nádvoří byzantskými mozaikami a postavil nové budovy pro ubytování poutníků.

Archimandrita Chrysostomos byl pohřben do hrobu, který si sám připravil před branou monastýru. Po pohřbu byla v refektáři monastýru podána tradiční zádušní hostina.

Smuteční řeč pronesl vrchní sekretář patriarchátu, arcibiskup Aristarchos z Konstantiny, v tomto znění:

„Vaše Blaženosti, otče a pane,

ctihodný sbore archijerejů,

pane generální konzule Řecka,

důstojní otcové,

zbožní poutníci,

odchod našeho milovaného bratra, archimandrity Chrysostoma Tavoularéase, igumena svatého monastýru svatého Gerasima Jordánského, k Pánu nás shromáždil zde při jeho pohřební bohoslužbě. Jsme hluboce zarmouceni a zasaženi odloučením od něj, avšak zároveň nás utěšuje a posiluje Kristus, nesmrtelný Král, náš Bůh a Spasitel Ježíš Kristus, který se vtělil, byl ukřižován a vstal z mrtvých, ‚prvorozený z mrtvých a vládce nad králi země, který nás miluje a svou krví nás omyl od našich hříchů‘ (Zj 1,5). Když nyní směřuje k ‚nebesům, odkud také očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista‘, jak říká božský apoštol Pavel (Flp 3,20), doprovázejí jej naše modlitby, aby nalezl milosrdenství a milost, odpočinutí a radost.

K našim modlitbám právem připojujeme také slova uznání za jeho život a působení. Připomínáme, že archimandrita Chrysostomos se narodil roku 1952 v Kalamatě na Peloponésu, kde také získal základní vzdělání. V roce 1977 přišel do Jeruzaléma a byl přijat jako novic, aby sloužil v bazilice Narození Páně v Betlémě. O rok později, v roce 1978, vstoupil do Bratrstva Božího hrobu, přijal mnišské postřižení z rukou blažené paměti jeruzalémského patriarchy Benedikta a dostal jméno Chrysostomos. Téhož roku byl v monastýru Svatého Kříže v Jeruzalémě vysvěcen blažené paměti arcibiskupem Hymenaeem z Lyddy na diákona. Nadále sloužil jako diákon v betlémské bazilice a v roce 1979 byl blažené paměti arcibiskupem Corneliem ze Sebasteie vysvěcen na kněze. Současně byl ustanoven igumenem tohoto svatého monastýru svatého Gerasima a obdržel také hodnost archimandrity.

Od té doby po více než čtyři desetiletí, kdy v různých obdobích také zastupoval chybějící duchovní v monastýrech Hory pokušení, Chozeby a svatého Jana Křtitele u Jordánu, neúnavně a s příkladnou horlivostí pracoval na rozvoji tohoto starobylého a historického monastýru svatého Gerasima, známého také jako Kalamon.

Jako je toto místo přirozenou oázou v poušti, proměnil je také v oázu duchovní. Brány monastýru ponechával otevřené a jeho prostory dával k dispozici pro poutě i ubytování velkému množství poutníků všech národností, křesťanům ze Svaté země a zvláště členům našeho pravoslavného stáda ze severu i jihu, skautům, žákům Patriarchální školy Svatého Sionu, diplomatům i obyčejným lidem.

S velkou horlivostí, někdy dokonce s nasazením vlastního života, chránil majetek monastýru před snahami o jeho zabrání a před různými zásahy obyvatel okolní oblasti. V tomto úsilí měl podporu patriarchátu a Generálního konzulátu Řecka v Jeruzalémě.

Moudře využíval dary poutníků i výnosy z obdělávání zemědělského majetku monastýru, ať už prostřednictvím najatých pracovníků, nebo vlastní prací. Podlahu hlavního chrámu, kaple i nádvoří ozdobil vkusnými byzantskými mozaikami.

Se svolením patriarchátu nechal na patriarchální půdě v Jerichu vybudovat komplex budov, které mohou po pronájmu jako byty, kanceláře či obchody přinášet významné příjmy pro různé potřeby patriarchátu.

Byl činorodý, pohostinný, dobročinný a bratrský. Přijímal potřebné a finančně jim pomáhal. Byl milován a vážen. Dokázal harmonicky spojit charakter monastýru jako místa práce, sociální služby a dobročinnosti s jeho mnišským a liturgickým posláním, tedy s konáním předepsaných monastýrských bohoslužeb podle svých sil, často formou celonočních bdění za účasti poutníků.

Obnovil staré prostory monastýru a nechal vybudovat také nové budovy, které slouží jako poutnické ubytovny. Jeho laskavá tvář zůstane po mnoho let nesmazatelně zapsána v paměti členů Bratrstva Božího hrobu i zbožných poutníků.

Za všechny tyto dobré skutky, které jsme připomněli, vykonané pro naše svaté společenství i pro bližní v nouzi, prosíme našeho všemilosrdného Boha, aby mu je ve svém milosrdném soudu přičetl k dobru spolu se statečností a bez reptání, s nimiž snášel zkoušku své nemoci; aby mu odpustil vše, čím se provinil vědomě či nevědomě; aby jej zařadil mezi spravedlivé a svaté v ráji a jeho duši daroval ‚nejsladší nektar, světlodárný nektar‘ svého trojzářného Božství. Amen.

Věčná mu paměť.“

Dříve SPN informoval o tom, že zemřel igumen monastýru svatého Gerasima u Jericha.

Přečtěte si také