Církev slaví památku svatých prvoapoštolů Petra a Pavla

Ikona svatých apoštolů Petra a Pavla. Foto: blagovist.info

Den svatých apoštolů Petra a Pavla je svátek slavený 12. července podle starého stylu. Je pojmenován na počest apoštolů Petra a Pavla, kteří hlásali křesťanství po celém světě. Oba apoštolé přijali mučednickou smrt za víru s rozdílem jednoho roku.

Dříve než se stal Kristovým učedníkem, byl Petr rybářem. Pán povolal Petra a jeho bratra, budoucího apoštola Ondřeje Prvozvaného, když lovili ryby na Genezaretském jezeře.

Právě Petr jako první z učedníků nazval Učitele Kristem, tedy Mesiášem. Za to ho Pán přejmenoval na Skálu (tak se jméno Petr překládá). Na této skále Petrovy víry Pán přislíbil vybudovat svou Církev, kterou nepřemůže ani pekelná brána.

Když před ukřižováním Krista zajali velekněží, Petr třikrát zapřel Pána, jak mu byl předpověděl. Petr však učinil pokání a svou zradu vykoupil tím, že se stal horlivým hlasatelem Kristovy víry. A skutečně se stal základem Církve — společenství věrných Spasiteli.

Do dnešní doby se dochovaly dvě soborné epištoly apoštola Petra. Jsou zahrnuty v Novém zákoně. Své epištoly Petr adresuje křesťanům v provinciích Malé Asie, posiluje je ve víře a varuje před vlivem falešných učitelů.

Na sklonku života se Petr vrátil do Říma, kde byl zajat a popraven za evangelní kázání. Stalo se tak roku 67. Apoštol byl ukřižován hlavou dolů na vlastní žádost: pokládal se za nehodného být ukřižován stejným způsobem jako Pán.

Pavel nebyl Kristovým učedníkem za pozemského života Spasitele. Ba co víc, Saul (jak se Pavel jmenoval před obrácením ke křesťanství) byl pronásledovatelem křesťanů.

Saul se narodil v Malé Asii, ve městě, jehož mnozí obyvatelé, ačkoli Židé, měli práva římských občanů, která jim přinášela skutečné výhody, právo na zvláštní státní ochranu a projednávání veškerých obvinění u císařského, římského soudu. Pro židovský národ to byl jev poměrně vzácný. Saul získal dobré vzdělání v Jeruzalémě a zřejmě se připravoval na úřad rabína. Po ukončení studia obdržel pravomoc oficiálně pronásledovat křesťany i mimo Palestinu — v Damašku.

Právě na cestě do Damašku povolal Pán Saula k apoštolské službě. Během cesty ozářilo budoucího apoštola nejjasnější světlo, od něhož slepý padl na zem. Ozval se hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?" Na otázku: „Kdo jsi?" Pán odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ."

Kristus přikázal Saulovi jít do Damašku. Jeho průvodci slyšeli Kristův hlas, ale světlo neviděli. Oslepeného Saula přivedli do Damašku, poučili ho ve víře a třetího dne pokřtili. V okamžiku ponoření do vody Saul prohlédl. Od té chvíle se stal horlivým hlasatelem Vzkříšeného Krista.

Židé byli jeho obrácením ke Kristu rozhořčeni a Saul musel uprchnout do Jeruzaléma. Tam se připojil ke křesťanské obci a seznámil se s apoštoly. A znovu následovalo rozhořčení Židů a hrozby vraždou, před níž ho právě zachránilo římské občanství.

Jeruzalém však bylo nutno opustit. Saul se vydal na svou první apoštolskou cestu, trvající od roku 45 do roku 51. Apoštolé prošli celý ostrov Kypr — právě v tomto období začali Saula nazývat Pavlem. Spolu se svatým Barnabášem založil křesťanské obce v několika městech Malé Asie.

Pavel podnikl ještě několik apoštolských cest. Osvěcoval Kristovým učením lidi v Makedonii, Řecku a jiných zemích. Za dlouhá léta života a kázání napsal apoštol Pavel 14 epištol, které jsou zahrnuty v Novém zákoně.

Pavel byl vícekrát zatčen a po posledním věznění přijal mučednickou smrt mečem. Nebyl ukřižován, protože nebyl otrokem, nýbrž římským občanem. Stalo se tak nedaleko Říma roku 67 za vlády císaře Nerona.

Přečtěte si také