Uniklý církevní dokument: Porošenko a ukrajinské bezpečnostní služby vyvíjeli tlak na sjednocovací sněm v roce 2018

Prezident Ukrajiny Petro Porošenko (uprostřed vlevo) sedící na čestném místě během sjednocovacího sněmu ukrajinských pravoslavných církví v katedrále svaté Sofie v Kyjevě. Foto: Shutterstock

Dokument popisující události dnů předcházejících sjednocovacímu sněmu východních pravoslavných církví Ukrajiny, včetně samotného sněmu, určený ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi Konstantinopolskému, unikl k americké redakci Svazu pravoslavných novinářů.

Vyšetřování americké redakce SPN zjistilo, že dokument napsal metropolita Gregorios z Ankary, který byl v době sněmu v roce 2018 diákonem patriarchálního dvora ve Fanaru — v celém tomto článku však bude metropolita Gregorios označován svým současným titulem. Metadata dokumentu ukazují, že Gregorios na něm pracoval od 28. prosince 2018 do 8. ledna 2019. V době zveřejnění Jeho Vysokopřeosvícenost neodpověděl na žádost americké SPN o komentář.

Kronika — dlouhá více než 20 stran — přináší další světlo do nedávných prohlášení o obrovském politickém tlaku vyvíjeném na Ekumenický patriarchát, aby založil Pravoslavnou církev Ukrajiny (PCU) z existujícího duchovenstva dvou schizmatických skupin v zemi — Ukrajinské pravoslavné církve – Kyjevského patriarchátu (UPC-KP) a Ukrajinské autokefální pravoslavné církve (UAPC). Výsledkem sněmu bylo zvolení metropolity Epifanije (světským jménem Serhij Dumenko) hlavou PCU.

Metropolita Gregorios líčí, jak Petro Porošenko, tehdejší prezident Ukrajiny, a šéfové ukrajinské Bezpečnostní služby (SBU) drželi delegaci pod nepřetržitým 24hodinovým dohledem a vedli celodenní jednání, přičemž v jednu chvíli poslali policii, aby jim zabavila pasy a eskortovala je do Prezidentského paláce. Po celou dobu se Jeho Vysokopřeosvícenost snažil ujistit patriarchu Bartoloměje o své nehynoucí loajalitě a zároveň se vykresloval jako statečný obránce „práv Matky církve“ — i když ostatní kolísali.

Porošenkova přítomnost

Metropolita Gregorios začíná své sdělení vysvětlením, že poslechl příkaz ekumenického patriarchy odcestovat do Kyjeva a pomáhat metropolitovi Emmanuelovi z Francie se sekretářskou prací související se sněmem. Do města dorazil 10. prosince 2018 a účastnil se úvodních setkání, včetně jednoho s Porošenkem, kde prezident Emmanuela a Gregoria ujistil, že „postupují plnou rychlostí přímo vpřed“ směrem ke sněmu. Poté Emmanuel předložil Porošenkovi návrh Statutární listiny toho, co se mělo stát PCU, aby jej mohl „předat všem stranám k jejich samostatnému prostudování“.

Dne 12. prosince Gregorios popisuje práci prováděnou od 9 hodin ráno do 7 hodin večer na stejné Statutární listině PCU se „zástupci všech frakcí“. Do této práce byl zapojen Rostyslav Pavlenko, který nedávno změnil funkci z náměstka vedoucího Administrativy prezidenta Ukrajiny na ředitele Národního institutu pro strategická studia. Dne 22. ledna 2019 mu prezident Porošenko udělil Řád svobody za jeho roli při získání tomosu o autokefalii pro PCU.

Práce 12. prosince se účastnil také Andrij Juraš, kterého metropolita Gregorios popisuje jako „úředníka odpovědného za náboženské záležitosti“. Od roku 2021 působí Juraš jako ukrajinský velvyslanec ve Vatikánu.

Při rozhovorech s výše zmíněnými politickými představiteli, stejně jako s náboženskými představiteli ze všech zúčastněných církevních skupin, Gregorios trvá na tom, že delegace „použila všechny prostředky na obranu odvěkých privilegií Svaté Velké církve Kristovy“ v procesu dosažení konečného textu pro sjednocovací sněm.

Během pozdějšího setkání s Pavlenkem, Jurašem a metropolitou Eustratijem z UPC-KP bylo představitelům Konstantinopole vyjádřeno přání, aby Filaret Denysenko působil jako předseda Svatého synodu a exarcha pro celou Ukrajinu se všemi právy primase — svoláváním synodu, biskupskými volbami, sesazováním atd. V reakci na to metropolita Emmanuel vysvětlil, že to není možné, „protože by to představovalo bezprecedentní čin v ekleziologii pravoslavné církve a učinilo by z nás terč posměchu v celém pravoslaví“.

