Dnes by se arcibiskup olomoucko-brněnský Simeon dožil 100 let

Zdroj: Seznamzpravy.cz

Dne 12. února si připomínáme 100 let od narození vladyky Simeona (Radivoje Jakovljeviče), arcibiskupa olomoucko-brněnského. Jeho život obsáhl téměř celé dramatické 20. století i první dekády století jednadvacátého – a zanechal hlubokou stopu v duchovním, teologickém i pastoračním životě místní církve.

Narodil se roku 1926 v Praze do smíšené srbsko-české rodiny. Dětství prožil v prostředí, kde se přirozeně prolínala česká i srbská pravoslavná tradice. Již během gymnaziálních studií v něm uzrávalo rozhodnutí věnovat život teologii. Po válce zahájil studium na Karlově univerzitě, které jej následně přivedlo do tehdejšího Leningradu na duchovní akademii. Zde se formoval nejen jako teolog, ale i jako myslitel otevřený širšímu pravoslavnému světu.

Jeho specializací se stala starozákonní biblistika. Vynikal hlubokou znalostí hebrejského textu i patristických výkladů. Studenti na něj vzpomínají jako na pedagoga náročného, avšak spravedlivého a inspirujícího. Jeho přednášky nebyly pouhým akademickým výkladem – byly duchovním setkáním s textem Písma. Starý zákon dokázal předkládat jako živé svědectví o Božím jednání v dějinách.

V roce 1958 přijal kněžské svěcení a nastoupil službu v Mariánských Lázních, kde působil čtyři desetiletí. Toto období bylo poznamenáno tlakem komunistického režimu. Vladyka čelil vyšetřování, hrozbě odebrání státního souhlasu i omezením veřejné činnosti. Přesto vytrval. Věnoval se dětem a mládeži, vyučoval náboženství, organizoval duchovní setkání a podporoval víru v prostředí, které jí nebylo nakloněno. Mnozí věřící dodnes vzpomínají na jeho systematickou práci s rodinami a jeho schopnost povzbudit i v těžkých dobách.

Vedle pastorační služby se intenzivně věnoval překladatelské a publikační činnosti. Podílel se na ekumenickém překladu Bible a publikoval stovky článků v církevním tisku. Jeho dílo zahrnuje odborné studie, exegetické práce, pastýřské listy i duchovní úvahy. K širší veřejnosti promluvil například knihami „Neděle s Ježíšem“, „Adam pláče“ či „Byli jsme neposlušní“. Připravil rovněž vlastní český překlad modliteb palestinských otců v modlitebníku „Od spánku do spánku“.

Po smrti své manželky přijal mnišský postřih a roku 1998 byl vysvěcen na biskupa. O dva roky později byl intronizován jako biskup olomoucko-brněnský a v roce 2006 povýšen na arcibiskupa. Ve své eparchii vysvětil řadu nových duchovních, podporoval výstavbu a obnovu chrámů a důsledně zdůrazňoval nutnost pravidelné katecheze. Často opakoval, že bez systematického vyučování víry nemůže církev dlouhodobě obstát.

Byl znám svou fenomenální pamětí. Dokázal s přesností citovat biblické texty, staré dokumenty i osobní vzpomínky na klíčové události církevních dějin. Stal se tak živým svědkem proměn pravoslaví v českých zemích – od poválečného období přes komunistickou perzekuci až po obnovu církevního života po roce 1989.

Ve svém pastýřském působení kladl důraz na mravní čistotu, kterou označoval za jeden z pilířů křesťanského života. Zastával liturgickou prostotu a věřil, že vnější forma má sloužit hlubokému vnitřnímu duchovnímu obsahu. Jeho hlas byl často klidný, ale pevný – a v otázkách víry a morálky jednoznačný.

Zemřel 19. března 2024 ve věku 98 let. Jeho pohřeb v olomoucké katedrále se stal setkáním duchovenstva i věřících, kteří v něm viděli nejen archijereje, ale především laskavého duchovního otce.

Zdroje:

• www.ob-eparchie.cz
• cs.wikipedia.org
• pametnaroda.cz

Přečtěte si také