20 citátů Blaženějšího Metropolity Onufrije o Velkém postu

Blahoslavenější metropolita Onufrij. Foto: otrada.net

«Veliký půst otevírá duchovní oči a dává možnost vidět sebe pravého před Bohem, analyzovat a napravit sebe ve světle přicházející věčnosti».

*   *   *

«V kvantitativním měření je Veliký půst duchovní desátou částí z ročního cyklu našeho života. To je naše oběť Bohu». 

*   *   *

«Usilujme o to, aby tento půst byl pro nás všechny, drazí bratři a sestry, časem milosrdenství a milosti: utřeme slzy plačícím, potěšíme truchlící, zahalíme láskou všechny, kdo to potřebují. Tehdy zlo, které zahalilo mraky temnoty naši vlast, se určitě rozptýlí sluncem vítězné Božské spravedlnosti».

*   *   *

«S pomocí modlitby a půstu se člověk duchovně zdokonaluje a stává se schopným vidět a pochopit ta velká utrpení a hrdinství, které pro naše spasení vykonal náš Spasitel. Kdo vystoupí s křížem na Golgotu, ten může okusit i radosti Světlého Kristova Vzkříšení».

*   *   *

«Ať plody našeho postění jsou rozmnožení lásky, ukončení nepřátelství a krveprolití, vykořenění nenávisti a veškeré zloby, abychom, důstojně procházející duchovním úsilím, byli mrtví pro hřích a živí pro Boha v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řím. 6:11)».

*   *   *

«Veliký půst – to je zvláštní čas, který nás, podle vzoru evangelijního podobenství, vrací z daleké země hříchu do domu Nebeského Otce».

*   *   *

«Je důležité si pamatovat: smysl půstu spočívá v zdržení se nejen od tučné stravy, ale i od hříšných myšlenek a přání. Je nezbytné, aby se postily všechny naše smysly a údy – zrak, sluch, jazyk, ruce a nohy, vzdálivše se od všeho prázdného a nepotřebného».

*   *   *

«Aby půst nebyl redukován pouze na jedno léčebné hladovění, je nutné ho spojit s modlitbou, pokáním a přijímáním. Jen tak čistí své srdce a spojují se s Pánem Ježíšem Kristem, posvěcujíce jak duši, tak tělo».

*   *   *

«Správný půst se koná v trpělivosti, lásce a pokoře».

*   *   *

«Zdržení se jídla – to je pouze prostředek k dosažení hlavního cíle – změny, očištění, uzdravení duše a přiblížení se k Bohu. Pokud se postíme pouze navenek, ale v srdci panuje podráždění, odsuzování, povyšování, závist a podobně, pak jsme farizeové a pokrytci. Takový půst duchovní prospěch nepřináší».

*   *   *

«Čas půstu – to je také čas milosrdenství a pomoci těm, kdo trpí. Podívejte se kolem sebe: mezi příbuznými, sousedy a kolegy najdete ty, kteří potřebují slova útěchy a soucitu. Buďte pozorní k těm, které vám Pán posílá, a prokazujte jim své milosrdenství».

*   *   *

«Není možné považovat půst za zákaz. Půst – to je jeden z dobrovolných prvků duchovní praxe, a dodržování půstu – to je vyjádření našeho poslušnosti Pánu a Jeho Svaté Církvi».

*   *   *

«Půst – to je čas nápravy svých chyb, svých slabostí, překonávání svých nedostatků, duchovního uzdravení, čas putování k Bohu, a ne odchodu od Něj. A v tom nám pomáhá tělesné zdržení a modlitba».

*   *   *

«Půst a modlitba – to jsou dvě křídla, která přibližují člověka k Bohu, pomáhají mu se očistit a dát ve své duši místo pro Boží milost. A blažený je ten člověk, který s horlivostí koná půst a modlitbu». 

*   *   *

«Půst není náhodou nazýván jarem duchovním. A jaro je vždy radostné pro člověka. Půst nás přibližuje k Bohu, pomáhá nám obnovit v sobě Boží obraz, znetvořený hříchem, pomáhá nám stát se bohopodobnými».

*   *   *

«Půst je třeba konat ne v zoufalství, ne v smutku, ale s jasnou tváří. Spasitel nás učí, jak se máme postit. V evangeliu se říká, abychom umyli svou tvář, pomazali svou hlavu olejem, abychom se ukázali postícími se před Bohem, a ne před lidmi».

*   *   *

«Půst – to je čas intenzivní práce na sobě. V tomto období by mělo být tělesné zdržení větší než kdy jindy, také modlitby by mělo být více, než obvykle konáme. Ale přitom je třeba umět cítit svou míru a snažit se ji nepřekračovat. Protože každá extrémnost je škodlivá».

*   *   *

«Nejdůležitějším cílem půstu je pokora před Bohem. Člověk, který je pokorný před Bohem, vždy usiluje o dobro. Nedostatek pokory plodí pýchu, nepřátelství, odpor, války, kterých je, bohužel, v našem světě dnes velmi mnoho».

*   *   *

«Pamatujte, že jsme povoláni se změnit a proměnit. Veliký půst je jakýmsi laděním pro nastavení duše na duchovní tón. A tento tón musíme udržovat co nejdéle i po skončení Svaté Čtyřicítky».

Přečtěte si také

Pravoslaví v každodenním životě: Jak zacházet s hněvem, aby nás nezničil

Hněv prožívá každý z nás. Někdy tiše, jindy výbušně. Jak s ním zacházet tak, aby nám neublížil – ani doma, ani v duchovním životě?

Pravoslaví jednoduše: Proč se v chrámu používá kadidlo?

V naší rubrice „Pravoslaví jednoduše“ každý týden vysvětlujeme jednu pravoslavnou věc tak, aby jí porozuměl úplně každý. Minule jsme psali o ikonostasu. Dnes se zaměříme na něco, co v chrámu nejen uvidíte, ale i ucítíte: kadidlo.

Pravoslaví v každodenním životě: Co dělat, když mě svírá strach?

Naše rubrika „Pravoslaví v každodenním životě“ dnes pokračuje tématem, které se týká úplně každého: strach. Strach z budoucnosti, z osamění, ze smrti, z nemocí, z nejistoty.

Životy svatých: Kdo byl svatý Ivan Český?

Spouštíme novou rubriku „Životy svatých“, ve které si každý týden připomeneme jednoho světce. Dnes začínáme úplně od samotných kořenů českého křesťanství, u poustevníka sv. Ivana Českého.

Proč pravoslavní nepodávají svaté přijímání nepravoslavným?

Časopis Hlas pravoslaví se ve svém zářijovém čísle věnoval tématu, které v poslední době znovu vyvolává diskuse i v pravoslavném světě – otázce, zda mohou být nepravoslavní křesťané připuštěni ke svatým Tajinám.

Starec Paisij Svatohorec: Největší nemocí jsou špatné myšlenky

Slova starce Paisije o tom, jak špatné myšlenky matou duši a berou člověku pokoj, radost i pravý pohled na svět a bližní.