Plný český text uniklé kroniky Sjednocujícího sněmu na Ukrajině

Sjednocujícího sněmu na Ukrajině. Foto:president.gov.ua

Níže je zveřejněn plný, nekrácený text kroniky dní předcházejících Sjednocujícímu sněmu východopravoslavných církví Ukrajiny a dnů jeho konání, jehož výsledkem byl vznik Pravoslavné Církve Ukrajiny (PCU).

Tento dokument byl předložen Ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi Konstantinopolskému metropolitou Gregoriem Ankyranským, který byl v době sněmu 15. prosince 2018 hierojáhnem Ekumenického trůnu a součástí konstantinopolské delegace do Kyjeva.

Velká část kroniky byla napsána v katharevuse a sleduje strukturu, styl a formální tón, jaký se očekává od komunikace církevní povahy adresované patriarchovi. Původní řecká verze textu bude zařazena na konec tohoto článku.

Dokument získala americká redakce SPN.

Kronika týdne Klérolaického sněmu v Kyjevě pro volbu prvního primasé Autokefální církve Ukrajiny, kenoticky zřízené Matkou Církví

Vaše Nejsvětější Všesvatosti, Pane,

Synovně se podřizuje Vašemu ctihodnému příkazu, vydal jsem se v pondělí ráno, 10. prosince, do Kyjeva, abych se svými skromnými silami napomáhal při sekretářské práci pod vedením Vašeho Exarcha, Jeho Přeosvícenosti metropolity Emmanuela Galského, při přípravě Sjednocujícího sněmu pro volbu primasé Církve Svatého Kristova Velkého Chrámu. Účelem onoho sněmu nebylo jistě jmenování primasé jakýmkoli způsobem, nýbrž ustavení nové Církve na pevných eklesiologických a kanonických základech, podle výzvy Matky Církve, tak aby nikdo a nic nemohl zmenšit, na jedné straně, její od věků trvající přesvátá privilegia a, na straně druhé, platnost konání a dalšího života Církve Ukrajiny coby dcery Konstantinopolské.

Dorazil jsem tedy do Kyjeva v devět hodin ráno a, jako jeden z Vašich kleriků, byl jsem přijat úředníky Prezidentského úřadu v doprovodu policie z bezpečnostních důvodů. Odebral jsem se do ubytování Prezidentského úřadu Republiky, kde pobývali Vaši Exarchové. V poledne dorazil Jeho Přeosvícenost Galský. Po rozmluvě s Jeho Blaženstvím biskupem Ilariónem Edmontonským, který tam byl již přítomen, jsme oba zjistili, že cesta ke konání Sjednocujícího sněmu bude dlouhá, neboť nebylo provedeno nezbytné přípravné jednání ani nebyla Církev řádně informována. Tak jsme, v souladu s tím, co moudře rozhodl předseda Exarchie, naplánovali schůzi se všemi zúčastněnými stranami v hledání nejlepších podmínek pro konání Sněmu.

Pozdě večer jsem doprovázel Jeho Přeosvícenost Galského na soukromou audienci u Jeho Excelence pana Petra Porošenka, prezidenta Republiky Ukrajiny, v jeho paláci. Schůzka obou mužů proběhla tváří v tvář a po jejím skončení měl Jeho Přeosvícenost prezidentova ujištění, že „postupujeme plnou parou kupředu" ke Sněmu, majíce za neotřesitelný základ eklesiologické a kanonické linie Matky Církve. Jeho Přeosvícenost předložil prezidentovi návrh Základní listiny nové Církve, aby ji postoupil všem stranám k jejich samostatnému prostudování, čímž by byly připraveny pro společnou komisi, která ji přezkoumá. Je politováníhodné, že tento návrh koloval na internetu ihned po zasedání Posvátného a Posvátného synodu 29. listopadu, a to nikoli pouze jako informace, nýbrž jako úplný text sám o sobě, a to ještě před jeho opravou na Synodě. Kdo tomu rozumí, nechť rozumí.

Následující den, 11. prosince, jsme přijali Velmi ctihodného archimandritu Cyrila Hovoruna, který v řečtině vyložil, co slyšel o panující atmosféře, dal se k dispozici Exarchii, vyjádřil záměr posílit práce Sněmu svou osobní přítomností a prohlásil věrnost Fanaru.

Poté přišel Jeho Přeosvícenost metropolita Alexander z tábora Onufrije a my jsme ho vyslechli. V průběhu setkání vřele vyjádřil svou podporu kanonickým aktivitám Matky Církve. Sdělil, že mnozí tajně touží vstoupit do nového tělesa, avšak obávají se jednak toho, že Fanar nakonec nepodnikne žádné kroky k jejich ochraně, a jednak toho, že Moskevské kroky vůči možným „odpadlíkům" budou nelítostné. Jeho Přeosvícenost ujistil metropolitu Alexandra, že Jeho Všesvatost Ekumenický patriarcha, uplatňuje-li právo poskytovat pomoc za svými hranicemi prostřednictvím práva odvolání, v žádném případě nenechá bez této pomoci kleriky jakéhokoli stupně, kteří k němu přistoupí. Vybídl ho, aby to šířil ve všech směrech, pod posvátnou mlčenlivostí, k povzbuzení těch, kteří o to stojí.

Téhož večera přišli k Jeho Přeosvícenosti Galskému a těm s ním zástupci tajných služeb země, aby podali zprávu. Podali ujištění ohledně bezpečnostních opatření, skutečného záměru mnoha z tábora Jeho Přeosvícenosti Onufrije přijít na Sněm, jejich obav pramenících z Moskvy a vřelé podpory veřejného mínění pro toto počínání.

