Co nám dala Padesátnice?
Spásu člověka totiž Bůh nevykonal pouze svým vtělením a dokonce ani pouze svým vzkříšením. Dílo spásy zahrnuje také Nanebevstoupení Páně a seslání Svatého Ducha. Tyto dvě události spolu velmi úzce souvisejí. Těmto slovům však nesmíme rozumět tak, jako by Kristus odešel a někdo jiný přišel na jeho místo. Jde o jiný způsob Boží přítomnosti ve světě. O tutéž skutečnou, reálnou a živou přítomnost Boha ve svém stvoření.
Stejně tak ani Nanebevstoupení není třeba chápat pouze prostorově. Není to cesta do nějaké vzdálené části vesmíru. Nanebevstoupení je především zjevením Kristovy slávy.
Jeho lidská přirozenost vstupuje do plnosti Božího života. Čím více se Kristova sláva zjevuje, tím více nás osvěcuje Svatý Duch. Čím více se otevírá nebe, tím hlouběji Duch sestupuje do našeho nitra, do našeho bytí a do našich srdcí.
V jistém smyslu je už samotné Nanebevstoupení počátkem Padesátnice. Kristus činí své učedníky radostnými zaslíbením Svatého Ducha a potvrzuje toto zaslíbení svým požehnáním.
Kristus tedy svět neopouští. Zůstává mezi námi. Zůstává s námi sice neviditelně, aby byla zachována naše víra, ale zároveň zůstává naprosto reálně. Nejhlouběji to poznáváme ve svátostech a především ve svaté Eucharistii. To, co se našim očím jeví jako chléb a víno, je pro nás samotným vtěleným Slovem Božím, Bohočlověkem Kristem.
Proto můžeme říci, že Padesátnice nám dala všechno. A dokonce více než všechno. Dala nám samotného Bohočlověka Krista přebývajícího v nás skrze Ducha Svatého.
Padesátnice není pouze historickou vzpomínkou. Je skutečností, která stále trvá. Bůh seslal na svět déšť své milosti. Zlatý déšť svého požehnání, který nepřestává padat.
Čím pokornější je lidské srdce, tím více je schopné přijmout Boží milost. Duch Svatý nepřestává sestupovat, ale záleží na nás, nakolik mu otevřeme své nitro.Padesátnice nám tedy dává vše a více než vše. Dává nám vtěleného Boha. Dává nám
Boha v celém našem bytí – v duchu, v duši i v těle. Přijímejme proto tento dar s pomocí Boží. Nechávejme Pána v sobě promlouvat.Nechávejme Bohočlověka Krista v nás působit, žít a kráčet. Ať on přebývá v nás, abychom my mohli přebývat v něm.
Ať se každý z nás stane živým a oduševnělým chrámem Svatého Ducha.
Přečtěte si také
Plačící Královna ve Vlachernách
V noci svátku Záštity Přesvaté Bohorodice spatřili zázrak ve vlachernském chrámu pouze dva lidé. Všichni ostatní se modlili a nic neviděli. Boží milost se však dostala i jim.
Cesta ke křtu: Co je katechumenát a jak dospělý člověk přichází do Církve
V Texasu se po roce přípravy dala pokřtít celá rodina. Jak vypadá cesta dospělého ke křtu v pravoslavné Církvi a proč na ní nelze spěchat?
Láska k nepřátelům v době polarizace: Co nás učí svatý Siluan Athonský
Prostý mnich ze Svaté Hory učil, že kdo nemiluje nepřátele, v tom není Boží milost. V době, kdy se společnost dělí na tábory, zní jeho slova naléhavěji než kdy dřív.
Pochybnosti ve víře: Co nás učí apoštol Tomáš
Církev nenazývá Tomáše „nevěřícím“, ale opěvuje jeho „blahou nevěru“. Jeho příběh ukazuje, jak se z pochybnosti může zrodit vyznání.
Od mága k biskupovi: Co říká pravoslaví o horoskopech a ezoterice
Příběh svatého Kypriána, který se z mocného čaroděje stal biskupem a mučedníkem, nabízí jasnou odpověď na dnešní zájem o horoskopy, tarot či amulety.
Jak dodržovat půst a zůstat součástí světského kolektivu
Postní kalendář nečeká, až si firma vybere jídelníček na poradu. Jak sladit církevní pravidla s běžným pracovním provozem?