Pravoslaví jednoduše: Svaté myro, vonné tajemství církve

Ilustrační obrázek vygenerovaný AI Gemini

V pravoslavné církvi se během roku setkáváme s různými posvátnými oleji a není jich málo. Každý má jiné místo, jiný účel a jiný způsob posvěcení. Pro základní orientaci zmiňme alespoň ty nejdůležitější.

Prvním je prostý olej posvěcený při bohoslužbě (jelej). Věřící si ho mohou odnést domů, konzumovat ho nebo se jím pomazávat, podobně jako svěcenou vodou. Tento olej se světí při bohoslužbách.

Druhým je olej používaný při křtu. V bulharské a řecké tradici je například zvykem jím před křtem pomazat celé tělo dítěte, od hlavy až k patám. Není to náhoda, ale symbol boje. Tak jako zápasníci v antice potírali tělo olejem před zápolením, i novokřtěnec je „vyzbrojen" před svým duchovním zápolením s pokušením a zlem.

Třetím je olej při svaté tajině pomazání nemocných (soborovanie). Ta se uděluje nemocným a to jak tělesně, tak duševně nemocným. Tato tajina „hojí jizvy a následky, které po sobě na duši zanechaly hříchy a které zneklidňují svědomí, přinášejí strach." Pomazávají se čelo, nozdry, tváře, ústa, prsa a obě strany dlaní,  místa, jimiž hřích nejsnáze proniká do duše člověka. Olej pro tuto tajinu připravuje přímo kněz smícháním olivového oleje s trochou červeného vína.

Všechny tyto oleje mají základ v olivovém oleji. Ale žádný z nich není to, o čem chceme mluvit především. Tím je svaté myro a to je kategorie zcela sama pro sebe.

Od vkládání rukou k voňavé pečeti

V prvních letech křesťanství získávali nově pokřtění lidé dary Ducha Svatého tak, že na ně sami apoštolové fyzicky vkládali ruce. O této praxi se v Písmu svatém dočteme na mnoha místech, například ve Skutcích apoštolských, v listech svatého apoštola Pavla (ke Korintským či Efezským) nebo v prvním listě svatého apoštola Jana.

Když se však křesťanství začalo bleskově šířit do celého světa, nebylo už fyzicky možné, aby apoštolové (a později jejich nástupci biskupové) osobně cestovali ke každému křtu. Proto bylo vkládání rukou nahrazeno svatým myropomazáním. Biskupové začali posvěcovat speciální vonnou směs (myro) a rozesílali ji kněžím do jednotlivých farností. Přesně tak je tomu dodnes. Svatou tajinu myropomazání uděluje kněz, ale používá k tomu myro, které obdržel od svého biskupa jako viditelný znak jednoty celé církve.

Co se děje při myropomazání?

Svatá tajina myropomazání se v pravoslavné církvi uděluje hned po křtu (a to jak u dětí, tak u dospělých). Kněz namáčí speciální štěteček do svatého myra a dělá jím znamení kříže na různých částech těla novokřtěnce. U každého pomazání nahlas říká: „Pečeť daru Ducha Svatého. Amen.“

Každé místo na těle má přitom svůj hluboký symbolický význam:

• Čelo: Na znamení posvěcení a osvícení rozumu.
• Oči, uši, nozdry a ústa: Na znamení posvěcení všech lidských smyslů.
• Prsa: Na znamení posvěcení srdce a lidských citů.
• Ruce a nohy: Na znamení posvěcení veškeré lidské činnosti a životní cesty.

Tímto způsobem člověk získává sedm darů Ducha Svatého, kterými jsou: dar moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží. Tyto dary ho posilují v duchovním životě a pomáhají mu chránit Boží pravdu.

Výsada samostatných církví a 57 tajných ingrediencí

Příprava a vaření svatého myra (tzv. mirovarné) je mimořádně vzácná událost, která se koná jen jednou za několik let, zpravidla během prvních tří dnů Svatého (Pašijového) týdne před Velikonocemi. Právo připravovat a světit myro má každá samostatná (autokefální) církev, přičemž obřad vede sám její nejvyšší představitel. Menší církve však kvůli obrovské náročnosti získávají myro od velkých starobylých patriarchátů.

Celý proces doprovázejí přísné půsty a nepřetržité modlitby, zatímco se směs v obřích kotlích vaří a za stálého míchání chladne, duchovní nad ní dnem i nocí bez přestání čtou svatá Evangelia.

Každé myro má jinou hustotu, barvu a specifickou vůni podle toho, jaké ingredience se do něj přidávají. Například receptura Ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli obsahuje přesně 57 vonných složek. Kromě prvotřídního olivového oleje a červeného vína se v kotlích za přesně stanovených podmínek mísí:

Vzácné pryskyřice (např. masticha, bílá pryskyřice, badam pisin, ladanum),
koření (černý a dlouhý pepř, hřebíček, skořicovník Tamala, kardamom, šafrán),
vinné a rostlinné extrakty (růžový extrakt, styrax, aloe, nard indický, divoký nard),
vonné byliny a květy (majoránka, květy petrklíče, andělika, puškvorec, řecké seno),
libanonské kadidlo, ořechový olej, muškátový oříšek i drahocenná ambra. Seznam samozřejmě není úplný. 

Výsledný olej je po dokončení a slavnostním posvěcení biskupy během Božské liturgie na Velký čtvrtek rozléván do dvanácti stříbrných nádob podle počtu apoštolů. Svaté myro se kromě křtu používá již jen při dvou dalších výjimečných příležitostech: při svěcení nového chrámového oltáře a při historickém korunování pravoslavných panovníků.

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je církví menší, bez vlastního mirovarného obřadu. Každý biskup si proto myro zajišťuje ze svých vlastních zdrojů, nejčastěji z Konstantinopolského ekumenického patriarchátu.

SPN dříve v této rubrice: Tajemství a význam Jeruzalémského kříže

Přečtěte si také