Životy svatých: Svatý Efrém Syrský – Harfa Boží a učitel pokání

Foto SPN

Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.

Od prázdných rukou k plnému srdci

Svatý Efrém se narodil kolem roku 306 v severosyrském městě Nisibis. Přestože pocházel z křesťanské rodiny, jeho cesta k hluboké víře nebyla přímočará. V mládí byl prý vznětlivý, ale po nespravedlivém uvěznění prožil vnitřní proměnu a v 18 letech přijal křest. Stal se žákem biskupa Jakuba, kterému pomáhal budovat teologickou školu.

Žil nesmírně skromně. Svatý Řehoř z Nyssy o něm napsal, že „žil bez pytle, bez hole a neměl ani stříbro, ani zlato“. Jeho jídlem byl ovesný chléb a zelenina, pil pouze vodu. Celý život zůstal diakonem – z hluboké pokory odmítl kněžské i biskupské svěcení, které mu později nabízel i sám svatý Basil Veliký.

Běžencem pro víru

Efrémův život byl poznamenán i krutou politikou. Když roku 363 město Nisibis připadlo Peršanům, musel Efrém spolu s ostatními křesťany opustit svůj domov. Usadil se v Edesse (dnešní Şanlıurfa), kde prožil zbytek života jako asketický poustevník. Právě zde vznikla většina jeho rozsáhlého díla. I když žil v ústraní, nezavíral oči před světem – když roku 372 vypukl v Edesse mor a hladomor, organizoval pomoc, rozděloval jídlo a staral se o umírající.

Zbraň proti bludům: Píseň a krása

Efrém pochopil sílu umění dříve než mnozí jiní. Když heretici šířili své učení skrze líbivé písně, Efrém proti nim nasadil stejnou zbraň. Začal psát hymny a kázání ve verších. Jeho texty byly tak hluboké a krásné, že se mu začalo přezdívat „Harfa Boží“ nebo „Citera Ducha svatého“.

Proslul také jako velký ctitel Panny Marie, kterou nazýval „Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí“. Marii přirovnával k „novému nebi“ nebo k „prameni živé vody“.

Modlitba, kterou zná každý z nás

Největším odkazem svatého Efréma pro pravoslavné věřící je jeho krátká, ale nesmírně silná modlitba, která je srdcem každého Velkého postu. Prosí v ní o to, aby nás Bůh zbavil ducha lenosti a touhy po moci, a naopak nám daroval ducha čistoty a lásky.

„Ano, Pane a Králi, daruj mi vidět vlastní hříchy a neodsuzovat mého bratra...“

Svatý Efrém Syrský (slavený 28. ledna / 10. února) odešel do nebe v roce 373 na následky moru, kterým se nakazil při službě nemocným. Zanechal nám vzkaz, že teologie není suchá věda, ale milostná píseň k Bohu. Učí nás, že slzy pokání nejsou projevem slabosti, ale vodou, která otevírá brány ráje.

SPN dříve psal o životě svatého Maxima Vyznavače.

Přečtěte si také