Která kultura se ukáže být silnější?

Kdo zvítězí na Ukrajině – láska nebo nenávist? Foto: SPŽ

Dvě zprávy vyvolaly tyto úvahy: první – je to tragická zpráva o smrti dvou chlapců, ministrantů, při ruském ostřelování v obci Grišino, a druhá – je to prohlášení poslance Knyazhytského o nutnosti pronásledování věřících UOC, kteří odešli do zahraničí a tam si založili své křesťanské komunity.

V souladu s tím lze ještě dodat kázání hlavy ukrajinských katolíků pravoslavného obřadu Sviatoslava Ševčuka, ve kterém prohlásil, že někdo se snaží donutit Ukrajinu „k nějakému vymyšlenému příměří, které v žádném případě není spravedlivým mírem pro Ukrajinu“.

Hezké slovo pro označení války do posledního Ukrajince vymysleli naši pseudopatrioti – „spravedlivý mír“. K tomuto „spravedlivému míru“ neustále vyzývají jak úřady, tak řeckokatolíci a různí aktivisté. Deokupace všech území do roku 2022, a lépe do roku 1991. O tom, jak reálné je to v dnešních podmínkách, nikdo z nich nechce mluvit. Tím spíše nikdo nemluví o tom, kolik tisíc životů je třeba obětovat na oltář tohoto „spravedlivého míru“.

Kolik ještě dětí musí zahynout, kolik žen a starců musí přijít o své domovy, kolik otců, synů, manželů, bratrů musí se nevrátit z fronty? Není také obvyklé mluvit o tom, že RF je objektivně silnější vojensky, že má více tanků, děl, granátů, vojáků, které může poslat na smrt. Není obvyklé zmiňovat, že západní země se ukázaly jako neschopné poskytnout Ukrajině tolik zbraní, kolik je potřeba k vítězství, a USA se dokonce rozhodly to vůbec neudělat.

Ale vůbec se nemluví o hlavním důvodu nedosažitelnosti „spravedlivého míru“ – o tom, že spravedlnost neexistuje v naší zemi. Někteří jdou na frontu nebo jsou tam násilně odvedeni, zatímco jiní kradou miliardy na vojenských zakázkách, kupují vily ve Španělsku a jezdí v drahých autech.

Stát zvyšuje daňové břemeno, ničí podnikatele a zmrazuje platy učitelům, zatímco úředníci dostávají platy, které několikanásobně převyšují průměr v zemi.

Ale největší nespravedlnost je to, že na Ukrajině byla minimálně čtvrtina populace hromadně prohlášena za zrádce a kolaboranty, kteří pracují pro nepřítele. To jsou věřící Ukrajinské pravoslavné církve. Navzdory všem prohlášením duchovenstva na ochranu nezávislosti a suverenity Ukrajiny, navzdory desítkám tisíc věřících, kteří slouží ve ozbrojených silách, navzdory mnohamilionové pomoci frontě a uprchlíkům, byla tato část ukrajinské společnosti obviněna z vlastizrady, fakticky byla postavena mimo zákon, a byly proti ní vedeny skutečné pronásledování. S pomocí lživé propagandy proti milionům věřících UOC byli naladěni další miliony občanů Ukrajiny, rozdmýchali uvnitř našeho národa mezireligiózní nenávist, donutili jedny lidi nenávidět druhé jen proto, že chodí do „nesprávného“ kostela. Pokud vnitřní Ukrajina existuje taková nespravedlnost, o jaké vnější spravedlnosti může být řeč?

Nedávno šéf německé rozvědky Bruno Kahl vysvětlil přímo, co je to „spravedlivý mír“ – to je, když Ukrajina ještě pět let vede válku, nese obrovské ztráty a dává syté Evropě možnost získat čas a stát se silnější vojensky. Ale nejde o to, jakou roli Ukrajině připravily některé evropské politické síly, a dokonce ani o to, že Sviatoslav Ševčuk a mnozí další naši politicko-společenské a náboženské činitelé jsou ochotni tuto roli hrát. Jde o kvásek, který chtějí vštípit celému našemu národu.

Pokud shrneme všechny výzvy pseudopatriotů: náboženských, společenských a mocenských, pak jejich hlavním poselstvím bude nenávist. Ukrajině se snaží pečlivě vštípit kvásek nenávisti, učinit ji mentálním kódem našeho národa.

Se začátkem plnohodnotné války náš národ zaplavila vlna nenávisti k RF. To bylo pochopitelné, vysvětlitelné a dokonce spravedlivé. Ale přesto to byla nenávist. Poté se moc rozhodla vyhlásit Ukrajinskou pravoslavnou církev nepřítelem a rozdmýchala nenávist k věřícím UOC. Těm, kteří zůstávají věrní své církvi, jsou odnímány chrámy, uzavírány svatyně, jsou bití a vyháněni ze svých domovů. Jejich sousedé a kolegové v práci proti nim vedou skutečné pronásledování. Jejich děti jsou zastrašovány ve školách a na ulicích. Bohužel, to není jen rétorika. To jsou konkrétní fakta, která se odehrála v různých městech a vesnicích Ukrajiny. A nyní nenávist k křesťanům už překročila hranice země. Poslanci Knyazhytskému nestačí pronásledování věřících uvnitř Ukrajiny. Jeho nenávist sahá ještě dál. Dokonce i ty, kteří odešli do jiných zemí, chce dostihnout a vyzývá bezpečnostní složky, aby se jimi zabývaly.

Teď prezident USA D. Trump zastavil Ukrajině vojenskou pomoc na týden, a my jsme začali nenávidět USA a jeho osobně. Elon Musk tři roky zajišťoval spojení mezi jednotkami ozbrojených sil na frontě pomocí „Starlink“, ale jakmile kritizoval ukrajinské vedení, začali jsme nenávidět i jeho. Nyní se stále více a více hlasů jak uvnitř Ukrajiny, tak v zahraničí ozývá s výzvami k zastavení krveprolití ve Ukrajině a dohodnutí se na míru. A už se nenávist obrací na hlavy těchto lidí, protože takový mír by byl nespravedlivý. Chceme spravedlnost, chceme pomstu, chceme, aby agresor byl potrestán, aby nejen odešel z naší země, a nejen nahradil materiální škody, ale také nesl spravedlivou odplatu. A jsme připraveni udělat vše, aby to tak bylo.

Lidé, kteří vyzývají k podobnému vývoji událostí, mluví o spravedlnosti, ale ve skutečnosti připravují na naši krásnou kvetoucí Ukrajinu roli věčného Afghánistánu nebo podobných zemí. Kde chlapci už od pěti šesti let umějí ovládat zbraně a

Přečtěte si také