Hierarcha UPC-KP pohrozil, že bez této záruky se žádný sněm neuskuteční. Podpořili ho státní představitelé, o nichž Gregorios poznamenává, že se do té chvíle dohodli, že přesvědčí starého Filareta, aby se vzdal své snahy o moc. Metropolita Gregorios poté cituje metropolitu Emmanuela, který uvedl: „Dokončeme sněm a potom si dělejte, jak umíte.“

Dále uvádí, že delegace, sklíčená, se vrátila do penzionu, aby přijala metropolitu Amfilochia z Adrianopole, který je povzbudil, aby Filaretovým požadavkům neustupovali. Metropolita Emmanuel hovořil telefonicky s patriarchou Bartolomějem a dostal pokyn vysvětlit situaci Porošenkovi, který byl v Bruselu.

V noci 13. prosince Porošenko předvolal metropolitu Emmanuela do Prezidentského paláce ke konzultaci ohledně Filaretova naléhání. Toto setkání trvalo přibližně do 2 hodin ráno a Emmanuel se vrátil bez optimismu se slovy:

„Bohužel neuspějeme… Když jsem vstoupil do kanceláře, viděl jsem kromě prezidenta Jeho Vysokopřeosvícenost Filareta a šéfa tajných služeb. Během diskuse byl starý Filaret neústupný a nepružný a odmítal jakékoli omezení svých požadavků. Měl také tichou podporu prezidenta. Nikam jsme se nedostali.“

Delegace se poté rozhodla pokračovat ve vzájemné komunikaci v naprostém tichu a psát na papír kvůli „neustálému sledování všeho v budově“. Bylo rozhodnuto předložit ekumenickému patriarchovi myšlenku, že odjedou z Ukrajiny, protože jinak by Porošenko, Filaret a ostatní nebyli přesvědčeni o závažnosti neshody.

Když se Pavlenko dozvěděl o jejich úmyslu odjet, „vyděšeně“ informoval Porošenka, což vedlo k tomu, že metropolita Emmanuel byl požádán, aby se zastavil v Prezidentském paláci; o několik hodin později přijela policie, aby členy delegace odvezla do Prezidentského paláce. V Porošenkově kanceláři byl šéf ukrajinské tajné policie a viditelně otřesený metropolita Emmanuel, který svým společníkům oznámil, že jim bylo zakázáno opustit zemi.

Vyprávění tvrdí, že poté proběhl napjatý telefonický rozhovor mezi Porošenkem a patriarchou Bartolomějem, během něhož Porošenko souhlasil, že přiměje Filareta podepsat dokument uvádějící, že okamžitě ukončí svou kampaň za zvláštní pravomoci.

Během hodiny se Porošenko vrátil s Filaretovým podpisem.

Tlak však tímto neskončil. Po odchodu z Prezidentského paláce metropolita Emmanuel navrhl, aby skupina zašla do restaurace a prodiskutovala, co bude následovat.

„Pozoruhodnou skutečností je, že během celého ‚jídla‘ se kolem nás pohybovalo více než deset tajných agentů, kteří se jen málo snažili skrývat svůj tajný charakter,“ píše metropolita Gregorios.

Poté, 15. prosince, v samotný den sněmu, Filaret odmítl podepsat dokumenty nezbytné k tomu, aby sněm mohl pokračovat. Několik politických představitelů si s ním šlo promluvit: bývalý prezident Viktor Juščenko, předseda parlamentu a znovu Porošenko. Po určitém odporu Filaret nakonec ustoupil.

Navzdory nejlepším snahám konstantinopolské delegace je Porošenkova role nejen při organizování sněmu, ale někdy dokonce při jeho vedení, často zřejmá. Čekal před katedrálou svaté Sofie, doprovodil delegaci dovnitř a ujal se slova poté, co metropolita Emmanuel zahájil sněm; Porošenko byl osloven, aby přijal, a následně odmítl nominaci na primase, byl viděn, jak „obnovuje pořádek“, a poté po sněmu představoval nového „metropolitu kyjevského“. Metropolita Gregorios píše následující:

„Metropolita Filaret se ujal slova a řekl: ‚Je možné, že jsme zbaveni práva volby? Všichni zde mají jméno a titul. Já ne.

