Pravoslavná farnost v Torontu spojuje věřící různých národností

Bohoslužba v pravoslavném chrámu svatého Siluána Athonského, který v současnosti využívá pronajaté suterénní prostory v torontské čtvrti Regent Park. Foto: Pravoslavný chrám svatého Siluána Athonského.

Pravoslavná farnost svatého Siluána Athoského v kanadském Torontu představuje příklad společenství, v němž se setkávají věřící různých národností a kulturních tradic. Bohoslužby se konají v pronajatých suterénních prostorách bulharského pravoslavného chrámu ve čtvrti Regent Park. Na nedělní bohoslužby pravidelně přichází přibližně 80 lidí, mezi nimi Řekové, Rumuni, Srbové, Ukrajinci, Arabové, Rusové i Egypťané. O životě farnosti informoval 21. října 2026 americký novinář Adam Makary v reportáži The Basement Where Orthodoxy Is Being Rebuilt.

Duchovním správcem farnosti je kněz Paul Tadros, který vyrůstal v koptské pravoslavné tradici a v roce 2012 vstoupil do východní pravoslavné církve. Jeho společenství klade důraz na překonávání jazykových a národnostních rozdílů. Modlitba Otčenáš zde zaznívá v řadě jazyků, včetně řečtiny, církevní slovanštiny, arabštiny, rumunštiny, koptštiny či čínštiny.

Podobné změny lze podle reportáže pozorovat také v dalších pravoslavných komunitách Severní Ameriky. Farnosti, které původně vznikaly především pro přistěhovalce z konkrétních zemí, postupně přijímají věřící jiných národností i nové konvertity. Současně se však potýkají s otázkou, jak zachovat vlastní duchovní tradici a zároveň překonávat jazykové a kulturní bariéry.

Významnou součástí života torontské farnosti je také charitativní činnost. Každé pondělí se její prostory proměňují v místo společného stolování, kde dobrovolníci připravují jídlo přibližně pro sto lidí. Součástí této služby, nazvané Noble Joseph, je rovněž zdravotní pomoc poskytovaná lékařem. Kněz Tadros zdůrazňuje, že pomoc potřebným nelze oddělovat od duchovního života. „Nemohu žít v pokoji se svým Bohem a přehlížet svět, který stvořil,“ uvedl.

Přestože farnost v roce 2019 prošla vážnou krizí a přišla o své původní prostory, podařilo se jí pokračovat v činnosti. Z přibližně 60 registrovaných členů se její společenství rozrostlo na zhruba 120. Příběh torontské farnosti tak ukazuje, jak mohou pravoslavné komunity v Severní Americe spojovat liturgický život, otevřenost vůči různým kulturám a praktickou pomoc bližním.

SPN dříve informoval o bývalém pravoslavném chrámu v Kanadě, který by mohl získat nové využití.

Přečtěte si také