Arcibiskup Elpidoforos: Násilí začíná už vytvářením „nepřítele“

Arcibiskup Elpidoforos hovoří během vzpomínkové bohoslužby v řeckém pravoslavném chrámu a národní svatyni svatého Mikuláše při příležitosti 25. výročí teroristických útoků z 11. září 2001. Foto: Orthodox Observer/Yannis Malevitis

Násilí nezačíná vždy samotným fyzickým činem. Jeho počátkem může být už okamžik, kdy člověk přestane v druhém vidět konkrétní lidskou osobu a začne jej vnímat pouze jako nepřítele, hrozbu nebo problém. Ve svém textu pro řecký deník Ta Nea se nad tím zamýšlí americký arcibiskup Elpidoforos.

Arcibiskup svou úvahu spojil se zkušeností teroristických útoků z 11. září 2001. Připomněl, že mezi 2 977 oběťmi byli lidé z více než 90 zemí, různých náboženství, společenských vrstev i profesí. Pachatelé však podle něj tuto rozmanitost odstranili a všechny oběti zahrnuli do jediné kategorie „nepřítele“.

Právě takové zjednodušení lidské identity považuje Elpidoforos za jeden z prvních kroků vedoucích k násilí.

Nejprve přichází změna jazyka

„Násilí nezačíná vždy činem. Začíná mnohem dříve, když druhý přestává být považován za osobu a začíná být popisován jako hrozba,“ píše arcibiskup.

Podle něj proces začíná v lidském myšlení, následně se může proměnit v ideologii, rozšířit se mezi další lidi a nakonec přerůst ve fyzické násilí. Zvláštní pozornost proto věnuje slovům používaným k popisu celých skupin obyvatel.

Elpidoforos varuje například před situacemi, kdy je určitý národ nebo společenská skupina označována za „pohromu“, „nekontrolovatelnou vlnu“ nebo něco, co musí být odstraněno. Takový jazyk podle něj už není pouze vyhrocenou rétorikou. Člověk se v něm postupně mění z konkrétní osoby v anonymní problém.

Podobným mechanismem se zabývá také odborná studie Julie Mendelsohnové, Yulie Tsvetkovové a Dana Jurafského publikovaná v časopise Frontiers in Artificial Intelligence. Autoři označují dehumanizaci za psychologický proces, který může vést k výrazným předsudkům mezi skupinami, nenávistným projevům a násilí zaměřenému proti konkrétním společenským skupinám.

Výzkum se zaměřoval především na jazyk používaný při popisu LGBTQ lidí v americkém deníku The New York Times mezi lety 1986 a 2015. Jeho širším cílem však bylo vytvořit metodu, pomocí níž lze sledovat projevy dehumanizace přímo v jazyce.

Každý člověk zůstává Božím obrazem

Elpidoforos proti dehumanizaci staví křesťanské pojetí lidské osoby. Připomíná základní biblické přesvědčení, že každý člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Tato hodnota podle něj nezávisí na původu, jazyku, náboženství ani společenském postavení.

„Druhý není nepřítel, ale osoba; není hrozba, ale bližní,“ shrnuje arcibiskup svou úvahu.

Podobnou myšlenku zdůraznil také během vzpomínkové bohoslužby v pravoslavném chrámu sv. Mikuláše na Ground Zero v New Yorku. Ve svém závěrečném projevu vyzval přítomné, aby nedovolili využívat rozdíly mezi lidmi k jejich rozdělování.

„Už nikdy nedovolme nikomu zneužívat naše rozdíly k tomu, aby nás rozdělil,“ uvedl Elpidoforos. Cestou vpřed mají podle něj být vzájemný respekt, dialog a porozumění.

Chrám jako místo smíření

Významnou roli v Elpidoforově úvaze má také pravoslavný chrám sv. Mikuláše. Jeho původní budova byla při teroristických útocích zničena po pádu Jižní věže Světového obchodního centra. Řecká pravoslavná komunita se následně rozhodla chrám obnovit.

Dnešní Národní svatyně sv. Mikuláše podle arcibiskupa nemá být pouze připomínkou zničeného chrámu a obětí teroristických útoků. Její dveře jsou otevřené lidem bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení a chrám má sloužit také jako prostor ticha, útěchy a smíření.

Právě tento význam Elpidoforos staví proti logice rozdělování lidí na „nás“ a „je“. Křesťanskou odpovědí na nenávist podle něj není vytváření dalšího nepřítele, ale zachování vědomí, že i člověk stojící na druhé straně zůstává jedinečnou lidskou osobou stvořenou k Božímu obrazu.

SPN nedávno informoval o připomínce obětí teroristických útoků z 11. září 2001 Pravoslavnou církví v Americe.

Přečtěte si také