Návštěva metropolity Rastislava v Gruzii k 1700 letům křesťanství

Dlegecae místních pravosalvných církvi na oslavách 1700 letí přrijetí křestaňství Gruzie. Foto: Irakli Tkemaladze

Gruzie letos slaví výročí, kterým se může pochlubit jen málokterá země. V roce 326, krátce po Prvním všeobecném sněmu v Nikaji, se za vlády krále Miriana III. stalo křesťanství státním náboženstvím království Kartli. Stalo se tak díky misii svaté Nino, ženy, která podle tradice přišla do země s křížem z vinné révy a kterou dnes Gruzínci ctí jako rovnoapoštolnou osvětitelku. Celý rok 2026 je proto v Gruzii ve znamení jubilea. Jeho vrcholem byly polovina října a slavnosti, na které katolikos-patriarcha celé Gruzie Šio III. pozval delegace pravoslavných církví z celého světa. Mezi hosty byl i Jeho Blaženost Rastislav, arcibiskup prešovský a metropolita českých zemí a Slovenska.

Bůh, vlast, člověk

Součástí jubilejního roku bylo i mezinárodní sympozium „Bůh, vlast, člověk“ v Tbilisi, na kterém se sešli církevní i státní představitelé. Patriarcha Šio III. na něm myslel především na obyvatele Abcházie a Cchinvalského regionu: „Tyto starobylé historické gruzínské země musí nadále žít v pokoji se svou vlastí skrze víru v Krista a lásku.“ Vyjádřil naději, že „mezi námi bude znovu obnovena bratrská jednota a láska“. Premiér Irakli Kobachidze slíbil, že stát bude v úzké spolupráci s Církví chránit dědictví, „na němž stojí naše národní jednota a rozvoj“. Prezident Micheil Kavelašvili připomněl, že v dobách cizích vpádů to byla právě Církev, kdo uchoval gruzínský jazyk, tradice i paměť.

Hosté u patriarchy a premiéra

Zahraniční delegace začaly do Gruzie přijíždět už před hlavními oslavami. V úterý 13. října je patriarcha Šio III. přijal v patriarší rezidenci v Tbilisi. Metropolita Rastislav přijel s delegací, v níž byli archimandrita Serafim (Šemjatovskij), prof. Štefan Pružinský a Iveta Apostu. Patriarcha přijal i zástupce Ekumenického, Jeruzalémského, Moskevského, Srbského, Rumunského a Bulharského patriarchátu, Albánské církve a UPC. Hosté děkovali za pozvání a vyjadřovali úctu ke Gruzii a její staleté církvi. Už o den dříve patriarcha přivítal delegace Alexandrijského a Antiochijského patriarchátu i Kyperské, Řecké a Polské církve. Setkání skončilo výměnou darů.

Foto: Irakli Tkemaladze

Téhož dne se metropolita Rastislav spolu s vedoucími dalších církevních delegací setkal s gruzínským premiérem Irakli Kobachidzem. U setkání byl i patriarcha Šio III. Premiér vladyku Rastislava a ostatní hosty přijal jako vedoucí delegací místních pravoslavných církví. „Poděkoval jsem vedoucím církevních delegací za návštěvu Gruzie a zdůraznil význam jejich účasti na sympoziu,“ napsal po schůzce. Hovořilo se podle něj o zvláštní roli Gruzínské pravoslavné církve při uchovávání a upevňování duchovních hodnot v zemi a zvlášť o dlouholetém přínosu zesnulého patriarchy Ilji II.

Foto: Irakli Tkemaladze

Svátek Kristova roucha

Hlavní slavnost připadla na středu 14. října. Gruzie v ten den slaví svátek Sveticchovloba, spojený s katedrálou Sveticchoveli v Mccheti, starobylém hlavním městě gruzínského království. Podle tradice přinesl Kristovo roucho z Jeruzaléma Žid Elioz z Mcchety. Jeho sestra Sidonie roucho objala a zemřela, a protože ho nebylo možné vyjmout z jejího sevření, byla pohřbena i s ním. Na jejím hrobě vyrostl strom, z jehož dřeva vznikl první chrám. Jeden z jeho sloupů měl mít uzdravující moc, odtud název Sveticchoveli, „životodárný sloup“. První dřevěný chrám postavil na radu svaté Nino král Mirian, později ho nahradila kamenná bazilika a dnešní katedrála pochází z 11. století.

Právě zde sloužil metropolita Rastislav po boku patriarchy Šia III. slavnostní liturgii. Spolu s nimi sloužili členové Svatého synodu Gruzínské církve a představitelé dalších místních církví. 

Foto: Irakli Tkemaladze

Dvě svaté ženy a jeden dar

Po liturgii se vladyka Rastislav obrátil k patriarchovi, gruzínskému prezidentovi a shromážděným věřícím. Ve svém slověpoděkoval Bohu za dar víry, který Gruzie přijala před sedmnácti stoletími. Připomněl, že gruzínský národ si i přes války a pronásledování uchoval víru „ako prameň svojej nádeje, ako oporu v utrpení, ako svetlo, ktoré mu pomáhalo znovu nachádzať cestu aj v tých najťažších chvíľach“. „Prichádzame medzi vás ako bratia spojení rovnakou pravoslávnou a apoštolskou vierou, jednou svätou Eucharistiou a spoločným dedičstvom našich svätých otcov,“ řekl.

Foto: Irakli Tkemaladze

Pak promluvil o tom, co obě církve spojuje. Na počátku jejich křesťanských dějin stojí dvě ženy. Gruzii přinesla evangelium svatá Nino a v našich zemích zazářila Kristova víra díky „horlivému pôsobeniu inej veľkej ženy, svätej kňažnej Ľudmily“.

K této myšlence se vázal i dar, který vladyka patriarchovi předal: ikonu s částicí ostatků svaté mučednice Ludmily. „Tento dar vám pripomína, že hoci nás oddeľujú zemepisné vzdialenosti a odlišné historické skúsenosti, v Kristovi sme si navzájom blízki,“ řekl. Své slovo zakončil prosbou, aby přímluva svaté Ludmily a svaté Nino provázela oba národy a pomáhala jim „spoločne vydávať dobré svedectvo o pravoslávnej viere vo svete, ktorý tak veľmi potrebuje svornosť a nádej“.

Blahopřání z celého pravoslavného světa

Gruzii k jubileu blahopřály i církve, jejichž předstojatelé do Tbilisi osobně nepřijeli. Rumunský patriarcha Daniel ve svém poselství označil výročí za „mimořádně významný okamžik pro celou pravoslavnou církev“. Ocenil, že gruzínská církev si i přes pronásledování a války uchovala víru, a vyzval k jejímu předávání mladé generaci.

Pro naši Církev byla návštěva v Gruzii nejen projevem bratrské lásky k jedné z nejstarších křesťanských zemí světa, ale i připomínkou vlastních kořenů. Ikona svaté Ludmily zůstává v Gruzii jako znamení, že dvě církve vzdálené tisíce kilometrů mají víc společného, než by se mohlo na první pohled zdát.

Přečtěte si také