Zázrak v Německu? Bůh uchránil protojereje před útočníkem s kopím

Protojerej Nicolas Esber z antiochijské pravoslavné církve svatých Petra a Pavla v Butzbachu v Hesensku. Foto: SPN

Rozhovor je převzat z německé redakce SPN.

Ve vaší farnosti došlo k vloupání, při němž byly odcizeny svaté relikvie, včetně ostatků svatých. Můžete popsat, jak přesně k tomu došlo?

Nejprve vám chci poděkovat za tuto požehnanou příležitost promluvit vaším prostřednictvím k lidem na různých místech.

Rád bych vysvětlil, že bydlím v bytě nad kostelem a že mě i mou manželku ráno 24. září loňského roku probudily zvláštní zvuky, které přicházely z prostoru toalet u vchodu do chrámu.

Protože každou středu v 5.30 sloužíme Božskou liturgii, nejprve jsem si myslel, že přišel kostelník a připravuje chrám. Když jsem se však podíval na hodiny, viděl jsem, že jsou tři hodiny ráno, a bylo zřejmé, že kostelník v tuto dobu přijít nemohl.

Vstal jsem a vyšel na balkon, abych se podíval dolů, ale nikoho jsem neviděl. Vrátil jsem se do bytu, znovu jsem zaslechl hluk z kostela a bez delšího přemýšlení jsem se rozběhl po schodech dolů. Když jsem otevřel dveře, zjistil jsem, že dveře na toaletu jsou otevřené, přestože jsem je večer osobně zavíral. Poté jsem se podíval do chrámu a všiml si, že carské dveře jsou pootevřené asi o padesát centimetrů. V tu chvíli mě zachvátil šok, protože bylo nemožné, abych je takto nechal otevřené.

V tom okamžiku ke mně přišla manželka a prosila mě, abych do chrámu nevstupoval. Řekl jsem jí, že musím jít dovnitř, když mi náhle do obličeje zavál prudký poryv větru. Z nepochopitelného důvodu jsem si v té chvíli pomyslel, že právě vítr mohl otevřít dveře na toaletu i carske dveře. Rozhodl jsem se proto do chrámu nevstupovat.

Vrátili jsme se do bytu a já si znovu lehl, přemýšleje o tom, jak by vítr mohl zcela otevřít dveře na toaletu. I kdyby to bylo možné, otevření carských dveří by možné nebylo, protože koberec pod nimi je silný a já je musím vždy otevírat silným tlakem.

Když jsem později znovu sestoupil dolů, abych se připravil na Božskou liturgii, s překvapením jsem zjistil, že bylo vloupáno do oltářního prostoru a že bylo odcizeno mnoho zlatavých posvátných nádob, včetně schránky s relikviemi svatého Jakuba z Hamatoury a svatého Arsenia Kappadockého.

Na oltáři jsem si všiml, že útočník omotal kus látky kolem rukojeti velkého kopí, které používám při přípravě svatého obětního daru. Zřejmě jej chtěl použít v případě, že bych do chrámu vstoupil, zatímco by tam ještě byl. Tehdy jsem si uvědomil, že mě Pán uchránil před neznámým osudem, když mi zabránil vstoupit do chrámu při mém prvním sestupu. Znovu jsem přemýšlel o tom, jak vítr otevřel dveře, aby mě ochránil.

Děkuji Bohu za všechno a modlím se k Němu, aby střežil svaté relikvie. Mám plnou důvěru, že se jednou vrátí k těm, kdo si je zaslouží.

Dějiny naší pravoslavné církve jsou plné zpráv o krádežích svatých relikvií, které byly vždy znovu nalezeny, i když někdy až po stovkách let.

Modlím se také za ty, kteří se tohoto hanebného činu dopustili, a prosím Boha, aby jim odpustil, neboť nevědí, co činili.

Probíhá v současnosti vyšetřování tohoto případu? Dostali jste již informace od orgánů činných v trestním řízení?

Okamžitě jsem kontaktoval policii, která neprodleně zahájila veškerá potřebná šetření. Bohužel jsme dodnes nebyli informováni o žádném výsledku ani vývoji v této záležitosti. Upřímně řečeno neočekávám, že by vyšetřování vedlo ke konkrétním závěrům.

Počet pravoslavných křesťanů v Německu roste. Přicházejí do vaší farnosti také etničtí Němci a přestupují k pravoslaví? Jak tento vývoj hodnotíte?

Před několika lety jsme si začali všímat rostoucího zájmu Němců o pravoslaví a mohu s vděčností říci, že se náš chrám stal významným místem setkávání pro všechny, kdo se v Hesensku o pravoslaví zajímají – nejen pro Němce, ale pro lidi různých národností.

