Rozhovor s biskupem Izaiášem: "Sv. mučedník Gorazd je vzorem oběti"

biskup Izaiáš. Foto: ob-eparchie.cz

Jaký je historický a duchovní význam Hrubé Vrbky pro Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku? Jaké je spojení svatého biskupa Gorazda s tímto místem a proč je právě Hrubá Vrbka každoročně místem pouti?
 
Historický význam Hrubé Vrbky tkví v tom, že se jedná o rodiště svatého mučedníka biskupa Gorazda a jeho příbuzní dodnes žijí v tomto kraji. Náš světec je tedy s tímto místem navždy spojen. Jak to bývá obvyklé u významných osobností našeho národa, byl zde zřízen památník svatého vladyky, jeho světnička, a jak je to obvyklé v církvi, byla zde zbudována kaple, která je mu zasvěcena. Od počátku uskutečnění tohoto záměru místní věřící cítí, že je to našemu velikému světci milé. Duchovní význam výroční pouti vidíme v tom, že sem přijíždíme světeckou památku mučedníka Gorazda vzývat,  ctít a připomenout si. Každoročně je právě zde konána celoeparchiální pouť a slouží se archijerejská liturgie. Památka této naší významné osobnosti je v den jejího svátku bohoslužebně uctívána a světec shůry odpovídá svým požehnáním, ochranou a pomocí. Již mnozí vydávali svědectví, že zde při této bohoslužbě cítí blahodatnou Gorazdovu přítomnost.
 
Co pro Vás osobně znamená postava svatého biskupa Gorazda — jako člověka, mučedníka a obnovitele naší místní církve?
 
Biskup Gorazd je podle bohoslužebných hymnů jemu věnovaných jedním z největších místních svatých. Jeho svátek u nás náleží typikonálně do kategorie největších světců. Spolu se svatými apoštolům rovnými Cyrilem a Metodějem patří k nejvroucněji uctívaným svatým této země. Obnovil zde cyrilometodějské dědictví a pravoslavnou církev. To už samo stačí k jeho neustálému uctívání. Bylo k tomu potřeba nesmírného úsilí a statečnosti. Jeho zbožnost a vítězný duchovní zápas jsou nám blízké, protože je to člověk zdejšího národa, pracoval s lidmi naší mentality, dějinné zkušenosti a kultury, chodil po téže zemi a v době relativně nedávné. Ukazuje nám aktuální podobu veliké svatosti – a to jak svým životem, tak i svou mučednickou smrtí. Bude nám stále vzorem a ukazuje reálnou cestu pro českou pravoslavnou církev.
 
Pouť do Hrubé Vrbky se koná každý rok. Jak se podle Vás za poslední roky proměnila — co se mění a co zůstává stejné?
 
Stejný zůstává průběh pouti – archijerejská liturgie, bohoslužby a závěrečné společné posezení, setkání a vytváření společenství čili (jak se dnes říká) „liturgie po liturgii“. Jak jde čas, mění se samozřejmě věřící a duchovní, kteří sem připutují.
 
Kdo se pouti zpravidla účastní? Je zájem ze strany věřících spíše rostoucí, nebo stabilní?
 
Byly doby, kdy sem přijeli věřící v autobusech, pak bylo období, kdy zde bylo pár lidí, v současnosti tu bývá spíše stabilní počet věřících. Záleží na počasí a okolnostech. Myslím, že v posledních letech počet účastníků mírně roste. Hodně závisí na duchovních, jak pracují se svými farníky.

Jaké poselství si podle Vás věřící z pouti odnášejí a co je jejím hlavním duchovním přínosem?
 
Věřím, že si odnášejí hlavně duchovní užitek. Modlitební vzývání našeho velkého světce je v den jeho památky a na místě, které je s ním spojeno a je mu zvláště zasvěcené, bývá mocnější a vroucnější, než v jinou dobu a na jiných místech. A jsem přesvědčen, že nejen zúčastněným ale celé eparchii a celé místní církvi přináší toto duchovní dílo užitek a duchovní pomoc.
 
Odkaz sv. Gorazda je spojen především s hrdinstvím a ochotou položit život za druhé. Jak je toto svědectví relevantní pro dnešní křesťany žijící v sekularizované společnosti?
 
