„Falešní proroci": Arcibiskup Juraj varuje před nebezpečím samozvanosti v Církvi

arcibiskup michalovsko-košický Juraj Zdroj: FB profil Michalovsko-košické eparchie

V svém druhém zamyšlení, se arcibiskup Juraj věnuje otázce církevní autority, nebezpečí samozvaných učitelů a specifickému fenoménu nenaplněných ambicí nových konvertitů k Pravoslaví. 

„Rolí a charismatem biskupa je, jak jsem přesvědčen, koordinovat ve své eparchii a společně s jeho kolegy v katolické (tedy univerzální, všeobecné – nechytejte mě za slovo!) Pravoslavné Církvi obecně jedinečné dary, které Pán dal každému pokřtěnému bratrovi či sestře pro dobro celého společenství,“ píše arcibiskup Juraj.

Tuto odpovědnou službu však podle něj narušují ti, kteří si neprávem přisvojují autoritu bez požehnání a bez charismatu Ducha Svatého. „Je opravdu velkým nebezpečím, když si někdo tuto blahodať neprávem (bez svěcení a Božího povolání) uzurpuje a postaví se do role samozvaného soudce, správce a učitele.“

S kritikou se obrací na některé konvertity, kteří po několika měsících či letech v Pravoslaví začnou bez respektu kritizovat místní církevní život. „Jsou ortodoxní pár měsíců či let, a už by chtěli každého a vše napravovat, kritizovat, napomínat a upozorňovat.Jsme prý totiž málo pravoslavní, málo vousatí, málo vzdělaní, máme špatný kalendář, jazyk, neznáme prý kánony, dogmata, tradici, prý se u nás v porovnání s druhými 'nic neděje'.“

Za takovýmto chováním vidí nejen „zjevná psychologická poškození“, ale i osobní ambice, které narazily na strukturu církevního života. „ Člověk konvertoval k Pravoslaví, možná i studoval teologii a čekal, že v Církvi najde prostor k realizaci svého Já. To by nebylo samo o sobě špatné, ale to "Já" narazilo na hierarchicko-charismatickou strukturu Církve a na "My" kolektivního vědomí Božího lidu - Církve". upozorňuje vladyka.

Arcibiskup upozorňuje, že podobné chování není omezeno pouze na laiky. „Žel Bohu, toto chování se netýká jen laiků; do sítě falešné uzurpace církevní autority upadají i někteří kněží a diakoni, kterým byla 'přistřižena křídla' z důvodů morálních či jiných pochybení.“

Bez skrupulí pak tito jednotlivci „burcují k revoltě“, vytvářejí „černobílé vize reality“ a záměrně přehlížejí, co všechno se v místní pravoslavné církvi děje. „Možná i úmyslně přehlížejí velké množství aktivit, často ve stejné sféře, které naši dedikovaní a obětaví pravoslavní kněží i laici vykonávají, často bez halasného šumu médií a velké propagace (jsme přece jen menšinová církev).“

Na závěr adresuje arcibiskup osobní výzvu: „Nevyhovuje-li ti to a jsou-li jiná společenství pro tebe lepší, prosím zanech nás našemu 'osudu' (…) a vrať se tam, odkud jsi vyšel – k římským či řeckým katolíkům anebo k protestantům jakékoliv podoby. Uvidíš, jak dlouho tam budou tolerovat tvé jednání. “

Vladyka uzavírá své zamyšlení modlitbou: „Bůh nám všem dej rozum a milosrdné srdce.“

Přečtěte si také