Osobně jsem doprovázel řadu lidí na jejich cestě ke křtu a sám jsem je pokřtil. Nyní se pravidelně účastní nedělní Božské liturgie i týdenních biblických setkání. Často s sebou přivádějí i své nepravoslavné přátele, kteří se chtějí o pravoslaví dozvědět více. V současnosti máme větší skupinu lidí, kteří se o pravoslavnou víru vážně zajímají a pravidelně ke mně docházejí, zatímco čekají na vhodný okamžik ke svému křtu.

Rád bych zde zdůraznil jeden důležitý bod: náš chrám se stal přitažlivým místem také pro pravoslavné křesťany z jiných místních církví, a to díky používání německého jazyka v kázáních i bohoslužbách, přátelské atmosféře a bratrské lásce, kterou každý návštěvník cítí.

Proto jsme vděční za to, že se každou neděli pod jednou střechou při Božské liturgii setkává více než dvanáct různých národností. Tento vývoj pokračuje a odráží se v neustále rostoucím počtu účastníků bohoslužeb.

V dnešním světě se často zdá, že moc je důležitější než pravda. Jak se podle vás mohou lidé vrátit k hodnotám, v nichž má obsah přednost před vnější formou? Může pravoslavná víra pomoci žít v pokoji a lásce?

Vaše otázka pravděpodobně vychází ze současné reality, která je plná válek, nenávisti a pomsty a je velmi vzdálená absolutní pravdě, kterou je láska.

Mluvím zde o lásce agapé, jíž nás Pán Ježíš Kristus miloval natolik, že se pro naši spásu obětoval na kříži. To je jediná pravda pravoslaví, skrze niž může věřící v dnešním světě, ovládaném temnotou a principem moci, kráčet pevnou cestou.

Často slýchám od lidí, kteří byli v naší církvi nově pokřtěni, že říkají: „Hledal jsem pravdu a našel jsem ji v pravoslaví.“

To však vyvolává zásadní otázku:
jak může pravoslaví v dnešním světě, který je bohužel poznamenán konflikty mezi pravoslavnými národy a církvemi, tuto pravdu reprezentovat?

Není v tom zásadní rozpor?

Ve skutečnosti platí, že tam, kde chybí láska, chybí i pravda – a tam chybí také pravoslaví. Pravoslaví je totiž, stručně řečeno, samotné zjevení Krista. Téhož Krista, jehož poslední přikázání před nanebevstoupením znělo, abychom se navzájem milovali, aby ostatní poznali, že jsme jeho učedníky. Ne jakoukoli láskou, ale takovou, jakou nás miloval On – až k smrti:

„Nové přikázání vám dávám: milujte se navzájem. Jak jsem já miloval vás, tak se i vy milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13,34–35)

Proto apoštol Jan shrnuje v prvním listu celý náš víru do lásky, když říká:

„Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha poznává. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.“ (1 Jan 4,7–8)

Stručně řečeno: chcete žít v pokoji?

Pak milujte ty, které milujete, až k smrti, a tehdy budete skutečně pravoslavní, Kristovi učedníci, a budete se radovat z jeho věčného pokoje v srdci – pokoje, který se zásadně liší od klamného a pomíjivého pokoje, jaký nabízí svět.

Jak důležité je dnes žít podle starých církevních kánonů a pravidel? Lze být moderním člověkem, rozumět současné společnosti a přitom zachovat pravoslavnou tradici?

V pravoslaví neexistuje nic starého ani nic nového. Pravoslaví je zjevením Krista a Kristus je tentýž včera, dnes i navěky.

Jediným skutečným rozdílem naší doby je nedostatek lásky.

I kdybychom zachovávali staré církevní zákony a předpisy bez lásky, nebyli bychom ničím jiným než „zvučícím kovem nebo dunícími činely“ (1 Kor 13,1).

Jak početná je dnes antiochijská pravoslavná církev v Německu a jakou roli hraje pravoslavná víra v životě jejích věřících i celé společnosti?

Nemám přesná čísla o počtu věřících antiochijské pravoslavné církve v Německu, mohu však potvrdit, že jejich počet neustále roste.

Proč?

Protože pravoslaví není pouhou náboženskou institucí ani sektou, ale způsobem života založeným na absolutní lásce. A právě tato láska je jediným skutečně účinným prostředkem proti nekonečným výzvám, jimž dnešní svět čelí.

Proto také vidíme, že role našich farností ve společnostech, v nichž působí, stále roste, neboť naše víra se především projevuje skutky vycházejícími z lásky k bližnímu.

Právě zde se naplňují slova Pána:

„Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa.“

A právě takovou roli hrají skuteční pravoslavní křesťané v tomto světě. Vše ostatní nemá s pravoslavím – tedy se zjevením Krista – nic společného.

Amen.

SPN dříve informoval o nárůstu počtů útoků na kostely v Německu.

Přečtěte si také