Poté nás navštívil Jeho Přeosvícenost metropolita Filaret, dříve kyjevský, spolu s metropolitou Epifaniosem a arcibiskupem Eustratem. Dříve, se souhlasem Jeho Přeosvícenosti Galského, jsem si vyměnil písemné zprávy s metropolitou Epifaniosem, který mi napsal přibližně v poledne (příloha 1). Z intenzivního dvouhodinového dialogu s Jeho Přeosvíceností, dříve kyjevským, a těmi s ním (příloha 2), vyvstalo zjištění, že pokročilý věkem Filaret — nejpronikavější duchem a nejtvrdší v postoji — byl zachvácen velkou úzkostí o budoucnost této místní Církve pro případ, že zvolený z volebních uren by nepatřil k jeho výběru. Proto požadoval, aby nestál jako kandidát na místo primasé, ale aby ho Sjednocující sněm jmenoval předsedou Posvátného synodu. Moudré, rozvážné, avšak pevné odmítání a způsob řešení záležitosti ze strany Jeho Přeosvícenosti Galského přivedly Jeho Přeosvícenost Filareta k závěru: „Zítra moji zástupci přijdou pracovat s vámi na Základní listině." Po setkání s Jeho Přeosvíceností Fileratem a s vědomím Jeho Přeosvícenosti Galského jsem si opět vyměnil zprávy s Jeho Přeosvíceností Epifaniosem.

Po jejich odchodu jsme se vydali do chrámu sv. Ondřeje, který byl dán do vlastnictví Matky Církve a kde Vaše Nejsvětější Všesvatost zřídila stavropigion. Tamtéž čekal náměstek ministra kultury a zodpovědný úředník pro náboženské záležitosti Andrij Jurash se svými spolupracovníky. Tam jsme s překvapením zjistili, že informace, která se dostala k vědomí Církve — totiž že nedošlo k žádnému pokroku při renovaci chrámu a řešení záležitostí s tím souvisejících — nebyla vůbec spolehlivá. Na vlastní oči jsme viděli, že renovační práce průběžně pokračovaly; kněz opustil chrámový byt; a jeho prostory procházely renovací. Při jejich prohlídce jsme s překvapením objevili dvě kaple pod hlavním chrámem. Ta na prvním podlaží je zasvěcena posvátné dvojici Zachariáše a Alžběty, rodičům Ctihodného Předchůdce, zatímco jméno druhé bylo nejasné. Jeho Přeosvícenost Galský ihned navrhl, aby ta druhá byla pojmenována na počest Svatého apoštola Bartoloměje, aby bylo jméno Vaší Nejsvětější Všesvatosti navždy spojeno s tímto posvátným stauropigionem. Ke konci prohlídky přišel ministr kultury Ukrajiny jako projev úcty a ujistil Jeho Přeosvícenost Galského, že práce budou co nejdříve dokončeny a zároveň bude Exarchovi Jeho Všesvatosti poskytnuto veškeré pohodlí, aby mohl konat bohoslužby a vykonávat svou práci. Byl prodiskutován byt pro Exarchu, stejně jako jiné záležitosti týkající se stauropigionu, které byly menší, avšak rozhodující důležitosti a vztahovaly se k procesu jeho renovace.

Večer jsme večeřeli s Jejich Přeosvícenostmi metropolity Symeonem a Alexandrem z tábora Onufrije v doprovodu duchovních, kteří je budou následovat do nové Církve. Diskuse se točila kolem blížícího se Sjednocujícího sněmu, postavení biskupů Onufrijovy skupiny a míry, v jaké byly farnosti a duchovní připraveni přijít.

Ráno následujícího dne, 12. prosince, od devíti do devatenácti hodin s přestávkou na polední jídlo, jsme pracovali se zástupci všech táborů na Základní listině nové Církve, za přítomnosti Jeho Excelence Rostyslava Pavlenka zastupujícího prezidenta a Andrije Jurashe, zodpovědného úředníka pro náboženské záležitosti. Prostřednictvím tohoto namáhavého procesu, v průběhu nějž jsme použili veškeré prostředky na obranu věkovitých výsad Svatého Kristova Velkého Chrámu, jsme byli nakonec přivedeni v lásce a shodě k finálnímu textu, který Sjednocující sněm přijal (příloha 3). Z tohoto setkání musíme uctivě poznamenat následující. Tábory Makaria a Onufrije otevřeně podporovaly všechny pozice Matky Církve. Jeho Přeosvícenost arcibiskup Eustratos na Fileratově straně, velmi schopný v diplomatických záležitostech, odolával; avšak naše „ústupky" ještě jasněji prokázaly autoritu Vaší ctihodné Hlavy nad Základní listinou.

Například návrh uváděl, že ručitelem Základní listiny je Ekumenický patriarcha. Pracovali jsme hodinu na tomto znění. Nakonec arcibiskup Eustratos položil otázku, na které mi záleželo od samého počátku: „Můžete nám znění vysvětlit? Co to znamená?" Se svolením a povzbuzením Jeho Přeosvícenosti Exarcha, metropolity Galského, jsem uctivě odpověděl takto: „Dnes vy, kteří jste v nové Církvi, ctíte a vážíte si Fanaru a patriarchy, který je vaším dobrodince. Zítra snad přijdou nevděční, jimž jsou takové věci lhostejné, a řeknou: Uveďme do Základní listiny ustanovení odporující Tomosu. V takovém případě kdo je ručitelem souladu Listiny s Tomosem? Jistě musí být Patriarcha." Na to odpověděl: „Pak to zapišme podrobně," což se také stalo. Poté, co to všichni přijali, ke konci zasedání tento hierarcha připustil: „Vysvětlení to učinilo závaznějším než původní znění. Ale protože jsem sám žádal a před všemi přijal vysvětlení pasáže, nepřeji si, aby bylo znovu měněno. Měl jsem být spokojen s původním zněním." Takovými praktickými opatřeními a určitými zdánlivými „ústupky" bylo postavení Svatého Kristova Velkého Chrámu zajištěno.

