Historie pravoslaví ve 2 minutách: Co je to Filioque?
Foto SPN
Jen málokterý teologický termín měl na dějiny křesťanství tak dramatický dopad jako latinské Filioque, tedy „i Syna“. Jde o krátké doplnění do Nicejsko-konstantinopolského vyznání víry, které se původně recitovalo v celé církvi stejně: Duch Svatý „vychází z Otce“. Toto vyznání bylo potvrzeno na dvou prvních všeobecných koncilech a bylo nepřekročitelnou normou víry celého tehdejšího křesťanského světa.
V západní Evropě se však mezi 6. a 7. stoletím začala objevovat upravená verze Kréda, kde se říká, že Duch vychází „z Otce i Syna“ – ex Patre Filioque. Motivem této změny byla snaha podpořit učení o plném božství Krista v době, kdy Západ čelil různým herezím, které Kristovu božskou přirozenost zpochybňovaly. Teologové na Západě vnímali „Filioque“ jako způsob, jak vyjádřit jednotu a rovnost Syna s Otcem.
Východní církve však tento krok odmítly. Nejen kvůli samotnému obsahu, ale především kvůli tomu, že západní církev změnila závazný text vyznání víry jednostranně, bez svolání všeobecného koncilu. Východní otcové opakovaně zdůrazňovali, že jediným pramenem a příčinou Trojice je Otec – nikoli Otec „a Syn“ společně. Filioque podle nich narušuje jemnou rovnováhu mezi osobami Trojice, kterou definovali kapadočtí otcové, a vytváří dojem dvou „zdrojů“ božství.
Tento spor nebyl jen o teologii. Byl i o autoritě. Kdo má právo měnit závazný text Kréda? Je papežova autorita dostatečná k tak zásadní úpravě, nebo rozhodnutí musí znovu potvrdit celý křesťanský svět? Právě tato otázka stála v pozadí rostoucího napětí mezi Římem a Konstantinopolí. Filioque se tak postupně stalo symbolem hlubších rozdílů mezi Východem a Západem – rozdílů v teologii, církevní praxi i chápání autority.
Když v roce 1054 došlo k formálnímu rozkolu, Filioque patřilo k nejviditelnějším a nejvýbušnějším bodům konfliktu. Ačkoli nebylo jediným důvodem rozdělení, stalo se jeho ikonickým obrazem: jednou větou, která se stala hranicí mezi pravoslavím a katolicismem.
Dnes se o Filioque vede dialog jinak než ve středověku. Římskokatolická církev uznává, že původní znění Kréda bez Filioque je autentické a může být používáno – ostatně tak činí i v některých kontextech. Pravoslavná církev trvá na tom, že text vyznání víry je nepřepisovatelný a jeho změna bez koncilu byla neoprávněná. Přesto se moderní teologické rozhovory snaží ukázat, že rozdíl mezi „vychází z Otce“ a „vychází z Otce i Syna“ může mít v určitých výkladech blíže, než se zdá.
Historické rány však přetrvávají. Filioque zůstává jedním z nejznámějších příkladů toho, jak jediná věta dokázala proměnit společné dějiny, a připomíná, že v teologii často záleží i na tom, co se na první pohled zdá nepatrné.
SPN v této rubrice psal o sv. Mikuláši a jeho roli během prvního nicejsko koncilu.
Přečtěte si také
Životy svatých: Sv. Tichon, pekařův syn, jenž zázračně sytil chudé
Církev si připomíná památku svatého Tichona Amatuntského, kyperského biskupa a divotvůrce, který proslul svou štědrostí a bojoval proti pohanství.
PCČZS slaví svátek všech pravoslavných svatých české a slovenské země
Tento svátek připomíná bohaté duchovní dědictví pravoslaví na území Čech, Moravy a Slovenska sahající až do doby Velké Moravy.
Životy svatých: Velikomučedník Teodor Stratilat, vojevůdce a svědek
Včera, 8. června, slavila pravoslavná církev památku velikomučedníka Teodora Stratilata, vojevůdce z Herakleje, který zemřel pro Krista roku 319.
Dnes začíná Petropavlovský půst – co o něm potřebujete vědět?
Apoštolský půst před svátkem svatých Petra a Pavla trvá letos 34 dní dle starého kalendáře a 21 dní dle nového.
Životy svatých: Císař Konstantin a jeho matka Helena, apoštolům rovní
Dnes si pravoslavná církev (podle juliánského kalendáře) připomíná císaře Konstantina Velikého a jeho matku Helenu. Oba jsou uctíváni s titulem „apoštolům rovní".
Den Svatého Ducha: pondělí po Padesátnici
Pravoslavní křesťané dnes slaví Den Svatého Ducha – den bezprostředně navazující na včerejší svátek Padesátnice. Jde o jeden z duchovně nejhlubších dnů celého církevního roku.