Křesťanství je v samotném principu vírou založenou na oběti. Především na oběti Pána Ježíše na kříži. Avšak k nesení kříže zve evangelium každého z nás. Víme z Písma svatého, že sloužit Bohu a milovat znamená obětovat se. Přinést Bohu své pokání a své sebezapření, zříci se alespoň části svého egoismu. Tak vypadá láska k Bohu, a platí to i ve vztahu k lidem. Mučedníci ukazují naprostou oběť, a tím nás vybízejí alespoň k takové oběti, jaké jsme schopni. Současní křesťané žijící sekularizované společnosti, kde panuje hédonická poživačnost a kult zábavy, která však nedokáže nasytit hlad lidské duše, potřebují si právě oběť připomínat. Štěstí se nedosahuje tím, že dostávám vše, čeho se mi zamane, ale tím, že něco dávám, něčeho se zříkám, přináším oběť. Všichni svatí mučedníci se obětovali z lásky a vladyka Gorazd je jedním z našich nejbližších vzorů této lásky.
 
Na  liturgii v katedrálním chrámě svatých Cyrila a Metoděje v Praze ke svátku sv. Gorazda (4.9.2026) zaznělo v kázání prot. Pavla Milka, že „svatý vladyka Gorazd nám dává jasnou odpověď. Nebát se a mluvit pravdu. Protože Kristus je pravda a kdo lže, dopouští se christologické hereze. " Existují podle Vás oblasti, kde se dnešní křesťané — nebo i my jako církev — příliš bojíme říci pravdu nahlas?
 
Jak už učil mistr Jan Hus, kterého sv. Gorazd tolik ctil: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky.“
 
Hlásat pravdu potřebuje odvahu až k sebeoběti. Vidíme to ostatně na příkladu Jana Husa. Jenže Kristus pravil: „Já jsem pravda.“ Kdo ctí pravdu Boží a umírá pro ni, trpí pro Krista. V souvislosti s Husem pravil sv. Gorazd: „Byla to smrt velkého křesťanského mučedníka. Dnes však chtějí lidé pro pravdu spíše žíti, než pro ni umírati.“ Ve skutečnosti však my všichni máme ve svém nitru umírat pro pravdu Boží – tj. být jako mrtví vůči hříchu.
 
Každý ať si sám pohlédne do svého svědomí, aby zjistil, zda žije v pravdě, a sám ať se usvědčí a kaje se.
 
Nezapomínejme také, že pravda říkaná bez lásky, ztrácí podstatu pravdy, a mění se na odsuzování. Soud však patří jedině Bohu.

Naše církev je dnes z velké části tvořena věřícími z jiných zemí — zejména z Ukrajiny. Jak vnímáte jejich vztah k české pravoslavné tradici a k osobnosti sv. Gorazda?
 
Zde jsme v Čechách a v autokefální místní církvi. Základem církevního života proto musí být česká tradice. Většina bratrů a sester z Ukrajiny to chápe. Čeština jim navíc otevírá hlubší porozumění bohoslužebným textům a zvláště Písma. Mnozí až zde porozuměli některým součástem liturgie, jejichž hloubku doma přehlíželi. Myslím, že se můžeme vzájemně obohatit.
 
Věřící z Ukrajiny mají velký smysl pro uctívání svatých. Potřebují však, abychom jim zvěstovali svatost Gorazda II., jak žil a jak prolil svou krev. Kolik měl duchovních darů, jaký skvělý duchovní zápas vedl a jak se mu podařilo uskutečnit křesťanské ideály, když Bůh odpověděl na jeho úsilí. Především pak byl vyvoleným k tomu, aby založil místní pravoslavnou církev. Mučednická smrt byla už jen korunou na jeho svatém životě.
 
Co byste vzkázal věřícím, kteří na pouť přijedou, ale i těm, kteří přijet nemohou?
 
Vzývejte světecké přímluvy sv. Gorazda pro užitek svůj i celé naší církve. Učte se jeho životu, aby vás inspiroval k zbožnosti. Ať vám milostivý Pán Ježíš žehná na přímluvy svatého novomučedníka biskupa Gorazda.

Redakce SPN děkuje Jeho Přeosvícenosti biskupu Izaiášovi za rozhovor, čas věnovaný našim otázkám a za slova, která znovu připomínají význam osobnosti a odkazu svatého Gorazda pro naši místní pravoslavnou církev.

Přečtěte si také