Toto setkání skončilo v sedm večer, přičemž začalo v devět ráno. V průběhu diskusí jsem zašel na toaletu, abych si trochu osvěžil obličej a obnovil síly, a tam jsem narazil na Jeho Přeosvícenost Eustratia. Zeptal se: „Jak vidíte věci?" Odpověděl jsem: „Vaše Přeosvícenosti, uctivě vnímám nedorozumění. Nepřišli jsme sem vyjednávat ani zpochybňovat práva Matky Církve. Ona učí a vy jste učeni. V tomto případě nevyjednáváme jako rovní s rovnými, ale velmi vás milujeme. Hájíte-li práva svého starce, my hájíme ta práva našeho Patriarchy a Velkého Chrámu. Chcete nepřiměřené požadavky? Zůstanete v schizmatu. Toto je poslední příležitost pro starce Filareta, aby se stal hrdinou. Propásne-li ji, skončí svůj život jako schizmatik. Nejsme v postavení příjemce daru, nýbrž dárce, ve jménu Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy, který vám skutečně prospívá. Proto nezkoušejte klidnou povahu Jeho Přeosvícenosti Galského, neboť žasnu nad trpělivostí, s níž snáší slyšení těchto nepřiměřených požadavků. Jednotu této Církve dlužíte Duchu Všesvatému. Čeká na váš návrat. Nevyprázdňujte tolik práce pro jeden nesmyslný vzdor. Naše práce zde bude pro váš prospěch. Přišli jsme pro vás, ne pro sebe. Patriarcha má velkou lásku k vašim osobám; nezklamte ji. Vy osobně máte velký vliv u svého starce. Změňte jeho mysl. Nepřičítejte mu egotistické tendence, zatímco vy sami zůstáváte pasivní. Milujete-li ho, pomozte mu." Odpověděl: „Velmi vám děkuji. Hlas vaší upřímnosti byl vyslyšen. Z mé strany udělám vše, ale mám pokyny. Přesto to slibuji. Neopouštějte nás."

Poté jsme se setkali s Jeho Přeosvíceností arcibiskupem Eustratem a pány Pavlenkem a Jurashem ohledně požadavků, které by Jeho Přeosvícenost Filaret vznesl na Klerickolaickém sněmu. V průběhu tohoto setkání Jeho Přeosvícenost Eustratij četl před všemi návrh prohlášení Klerickolaického sněmu, jímž by bylo budoucí postavení Filareta oznámeno plnosti Církve. Mimo jiné v něm stálo, že Sněm zvolí primasé, ale Filaret bude předsedou Posvátného synodu a exarchou po celé Ukrajině s právy primasé — tedy svolávání synody, biskupské volby, sesazení atd. Uctivě vyznávám vyrovnanost a rozvahu Jeho Přeosvícenosti Exarcha, který bez jakékoli reakce vyslechl celý návrh prohlášení, jenž měl přibližně stránku. Na jeho konci tichým hlasem začal Eustrátovi vysvětlovat, že to, co bylo požadováno, vůbec nelze provést, protože by to bylo bezprecedentní jednání v eklesiologii Pravoslavné církve a učinilo by nás posměchem po celém pravoslaví.

Jeho Přeosvícenost Eustratij naléhal silně a razantně a hrozil, že bez toho žádný Sněm neproběhne. Zvláštní je, že státní úředníci, kteří nás mnohokrát ujistili, že starce Filareta nakonec přesvědčí, se v tu chvíli více méně postavili na Eustrátovu stranu. Exarcha byl ponechán sám a řekl: „Ukončeme Sněm a poté jednejte, jak víte." V okamžiku této diskuse dorazil do hotelového hostince Jeho Přeosvícenost metropolita Amfilochios Adrianopolský. Byv informován o probíhající diskusi, avšak nemaje předchozí historii komunikací se státními úředníky, rozhodně posílil Exarchovu pozici. Prohlásil, že přijetí takového postavení by představovalo zjevné vzdání se práv a zásad Svatého Kristova Velkého Chrámu a že to byli na Ukrajině oni — ne my —, kdo Sněm potřebovali. V překladu to znamenalo: „Nepřijímáme hrozby od nikoho, zvláště poté, co vlastníme zbraň pravdy a spravedlnosti, a neseme také naši odpovědnost před dějinami obhájit jméno a osobu Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy, které nám není dovoleno pošpinit kvůli žádnému Fileratovi, jakkoli mocnému." Exarcha s předchozím plně souhlasil a, posílen v již vyjádřených názorech, odpověděl definitivně: „Bez názoru a povolení Jeho Všesvatosti nemůžeme nic učinit. Budeme znovu čekat na vaše zprávy."

Po této dvouhodinové diskusi jsme se sešli pod vedením, jak bylo přirozené, Jeho Přeosvícenosti Galského, ohledně toho, co by se mělo dít poté. Jeho Přeosvícenost informoval Vaší ctihodné Hlavenství telefonicky a obdržel pokyn vylíčit situaci Jeho Excelenci panu Porošenkovi, který byl pryč v Bruselu.

Následující den, ve čtvrtek 13. prosince, Jejich Přeosvícenosti Galský a Adrianopolský šli do Svaté Sofie uspořádat prostor pro potřeby Sněmu. Poté jsme šli do Patriarchálního staupopigionu sv. Ondřeje, jehož svátek se toho dne slavil. Tam Jeho Blaženost biskup Ilarión Edmontonský sloužil Božskou liturgii za asistence kněží metropolitů Symeona a Alexandra, kteří se podstatně přičinili o přípravu chrámu tak, aby byl připraven pro Božskou liturgii, a mé skromnosti. Před Božskou liturgií hierarcha pokropil celý chrám, který prošel renovací, svěcenou vodou. Byl to dojemný okamžik, kdy před mnoha kamerami a novináři a množstvím Ukrajinců zazněla pod klenbami nádherného chrámu řecká slova „Požehnej, Pane" a evangelium svátku. Na konci Božské liturgie promluvil sloužící hierarcha, stejně jako Jeho Přeosvícenost Galský, který pak rozdal věřícím požehnání Kříže. Jeho Přeosvícenost metropolita Alexander poté nabídl sváteční jídlo v restauraci.