Proč? Kromě toho jsme si jako frakce vybrali vlastního kandidáta. Hlasujme veřejně.‘ Jeho zásah na okamžik rozbouřil vody. Skutečně, muž oblečený ve vojenské uniformě přistoupil k prezidentovi a požadoval Filaretovu kandidaturu, ale prezident obnovil pořádek.“

Když hovoří o závěru sněmu, metropolita Gregorios dále uvádí:

„Zatímco zvony radostně zněly po celém Kyjevě, všichni vyšli na náměstí, kde Jeho Excelence prezident představil primase za provolávání slávy před tisíci věřících, kteří od rána trpělivě čekali v chladu na výsledky.“

Později toho dne předseda parlamentu udělil konstantinopolským exarchům vyznamenání. Z Ukrajiny odjeli 16. prosince 2018.

Otázky ohledně Porošenkova zapojení do jednání sněmu byly vznášeny již od chvíle, kdy fotografie ze sněmu ukázaly, že sedí na druhém čestném místě, po pravici metropolity Emmanuela. Tento dokument vrhá světlo na to, jak přesně toto zapojení vypadalo.

Okrajově metropolita Gregorios také sdílí poznámky o setkání, které delegace uspořádala s Yönetem Canem Tezelem, tureckým velvyslancem na Ukrajině, během něhož se velvyslanec skupiny zeptal, zda přítomnost Porošenka neomezila práva Ekumenického patriarchátu vzhledem k zásadám týkajícím se „nerušeného výkonu náboženských povinností bez zásahů státu“.

„Odpověděli jsme, že přítomnost prezidenta neposkytovala žádný důvod ke zmenšení práv Trůnu, protože jeho přítomnost byla považována za sjednocující mezi tendencemi existujícími uvnitř církevního těla,“ píše Gregorios.

Ve svém projevu, kterým Porošenko představoval Epifanije jako nově zvoleného primase PCU, však událost prezentoval jako událost duchovní i politické povahy.

„Konečně získáváme duchovní nezávislost, kterou lze přirovnat k získání politické nezávislosti,“ řekl poté, co odhalil, že jeho předchůdce Viktor Juščenko byl tím, kdo zahájil dialog s Konstantinopolí.

Novinář Konstantin Skorkin ve svém zpravodajství o události vyjádřil následující názor:

„Bez ohledu na to, do jaké míry si může nárokovat historickou spravedlnost, je církev poskvrněna tím, že je spojována s volební kampaní prezidenta Petra Porošenka… Na historickém zasedání sněmu měl Porošenko privilegované místo a pronášel silné projevy o odtržení od Moskvy — přičemž mimochodem vůbec nezmínil Ježíše, jak upozornil pravoslavný spisovatel Sergej Čapnin. Porošenko byl mužem okamžiku. Náhodný pozorovatel mohl nabýt dojmu, že hlavou církve je volen právě on.“

„Nová církev je proto od prvního dne své existence zcela politicky závislá na prezidentovi Ukrajiny,“ napsal Čapnin ve svém článku.

Poznámky k dokumentu

Oficiální název dokumentu předloženého ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi zní „Kronika týdne duchovně-laického sněmu v Kyjevě pro volbu prvního primase autokefální církve Ukrajiny kenoticky vytvořené Matkou církví“. Tyto události následovaly po podpisu dohody „O spolupráci a součinnosti mezi Ukrajinou a Ekumenickým patriarchátem Konstantinopole“ dne 3. listopadu 2018 ekumenickým patriarchou Bartolomějem a prezidentem Ukrajiny Petrem Porošenkem.

Přestože kronika není napsána celá v katharevuse, velká část dokumentu odpovídá struktuře, stylu a formálnímu tónu očekávanému v řecké komunikaci církevního charakteru určené patriarchovi.

Jmenovanými hierarchy konstantinopolské delegace vyslané do Kyjeva k vedení sněmu byli metropolita Emmanuel z Francie (nyní z Chalcedonu), metropolita Amfilochios z Adrianopole, arcibiskup Daniel z Ukrajinské pravoslavné církve USA a metropolita Hilarion z Edmontonu. Danielovi byl 5. ledna 2019 státem Ukrajina udělen Řád knížete Jaroslava Moudrého (V. třídy) za jeho práci na sněmu.

Emmanuel byl vedoucím delegace a byl pověřen předsedáním sněmu.

Přestože mohli být přítomni i další biskupové a kněží, Ekumenický patriarchát nikdy nevydal žádný oficiální seznam.

Mediální zpravodajství o božské liturgii konané v Kyjevě 13. prosince 2018 zachycuje tehdejšího diákona Gregoria, jak slouží s metropolitou Emmanuelem a dalšími, čímž autora dokumentu staví přímo do centra událostí, o nichž informoval patriarchu Bartoloměje. Stejná liturgie je Gregoriem v dokumentu rozsáhle zmiňována.

Původní řecký dokument je přiložen zde.

Přečtěte si také