Co nám dala Padesátnice?
Spásu člověka totiž Bůh nevykonal pouze svým vtělením a dokonce ani pouze svým vzkříšením. Dílo spásy zahrnuje také Nanebevstoupení Páně a seslání Svatého Ducha. Tyto dvě události spolu velmi úzce souvisejí. Těmto slovům však nesmíme rozumět tak, jako by Kristus odešel a někdo jiný přišel na jeho místo. Jde o jiný způsob Boží přítomnosti ve světě. O tutéž skutečnou, reálnou a živou přítomnost Boha ve svém stvoření.
Stejně tak ani Nanebevstoupení není třeba chápat pouze prostorově. Není to cesta do nějaké vzdálené části vesmíru. Nanebevstoupení je především zjevením Kristovy slávy.
Jeho lidská přirozenost vstupuje do plnosti Božího života. Čím více se Kristova sláva zjevuje, tím více nás osvěcuje Svatý Duch. Čím více se otevírá nebe, tím hlouběji Duch sestupuje do našeho nitra, do našeho bytí a do našich srdcí.
V jistém smyslu je už samotné Nanebevstoupení počátkem Padesátnice. Kristus činí své učedníky radostnými zaslíbením Svatého Ducha a potvrzuje toto zaslíbení svým požehnáním.
Kristus tedy svět neopouští. Zůstává mezi námi. Zůstává s námi sice neviditelně, aby byla zachována naše víra, ale zároveň zůstává naprosto reálně. Nejhlouběji to poznáváme ve svátostech a především ve svaté Eucharistii. To, co se našim očím jeví jako chléb a víno, je pro nás samotným vtěleným Slovem Božím, Bohočlověkem Kristem.
Proto můžeme říci, že Padesátnice nám dala všechno. A dokonce více než všechno. Dala nám samotného Bohočlověka Krista přebývajícího v nás skrze Ducha Svatého.
Padesátnice není pouze historickou vzpomínkou. Je skutečností, která stále trvá. Bůh seslal na svět déšť své milosti. Zlatý déšť svého požehnání, který nepřestává padat.
Čím pokornější je lidské srdce, tím více je schopné přijmout Boží milost. Duch Svatý nepřestává sestupovat, ale záleží na nás, nakolik mu otevřeme své nitro.Padesátnice nám tedy dává vše a více než vše. Dává nám vtěleného Boha. Dává nám
Boha v celém našem bytí – v duchu, v duši i v těle. Přijímejme proto tento dar s pomocí Boží. Nechávejme Pána v sobě promlouvat.Nechávejme Bohočlověka Krista v nás působit, žít a kráčet. Ať on přebývá v nás, abychom my mohli přebývat v něm.
Ať se každý z nás stane živým a oduševnělým chrámem Svatého Ducha.
Přečtěte si také
Co znamená svátost manželství a proč to není jen "církevní svatba"
Pravoslavná tradice nechápe manželství jako pouhé slavnostní posvěcení civilního sňatku. Jde o skutečnou svátost, skrze níž se dva lidé stávají součástí samotného těla církve.
Jak naučit dítě modlit se? Rady pro rodiče
Jak vést děti k modlitbě? Cesta od prvních slov po hlubší pochopení by měla vyrůstat z upřímnosti a příkladu rodičů, připomínají duchovní.
Jak pravoslavné farnosti u nás pomáhají chudým a uprchlíkům
Služba potřebným je přirozenou součástí víry. Připomeňme si, jak pravoslavné farnosti a eparchie u nás nezištně pomáhají chudým, nemocným, seniorům i uprchlíkům.
Kmotrovství v pravoslaví: jaká je role kmotra a kmotry při křtu dítěte?
Kmotr v pravoslavné tradici není jen čestný host u křtitelnice, ale člověk, který před Bohem skládá skutečný slib a přebírá duchovní odpovědnost za dítě.
Co se stalo na hoře Tábor? Proměnění Páně jako předobraz naší proměny
Na hoře Tábor zjevil Kristus učedníkům svou božskou slávu.