Poté Jejich Přeosvícenosti Galský a Adrianopolský a moje skromnost navštívili Jeho Excelenci Yöneta Can Tezela, velvyslance Turecké republiky na Ukrajině, s nímž Jeho Přeosvícenost Galský vedl informativní diskusi. Bylo pozoruhodné, když se velvyslanec ptal na postavení autokefálních Církví. Když mu bylo řečeno, že všechny jsou v jistém smyslu považovány za rovné, odpověděl: „Informace, které mám o této otázce, jsou odlišné. Pouze pět Církví jsou ty hlavní, zatímco ostatní, které jsou mnohem mladší — s výjimkou Kypru — pocházejí z jurisdikce Konstantinopolského patriarchátu. Jak tedy mohou být považovány za rovné?" Žasnoucí nad přesnou eklesiologickou znalostí velvyslance, přiznali jsme pravdivost jeho výroku. Zeptal se také, zda přítomnost Jeho Excelence pana Porošenka na Sněmu neubírá právům našeho Patriarchátu, protože, jak řekl, zásadou Turecké republiky je nerušené vykonávání náboženských povinností bez zasahování státu. Odpověděli jsme, že přítomnost prezidenta neposkytuje žádný důvod pro zmenšení práv Trůnu, neboť jeho přítomnost byla považována za sjednocující mezi tendencemi existujícími uvnitř církevního tělesa. Naznačil nám, že nadešel čas, aby Patriarchát prokázal své pravé postavení po celém pravoslaví. Ohromeni velvyslancovými pohledy, odjeli jsme do hostince Prezidentského úřadu.

V sedm večer dorazil Jeho Přeosvícenost metropolita Michael z Fileratova tábora v doprovodu sedmi hierarchů. Toho rána konali „synodu", aby rozhodli o kandidátovi, kterého budou navrhovat, a o záležitostech týkajících se průběhu Sněmu. Ti byli z těch, kteří protestovali. Na tomto důležitém setkání (příloha 4) byly vyslyšeny všechny pohledy hierarchů, přičemž hlavní body byly následující:

a) Ukázalo se, že neměli vůbec žádné znalosti ani informace o průběhu diskusí ohledně Klerickolaického sněmu.

b) Báli se vyjádřit své pohledy hlasováním, neboť pokročilý věkem stařec Filaret jim uložil otevřené hlasování.

c) Prokazovali vnitřní nepřipravenost vyvolanou nejistotou ohledně Sněmu.

Jeho Přeosvícenost metropolita Antonij, řeckého původu prostřednictvím děda, který byl uprchlíkem v Mariupolu, dojal všechny svými slovy říkajíce: „Svatí Otcové, po tolik let jsme žili v schizmatu a ve stavu temnoty a stínu, zajatci svých rozhodnutí a bez svobody rozhodovat se správně. Pak přišla Matka všech Pravoslavných, Církev Konstantinopolská, a Jeho Všesvatost nám podali pomocnou ruku. Avšak my jsme v takovém stavu, že nevíme, jak uchopit tuto od Boha seslanou pomocnou ruku. Nevíme, jak odpovědět na pomoc naší Matky. Prosíme vás, neopouštějte nás a prokazujte trpělivost s našimi slabostmi. Přivykli jsme stavu schizmatu a byli jsme, takříkajíc, soběstační. Často si neuvědomujeme svůj ubohý stav. Pomozte nám i pochopit naše problémy." Řeč hierarcha vyvolala velmi vřelou odezvu Jeho Přeosvícenosti Galského, který zdůraznil, že jsme tam přišli, abychom je přijali do náručí s láskou a starostí Jeho Všesvatosti, který si přál vidět je kráčet v novosti života.

Po tomto setkání, z nějž jsme pochopili tragický bod, k němuž dospěla naléhavost starce Filareta, a neschopnost mnoha vyjádřit odpor, jsme dostali zprávu z Prezidentského úřadu, že Jeho Excelence pan Porošenko zval Jeho Přeosvícenost Galského na poradu ve svém paláci v jedenáct té noci. V přijímacím sále budovy čekali Jeho Přeosvícenost metropolita Amfilochios Adrianopolský, Jeho Blaženost arcibiskup Daniel Pamfylský a moje skromnost trpělivě, v nevyslovitelné úzkosti a v mrazu, až se Jeho Přeosvícenost Galský vrátí z Prezidentského paláce. Hierarcha se vrátil ve dvě ráno, sklíčený a hluboce zarmoucený, říkajíce: „Bohužel, nezdaří se nám to. Dokonce mě požádali, abych si sňal náramkové hodinky, které jsem si ponechal jen tím, že jsem hrozil odchodem. Vstoupiv do kanceláře, jsem kromě prezidenta spatřil Jeho Přeosvícenost Filareta a vedoucího tajných služeb. Při diskusi byl stařec Filaret neústupný a pevný, odmítaje jakékoli zmírnění svých požadavků. Měl také tichou podporu prezidenta. K ničemu jsme nedospěli." Zde je třeba poznamenat, že, jak jsme se dozvěděli následujícího dne, stařec Filaret opustil Prezidentský palác ve tři ráno a jen o pár hodin později vedl spolubohoslužbu mnoha biskupů na svátek svého jména, při níž také vysvětil kněze.

Po krátké diskusi, vědouce, že každý rozhovor mezi námi o plánování radikálního řešení bude zmařen neustálým dohledem nad vším v budově, a poté, co Jeho Blaženost arcibiskup Daniel Pamfylský — trpící nemocí a těžce snášející čekání — odešel, jsme se rozhodli pokračovat v dialogu mlčky prostřednictvím ručně psaných zpráv na papíře. Dospěli jsme k závěru, že ráno musíme telefonovat Vaší ctihodné Hlavenství a předložit, že bychom měli odjet. Jinak by je to nepřesvědčilo, kdyby neviděli pevnost ze strany Matky Církve. Jeho Přeosvícenost Galský dokonce na vlastní náklady zakoupil letenku, aby to ti v autoritě tamtéž viděli. Ráno jsme předložili návrh oznámení Vaší Nejbožštější Všesvatosti pouze proto, neboť jsme věděli, že vše, co se říká po telefonu, je odposloucháváno, trpíce samozřejmě tím, že jsme v tu chvíli neměli způsob, jak odhalit pravdu alespoň Vám.

