Mýty o pravoslaví: Modlit se lze jen církevněslovansky

Foto SPN

Církevněslovanský jazyk je tradice - ne dogma

Je pravda, že v naší místní církvi se při bohoslužbách používá církevní slovanština.
Ale nejde o žádné dogmatické pravidlo. Je to dědictví, praxe, historická tradice, nikoliv povinnost daná kánony.

Bohoslužebný jazyk se v dějinách měnil vždy podle toho, jaký jazyk používal Boží lid.
A jak Otcové zdůrazňují - Bůh rozumí každému jazyku stejně.

Kdyby se zítra češi promísili s Číňany a za sto let mluvili jinak, pak i pravděpodobní pravnučkové by se modlili v jazyku, který bude jejich, a Bůh mu porozumí úplně stejně jako církevní slovanštině.

Svatí Cyril a Metoděj: evangelium patří všem jazykům

Právě apoštolové Slovanů jasně odmítli tehdejší „trojjazyčnou herezi“, podle níž je možné Bohu sloužit pouze ve třech jazycích (hebrejštině, řečtině a latině).

V jejich akafistu čteme:

Ikos 6:
„Radujte se, vy kteří jste přikázali slavit Boha ve všech jazycích; radujte se, kteří jste statečně usvědčili trojjazyčnou herezi.“

Ikos 12:
„Radujte se, kteří jste stanovili, aby každý konal Boží službu ve svém jazyce.“

To je jádro pravoslavné tradice: Evangelium má zaznít v jazyce lidu.

Modlitba není o jazyku, ale o srdci

Pravoslaví nikdy netvrdilo, že Bůh slyší pouze církevní slovanštinu, že osobní modlitby musí být „jen z modlitebníku“, že modlitba v češtině, ukrajinštině či angličtině je méně platná.

Naopak: modlitba má být upřímná, pokorná, pravdivá, ať už je vyslovena jakýmkoliv jazykem.
Církevní slovanština je krásná a důstojná, ale není jediným nástrojem, jak otevřít srdce Bohu.

Mýtus vyvrácen

Pravoslavný se může modlit v jakémkoliv jazyce.
Církevní slovanština je naše drahocenná tradice, ale není závazným pravidlem.

Bůh slyší lidské srdce - ne gramatiku.

SPN v minulém díle vysvětlil, že pravoslaví není ruské náboženství.

Přečtěte si také