Strom života v Ráji byl předobrazem Kristova Kříže

ilustrační obrázek SPN

O samotném svátku Povýšení svatého Kříže se čte téměř stejné evangelijní čtení jako na Velký pátek. Na Velký pátek prožíváme Kristovo spasitelné utrpení a jeho životodárnou smrt. Při Povýšení pak klademe liturgicko-modlitební důraz na samotný nástroj, kterým Hospodin Bůh vykonal naši spásu. Kříž je proto v liturgických hymnách označován především jako oltář, ale také jako meč či žezlo. A právě tento nástroj si Hospodin sám zvolil.

Otec Pavel Florenský upozorňuje, že Kříž je v podstatě modelem člověka – člověka dokonalého, protože modlícího se. V této souvislosti odkazuje na blaženého Jeronýma, který připomíná, že člověk pozvedající při modlitbě ruce zaujímá polohu Kříže. Člověk je tak vlastně chodícím Křížem.

Také dvě hlavní přikázání, která v sobě shrnují celý Zákon a všechny Proroky – láska k Bohu a láska k člověku – tvoří dvě příčky Kříže. Láska k Bohu je příčkou vertikální, zatímco láska k člověku, k bližnímu, příčkou horizontální.

Kristův Kříž je tak všechno přesahující Boží výškou, ale také hloubkou a šířkou – všeobjímající Kristovou silou. Řečeno s apoštolem Pavlem, kážeme Krista ukřižovaného, Boží sílu a Boží velemoudrost (srov. 1 Kor 1,23–24).

Proto také strom života v ráji byl předobrazem Kristova Kříže. Tak jako byl rajský strom stromem života pro ovoce, které nesl, jsou ovocem Kristova Kříže svátosti pravoslavné církve. Všechny svátosti i posvátné církevní obřady jsou v různé míře různými módy jedné jediné svátosti Božího vtělení a spásy člověka, jeho zbožtění – teoze.

Všechna tajemství křesťanské víry, všechna tajemství Nového zákona – Nové smlouvy Bohočlověka Krista – a všechna tajemství Kristovy církve, církve Bohočlověka, tedy lze shrnout a vyjádřit jednou tajinou, jedním tajemstvím.

Touto svátostí, touto svatou tajinou, je Eucharistie – svatá liturgie církve. Božská liturgie nám totiž zjevuje a v plnosti dává Pána Ježíše Krista v podivuhodném bohatství a hojnosti jeho boholidské komplexnosti, jeho boholidského těla, kterým je církev.

Kristus je v Písmu samozřejmě nazýván hlavou církve, čímž se vyjadřuje jeho prvenství. Není však pouze její hlavou. Je také tělem církve. Právě proto svatý Justin Čelijský říká, že naše ruce mají být rukama Boha, naše nohy nohama Boha a všechny naše orgány orgány Boha.

Svatá liturgie je tedy církev s Kristem a v Kristu: Kristus mezi námi, Kristus v nás.

Ve svaté tajině křtu je nám dána celá Boží prozřetelnost, celá jeho ekonomie, celé svaté vykupitelské dílo: spása a zbožtění člověka, spojení s Kristem, oblékání se do Krista – jakési „vkristovění“.

Právě tato ekonomie spásy, tato prozřetelnost – uskutečnění Božího plánu našeho „vkristovění“ – se nejdokonaleji naplňuje ve svaté tajině Eucharistie, ve svaté Božské liturgii.

V Božské liturgii se liturgicky a tajeplně zakouší celé boholidské dílo spásy – od vtělení přes nanebevstoupení až po druhý Kristův příchod – jako život našeho života a duše naší duše. Jak říká svatý Teodor Studita, liturgie je „opakováním celého boholidského plánu spásy“.

Zvlášť krásně to vyjadřuje modlitba na konci liturgie svatého Basila Velikého: „Naplnilo a dovršilo se, nakolik je to v našich silách, Kriste, Bože náš, tajemství Tvého díla spásy.“

To „nakolik je to v našich silách“ se týká naší schopnosti toto tajemství vnímat a zakoušet. Jeho plnost se nám zjeví při druhém Kristově příchodu. Jak zdůrazňuje metropolita Jan Zizioulas, Eucharistie je již nyní účastí na přicházejícím Božím království.

Přečtěte si také