Když se pan Pavlenko dozvěděl o našich záměrech, informoval prezidenta s hrůzou. Jeho Přeosvícenost Galský zabalil zavazadla a přivolal vozidla na letiště. Bylo dvanáct hodin v poledne. Prezident požádal Jeho Přeosvícenost Galského, aby se cestou krátce zastavil v Paláci. Přibližně za hodinu, zatímco jsme neměli vůbec žádné zprávy o postupu hierarchu, přišla zpráva, že policie přichází odvést nás všechny dohromady do Prezidentského paláce. Po našich prvních reakcích zmatku jsme si všichni oblékli rásy a klobouky a, rozhodnuvše, že nade vše upřednostníme přesvátá zájmy Matky Církve, jsme tam byli doprovázeni pod doprovodem silné policejní skupiny. Na cestě Jeho Blaženost arcibiskup Daniel Pamfylský, který protestoval svým krajanům proti nucenému předvedení, informoval Americké velvyslanectví, zatímco Jeho Přeosvícenost metropolita Amfilochios Adrianopolský informoval řecké Ministerstvo zahraničních věcí. Dostali jsme uklidňující odpovědi od všech.

Vstoupivše do Paláce, byli jsme nejprve odvedeni do kanceláře k čekání. Poté jsme sestoupili do operačního sálu, procházejíce chodbami, kde byly vystaveny obrázky ozbrojených vojáků, což vytvářelo zvláštní dojmy. Před naším finálním vstupem nám vzali mobilní telefony, prošli jsme tělesnou prohlídkou a vstoupili do místnosti. Výraz Jeho Přeosvícenosti Galského prozrazoval tragický charakter okamžiků. Vedle něj byl prezident, pan Pavlenko a úředník tajných služeb. Prezident nás informoval, že probíhá pokus navázat telefonický kontakt s Vaší ctihodnou Hlavenství a že rozhovor bude slyšet každý, abychom mohli přijmout Vaše pokyny. V odpovědi na otázku Jeho Přeosvícenosti Adrianopolského Jeho Přeosvícenost Galský odpověděl, že jsme zadrženi a byl nám zakázán výjezd ze země. To nás tak nevystrašilo jako vyhlídka, že bychom mohli ustoupit jejich přáním, a výměnou pohledů jsme se rozhodli stát pevně a nepohnutelně.

Když po určité době byl navázán rozhovor s Vaší Nejsvětějšeství a Bohem pohybovanou Všesvatostí, všichni jsme pochopili Pánova slova: „Když vás povedou do synagog a před vladaře a vrchnosti, nezabývejte se tím, jak a čím se budete hájit nebo co budete mluvit: Duch Svatý vás naučí v tu chvíli, co je třeba říci" (Lk 12,11–12). Vyznávám, že v tu chvíli jsem neměl sílu zaznamenat na papír, co bylo řečeno, neboť jsem byl ve stavu nevyslovitelné úzkosti, aby zájmy Církve nebyly ohroženy falešnými sliby prezidenta atd., a nevědomky jsem opakovaně psal na papír modlitbu „Bohorodičko Panno…". Přesto byla všechna slova Vaší Nejbožštější Všesvatosti neumývatelně vyryta, jako vzácná záloha, na místě svědomí a srdce.

Konkrétně jste mluvil s odvahou: „Vaše Excelence, dozvěděl jsem se od Jeho Přeosvícenosti Galského o obtížích a lituji, že problematické chování jediné osoby dokazuje, že nejste připraveni na autokefalii. Jsem Ekumenický patriarcha a nemám právo — před dějinami Patriarchátu, před Bohem a před svými předchůdci — vysmívat se výsadám Trůnu a jeho postavení v Pravoslavné církvi. Mám odpovědnost, pane prezidente. Respektuji vás a vážím si vás, ale nehodlám prodávat důstojnost Patriarchátu žádnému Fileratovi. A pokud nejste v postavení, abyste mu uložil pořádek, je mi to líto, ale moji lidé musí odjet. Na Fanaru jsme se naučili nebát se nikoho a ničeho, jde-li o jeho od věků trvající práva. Jednejte odpovídajícím způsobem." Prezident, slyšíce předchozí v zmatenosti, protestoval: „Nejsem Filaret, Vaše Všesvatosti; jsem Petro Porošenko," jen aby znovu uslyšel: „Říkám vám to, abyste to předal, pane prezidente."

Pokračoval: „Vaše Všesvatosti, situace na Ukrajině je taková, že pokud Sněm neuskutečníme zítra, existuje možnost vojenského zásahu ze strany Ruska, které uvidí naši slabost." „Pak okamžitě napravte situaci." Prezident pak přečetl návrh, který by sám dal Fileratovi k podpisu. V něm by se Filaret obrátil na Vaši ctihodnou Hlavenství a řekl, stručně, že si v nové Církvi nepřeje žádné další postavení a rezignuje z každého takového postavení s výjimkou stálého členství v každoroční Posvátné synodě, které jsme přijali jako nezbytné řešení při studiu Základní listiny.

„Pokud získám Fileratův podpis na tomto dokumentu, pak postupujeme, Vaše Všesvatosti?"

„Budeme postupovat pouze tehdy, pokud mě moji Exarchové ujistí, že žádná z výsad Matky Církve není ohrožena."

Skutečně, výměnou pohledů bylo usouzeno, že takový vývoj bude dostačující a nezbytnou podmínkou pro to, co bude následovat. Na konci rozhovoru, když Jeho Přeosvícenost Galský jménem všech žádal o modlitby Jeho Všesvatosti za dílo, Vaše ctihodná Hlavenství dodala: „Jeho Přeosvícenosti Galský, upozorňuji vás na vaše kroky. Nedovolím vám hrát si se zájmy našeho Patriarchátu. Stůjme správně. Máte mé požehnání." Byl to tak silný okamžik, že jeho zachycení na papíře o měsíc později opět přivedlo slzy do očí. „Takový velekněz byl pro nás přiměřený… [přisluhující] pravému stánku, Velkého Chrámu, který Pán vztyčil, a ne člověk."

Prezident okamžitě ve velkém veselí se rozloučil se všemi a pospíchal navštívit starce Filareta, aby vlastní autoritou získal jeho podpis. Do hodiny pan Pavlenko přinesl podepsaný dokument. Odcházeli jsme z Paláce velmi uleveni, avšak nesli jsme v sobě psychickou zátěž nuceného předvedení a velkého a nesnesitelného tlaku. Po příjezdu do hotelového hostince Jeho Přeosvícenost Galský navrhl, abychom my tři šli do restaurace prodiskutovat to, co bude následovat, na jiném místě. Pozoruhodným faktem je, že po celou dobu „jídla" se kolem nás pohybovalo více než deset tajných agentů, kteří příliš nedbali na utajení svého tajného charakteru. Po hodině jsme se vrátili.

Měli jsme před sebou titánský úkol, neboť jsme nepřistoupili k zaznamenání změn a oprav Základní listiny, které vyžadovaly mnoho hodin práce, ani k určení výborů pro Sněm následujícího dne. Na naléhání Jeho Přeosvícenosti Galského jsem se ujal řádného vypracování Listiny se změnami. Pan Pavlenko by byl zpočátku přítomen na setkání a poté na jeho místě pan Jurash. Se svolením Exarcha jsem podnikl následující. Řekl jsem panu Pavlenkovi, že před Klérolaickým sněmem budou muset být právní organizace „Kyjevského patriarchátu" a Makarije „Autokefální církve" rozpuštěny. Přidělil záležitost panu Jurashovi. Ten mi odpověděl, že jakmile dorazí zástupci obou táborů, zmíní to jim soukromě a ne před všemi. Poznamenal jsem: „Exarcha nepůjde dolů na Sněm, dokud to nebude provedeno. Osobně to ručím a přijímám odpovědnost."

Po krátké komunikaci mezi nimi oba přišli a arcibiskup Eustratij řekl: „Abychom mohli postupovat, potřebujeme klérolaické shromáždění. Mohli bychom ho uskutečnit v rámci Sněmu? Nebo po něm?" Odpověděl jsem: „Vaše Přeosvícenosti, na Sjednocujícím sněmu nemůžeme rozpustit organizaci, kterou Matka Církev nikdy neuznala. To by bylo nepřímé uznání. Nemůžeme to udělat ani poté. Jak pak představíme jednu zcela sjednocenou Autokefální církev?" V mysli jsem měl následující skrytou úvahu: pokud by se na Sněmu něco nevydařilo, měli by možnost uchýlit se do svého dřívějšího stavu. Rozpuštění by zavřelo tuto cestu k ústupu a zavázalo by je. Po výměně argumentů jsem jim řekl: „Protože pro rozpuštění je zapotřebí klérolaické shromáždění, zítra, před Sněmem, se dříve ustavte jako samostatná tělesa a podepište text." Navrhli mi: „Vypracujete pro nás plán rozpuštění?" „Pokusím se…."

S pomocí řecky vzdělaného otce Ioannise jsme sepsali text, který rozpustil i nejmenší farnost jako právní entitu. Přijali to a informovali telefonicky všechny členy svých táborů o plánu. Bylo tedy určeno, že v devět se ustaví jako samostatná tělesa, a v deset přijdou k Exarchovi, předají mu podepsané dokumenty a poté on půjde dolů předsedat Sněmu. „Nepochybujte, že bez těchto dokumentů nepůjde dolů a budete pokořeni až do krajnosti," dodal jsem.

Poté jsme po tři hodiny přistoupili k dokončení návrhu Základní listiny na základě změn a oprav. Při tom arcibiskup Eustratij navrhl: „Mohli bychom z našeho oficiálního titulu odebrat termín ‚Autokefální'? Není to eklesiologické!" Všichni přijali jeho návrh. Odpověděl jsem: „Vaše Přeosvícenosti, uctivě předkládám, že obdivuji obnovení diskuse na eklesiologickém základu a, protože si to všichni přejete, stane se tak." Pravdou je, že tento termín nechtěl, protože připomínal titul Makarijova tábora. Přesto to byl návrh, který prospíval odkazu Matky Církve, neboť pojem „Autokefální církve" je kakofónní a nepřijatelný.

Po podrobném posouzení Základní listiny jsme zaznamenali finální text na základě řeckého textu; to jest, nejprve jsem opravy provedl v řečtině a pak v jejich jazyce prostřednictvím anglického a ukrajinského překladu. Mezitím Jejich Přeosvícenosti Galský a Adrianopolský měli nahoře setkání s hierarchy a kandidáty, zatímco Jeho Blaženost arcibiskup Daniel Pamfylský se ujal organizace praktických záležitostí Sněmu.

Ve 23 hodin té noci dorazil Jeho Přeosvícenost Michael s devatenácti hierarchy, s nimiž proběhla opakující se a rekapitulující diskuse o všem, co nastalo. Vyjádřili svou podporu rozhodnutím Velkého Chrámu.

Práce dne skončily kolem jedné ráno.

Následující den, v sobotu 15. prosince, byla sloužena kněžská Božská liturgie v malé Svaté Sofii. Poté se oba tábory stáhly do oddělených místností: Fileratův tábor tam a Makariúv do blízkého kancelářského prostoru. Vedeni Jeho Přeosvíceností Galského, dorazili jsme přibližně o čtvrt na deset a byli odvedeni do kancelářského prostoru naproti malé Svaté Sofii. Čas plynul a nikdo nevycházel z Fileratova Klérolaického shromáždění. Dozvěděli jsme se, že Makariovo rozpuštění bylo podepsáno. Hodina dosáhla desíti. Byli jsme informováni o slepé uličce ohledně Fileratova podpisu. Nepodepsal. Vnitřně jsme takovému jednání rozuměli. Bylo zcela přirozené. Pro devadesátiletého hierarchu byla záležitost „Kyjevského patriarchátu" záležitostí jeho života a přesvědčení. Navíc se obával, že člověk z jeho výběru nebude zvolen a že tento člověk zmaří jeho dosavadní úsilí. Bylo to pochopitelné.

Měl také ještě jeden požadavek: aby každý tábor měl jednoho kandidáta, aby se hlasy nerozdělily. Odmítli jsme. Každý měl právo být kandidátem. „Na Sjednocujícím sněmu nebudeme postupovat podle logiky táborů," řekl Jeho Přeosvícenost Galský. S námi byl také Jeho Excelence pan Juščenko, bývalý prezident země a přední postava v této záležitosti. Nedlouho poté dorazil předseda parlamentu a nakonec prezident Porošenko. Šli za starcem Fileratem. Nebylo žádného výsledku. Všichni čekali. Trpká zima. Sníh. Protesty začaly mezi účastníky čekajícími v Svaté Sofii. Bezpečnostní opatření byla drakonická, přičemž armáda a policie spolupracovaly. 

Množství lidu se shromažďovalo na přilehlém náměstí, očekávajíce příznivý výsledek. Záporné zprávy k nám dolů docházely. Stařec hierarcha byl nepřesvědčen.

Přibližně v jednu odpoledne Jeho Přeosvícenost Galský sestoupil, vznešený a dorický, aby situaci viděl zblízka. Prezident Porošenko, venku u malé Svaté Sofie, učinil gesto prosebné vůči Jeho Přeosvícenosti říkajíce: „Prosím, neuprchněte teď. Vše je již připraveno. Za chvíli podepíše." A tak se stalo. Lapajíce dech a v slzách arcibiskup Eustratij vložil text s podpisy do rukou Exarcha (příloha 5). Odcházeje, přistoupil ke mně, objal mě a řekl: „Otče, myslím, že víte, co tento text pro nás znamená." Rovněž naplněn slzami jsem odpověděl: „Ano, Vaše Přeosvícenosti. Vím a chápu. Je to záležitost života. Také chápu starce. Ale Matka Církev je lékař. Každá operace způsobuje bolest, ale léčí. Buďte si jisti, že toto vše je pro váš prospěch."

Tak Jeho Přeosvícenost Galský a ti s ním sestoupili pro zahájení prací. U vchodu do chrámu čekal prezident Porošenko poctivě na Exarche. Vstoupili jsme jako těleso do přeplněného historického chrámu Boží Moudrosti. Pohnutí bylo veliké. Na prezidiu čekal stařec Filaret v mnišské kapuci — nejmoudřejší požadavek Jeho Přeosvícenosti Galského — spolu s Makarijem a Symeonem, prvním zástupcem Onufrijova tábora. Po krátké modlitbě (příloha 6) Jeho Přeosvícenost Galský vyhlásil Sjednocující sněm za zahájený. Nejprve poděkoval třem zúčastněným stranám za jejich živou oddanost a uchýlení se do péče Matky Církve, předal Vaše ctihodná přání a požehnání, pronesl příhodný projev (příloha 7) a poté dal slovo prezidentovi. Pak oznámil sekretariát Sněmu, složení volebního výboru, sčitatele hlasů odevzdaných zdvižením rukou atd.

Poté vyzval přítomné, aby zdvižením rukou vyjádřili nejprve svůj kladný a poté záporný hlas ohledně žádosti o autokefální eklesiologický status pro Církev Ukrajiny. Všichni hlasovali pro, následovalo tleskání. Pak řekl: „Každá ze stran, která přišla, již má návrh Základní listiny po několik dní. Je vaším. My, jako výbor, s účastí vašich zástupců, jsme v ní provedli nezbytné opravy pro váš prospěch a tak, aby pokryla vaše potřeby. Přijímáte ji?" Všichni dvě stě kromě jednoho hlasovali kladně, přičemž výše zmíněný jeden hlasoval záporně.

Jeho Přeosvícenost Galský pak poznamenal: „Přistoupíme k volbě primasé. Všichni hierarchové mohou být kandidáty na tuto pozici s výjimkou dvou hierarchů, Filareta a Makaria," a přesně vysvětlil postup.

V tu chvíli metropolita Filaret vzal slovo a řekl: „Je možné, že jsme zbaveni práva volby? Každý zde má jméno a titul. Já ne. Proč? Navíc my jako tábor jsme si vybrali vlastního kandidáta. Hlasujme otevřeně." Jeho zásah krátce vzrušil vody. Skutečně, muž oblečený ve vojenské uniformě přistoupil k prezidentovi a požadoval Fileratovu kandidaturu, ale prezident obnovil pořádek. Metropolita Symeon odpověděl Fileratovi jako první, říkajíce, že toto bylo rozhodnuto a že to bylo spravedlivé, a metropolita Makarios ho následoval. V tu chvíli Jeho Přeosvícenost Galský přečetl se slavnostností — a s vděčností za to — dopis metropolity Filareta Vaší ctihodné Hlavenství, jímž rezignoval z každé pozice v nové Církvi (příloha 7).

Jeho Přeosvícenost Galský pak předložil volbu tajného nebo otevřeného hlasování dalšímu zdvižení rukou, s následujícím výsledkem: 121 pro tajné hlasování, 41 pro otevřené hlasování, zatímco jiní, z lhostejnosti, nehlasovali. V každém případě 121 kladných hlasů zřetelně představovalo absolutní většinu z celkového počtu 200 voličů.

Poté následoval postup pro výběr tří kandidátu, při němž hlasovali hierarchové, duchovní a laici. Nejprve voliči vyšli ven, podepsali, obdrželi hlasovací lístky, které mezitím připravila a zapečetila pečetí Sněmu moje skromnost, a přistoupili k volební urně, kam odevzdali své hlasy. Požadoval jsem, aby pro Exarchy byl seznam přinesen k nim, a to konkrétně uprostřed procesu, tak aby nebylo patrné — ani na konci ani na začátku — jak kdo hlasoval.

Při sčítání hlasů, jemuž předsedal Jeho Blaženost arcibiskup Daniel Pamfylský a při němž jsem byl nepřetržitě přítomen, vyšlo najevo: metropolita Epifanios 81, metropolita Symeon 56 a metropolita Michael 38 hlasů.

Po oznámení výsledků metropolita Michael a metropolita Demetrios, který ho ve hlasování následoval, se postupně stáhli z kandidatůry , stejně jako všichni, kteří je následovali. Dospělo to k bodu, kde byl stařec Filaret nucen požádat některé z těch, kteří obdrželi jeden hlas — skutečně bez jejich vědomí — aby přijali své zařazení do kandidatury, což se stalo. Tak, s procesem odvíjejícím se stejným způsobem a s metropolitou Fileratem přistupujícím a žehnajícím volební urnu po odevzdání svého hlasu v působivém a symbolickém gestu, výsledek závěrečného hlasování, v němž hlasovali pouze biskupové, dal metropolitovi Epifaniosovi 36 hlasů a metropolitovi Symeonovi 28. Metropolita Epifanios byl tedy zvolen prvním primasem Pravoslavné Církve Ukrajiny.

Předseda Sněmu, Jeho Přeosvícenost metropolita Emanuel Galský, oznámil výsledek za potlesku a dal panagii do primasovy náruče jako dar. Byla zazpívána závěrečná pobožnost Sněmu spolu s Mnohálétím pro Vaši ctihodnou Hlavenství (příloha 8). Primas pak podepsal na Posvátném evangeliu záznam o své volbě, který byl formulován na základě memoranda o volbě Silvestra Kyjevského, jenž byl zvolen na Fanaru roku 1649 (příloha 9). Poté promluvil Jeho Blaženost Kyjevský s poděkováním. Při zmínce Fileratova jména všichni povstali a tleskali.

Jak zvony radostně zvonily po celém Kyjevě, všichni vyšli na náměstí, kde Jeho Excelence prezident za aplausu představil primasé před tisíci věřících, kteří od rána trpělivě čekali v mrazu na výsledky. Před naším odchodem z chrámu stařec Filaret, viditelně šťastný, vyjádřil vřelá poděkování Vaší Všesvatosti za Vaši láskyplnou prozřetelnost vůči Matce Církvi. Mě zvláště prohlásil: „Jsi mladý klerik, ale chci ti z mé dlouhé zkušenosti vyznat následující. Kdybych byl přesvědčen, že bude zvolen hierarcha, který nezničí, co jsem s mnohými námahy a uprostřed nepřátelství vybudoval, nevyvolal bych tolik reakcí. Prosím o odpuštění za potíže, ale prosím, pochop mě. Udělal jsem pro Ukrajinu tolik, ale nyní jsem konečně v míru."

Poté jsme šli do kanceláří chrámu Svaté Sofie, čekajíce na odchod prezidenta, aby se otevřely cesty a mohli jsme navštívit Jeho Excelenci předsedu parlamentu, který čekal na Exarcha. Mezitím Jeho Blaženost Kyjevský vystoupl do čekárny a, v teplé atmosféře, komunikoval s Vaší Všesvatosti, vyjadřujíce vděčnost a úctu.

Jeho Excelence předseda parlamentu vlídně přijal Exarchy a udělil jim čestné vyznamenání.

Následujícího dne, v neděli 16. prosince, Jeho Přeosvícenost metropolita Amfilochios Adrianopolský sloužil Božskou liturgii v monastýru archanděla Michaela, kde měl sídlo Jeho Blaženost Epifanios. V krátkém projevu na konci, s řecky vzdělaným protopresbytérem Vasilem — který prokázal mnoho služeb, viditelných i neviditelných, v průběhu sněmovního procesu — překládajícím do ukrajinštiny, poznamenal, že na Ukrajině nastal nový den; že Matka Církev a Jeho Všesvatost Ekumenický patriarcha jako povinnost sice, ale prostřednictvím sebeobětujících konání, pohlédli na tento vinohrad a znovu pokřtili Ukrajinský lid; a vyzval všechny, aby se postavili po boku nového metropolity Kyjeva a úsilí nové Církve Ukrajiny.

Poté jsme šli do chrámu sv. Vladimíra, který byl věnován šedinami obdařenému starci Fileratovi, aby tam sloužil. Spolusloužil s pěti biskupy. Vidě nás, zaradoval se natolik, že sestoupil z horního místa za Posvátným oltářem, na nějž podle slovanského typikonu klerici vystupují bez ohledu na hodnost. Sestupujíce, s otcem Vasilem překládajícím, řekl: „Bůh, Ekumenický patriarcha Bartoloměj a já víme, co znamená čelit Moskvě. Velikost odvahy Jeho Všesvatosti je nepochopitelná. Prosím, políbejte jeho ctihodnou ruku od mé strany. Děkuji vám za vše. Jste vždy vítáni." Poctivše posvátné ostatky sv. Barbory tamtéž, jsme odcestovali do monastýru archanděla Michaela ve středu, kde Jeho Blaženost Kyjevský sloužil, obklopen houfem biskupů v plném chrámu. Všichni nás objímali s pohnutím a radostí, jako první Jeho Blaženost, jemuž jsme vzdali poctu. Návštěva byla symbolická, aby věděli, že Konstantinopolská Církev bude jejich oporou. Po konci Božské liturgie jsme odcestovali na letiště, odkud jsme přijeli na Vaše sídlo informovat Vaši ctihodnou Hlavenství.

Vaše Nejsvětější Všesvatosti,

Na první pohled byla záležitost řešení Ukrajinské otázky trnitá. Přesto je Konstantinopolovo kanonické opevnění tak silné, že ho nikdo a nic nemůže poškodit, jedná-li v souladu se zasvěcenou praxí Církve. Bylo to titánské dílo, ale z Boha. Jeho přítomnost se stala zjevnější po Vašem telefonickém rozhovoru s prezidentem. Vaše neotřesitelná a nezpochybnitelná naléhavost ohledně práv Matky Církve znovu ochránila její posvátné záležitosti.

Nebylo by přehánění říci, že v průběhu několika dní bylo vykonáno třicet let práce, neboť byly položeny základy pro zdravé postupování na správných eklesiologických základech v nově vzniklé Církvi. V každém okamžiku bylo kritériem pro naše aktivity a pohyby obhajování Božích a nezměnitelných práv Svatého Kristova Velkého Chrámu, zvláště jak jsou vtělena ve Vaší ctihodné Hlavenství. Podle Boha byl příznivý výsledek zjevný; z lidského pohledu však skrýval námahy, úzkosti a úsilí jak vyslovené, tak nevyslovené; diskuse, procesy, porady a velmi mnoho lidských konaní směřujících k těmto věcem, protože okolnosti odhalily úplnou nepřipravenost na tuto velkou událost. Mnohé jsem se naučil od posvátných hierarchů, a zvláště od Jeho Přeosvícenosti metropolity Galského, s nímž jsem od samého počátku prožíval všechny tyto obtíže a v jehož osobě jsem viděl neúnavného bojovníka práv a výsad Vašeho Trůnu.

Předkládajíce výše uvedené s nejhlubší úctou a neomezunou synovskou oddaností, trvám Vaším nejmenším sluhou.

Originální dokument naleznete zde.

Přečtěte si také