Pohádka: O synovi ševce

Foto: myslo
Byl jednou jeden švec. Ovdověl a zůstal mu malý syn. A tak na den před svátkem Vánoc říká chlapec svému otci:
– Dnes k nám na návštěvu přijde Spasitel.
– Ale no tak, – nevěřil švec.
– Uvidíš, přijde. On mi to sám řekl ve snu.
Chlapec čeká na vzácného hosta, vyhlíží z okna, ale nikdo nepřichází. A najednou vidí – na ulici se dva kluci perou s nějakým chlapcem, a ten se ani nebrání. Syn ševce vyběhl na ulici, rozehnal útočníky a přivedl zbitého chlapce domů. Nakrmili ho s otcem, umyli ho, učesali, a pak syn ševce říká:
– Tati, mám dva páry bot, a mému novému kamarádovi se prsty z bot vykukují. Dám mu své válenky, protože venku je hrozně zima. A dnes je navíc svátek!
– No dobře, ať je to tvá vůle, – souhlasil otec.
Dal chlapci válenky, a ten šťastný, zářící odešel domů.
Uběhlo nějaké čas, a syn ševce se stále neodtahuje od okna, čeká na Spasitele.
Okolo domu prochází žebrák, prosí:
– Dobří lidé! Zítra jsou Vánoce, a já už tři dny neměl nic k jídlu, nakrmte mě, pro Krista!
– Pojď k nám, dědečku! – zavolal na něj chlapec z okna.
– Ať ti Bůh dá zdraví!
Nakrmili a napojili starého muže, a on odešel od nich šťastný.
A chlapec stále čeká na Krista, už začíná být nervózní. Noc nastala, venku se rozsvítily lampy, vánice se rozjela. A najednou volá syn ševce:
– Ach, tati! Tam u sloupu stojí nějaká žena s malým dítětem. Podívej, jak je jim, chudákům, zima!
Syn ševce vyběhl na ulici, přivedl ženu s dítětem do chalupy. Nakrmili je, napojili, a chlapec říká:
– Kam půjdou v tom mrazu? Podívej, jaká se venku rozjela vánice. Ať, tati, zůstanou u nás přes noc.
– Ale kde u nás budou spát? – ptá se švec.
– No, tady: ty na pohovce, já na truhle, a oni na naší posteli.
– No dobře, ať zůstanou.
Nakonec se všichni uložili ke spánku. A chlapci se zdá, že k němu konečně přichází Spasitel a říká laskavě:
– Mé milé dítě! Buď šťastný po celý svůj život.
– Pane, já Tě přes den čekal, – podivil se chlapec.
A Pán říká:
– Já k tobě přišel třikrát přes den, můj drahý. A třikrát jsi mě přijal. Tak, že to lépe ani vymyslet nelze.
– Pane, já to nevěděl. Ale kdy?
– No, nevěděl, a přesto jsi mě přijal. Poprvé jsi nezachránil chlapce před rukama kluků-nezbedníků, ale zachránil jsi mě. Jak jsem kdysi přijal od zlých lidí plivance a rány, tak i ten chlapec… Děkuji ti, můj milý.
– Pane, a kdy jsi ke mně přišel podruhé? Prohlédl jsem okno, – ptá se syn ševce.
– A podruhé – to nebyl žebrák, to jsem já k tobě přišel na hostinu. Vy s otcem jste jedli kůrky, a mě jste dali sváteční koláč.
– A co potřetí, Pane? Možná bych Tě alespoň potřetí poznal?
– A potřetí jsem u tebe dokonce přenocoval se svou Matkou.
– Jak to?
– Kdysi jsme museli utéct do Egypta před Herodem. Tak jsi našel i Moji Matku u sloupu, jako v egyptské poušti, a přijal jsi nás pod svou střechu. Buď šťastný, můj milý, navěky!
Chlapec se ráno probudil a jako první se ptá:
– A kde je ta žena s dítětem? Dívá se – a doma už nikdo není. Válenky, které včera dal chudému chlapci, zase stojí v rohu, na stole – sváteční koláč nedotčený. A na srdci – taková nesmírná Radost, jakou nikdy v životě neměl…
Přečtěte si také
Osud čestné lebky svatého Václava: příběh nejváženější české relikvie
Přes tisíc let putovala jeho lebka dějinami. Od vraždy ve Staré Boleslavi přes korunovační obřady až po antropologickou pitevnu. Jak se psal příběh nejvzácnější relikvie české státnosti?
Svatá Orosie: Velkomoravská princezna, která nezradila Krista
Při eparchiální slavnosti v brněnské katedrále zazněla homilie o životě a mučednictví svaté Orosie, vychovankyně svaté Ludmily.
Sv. Ludmila - I v Božích očích za velikými muži často stojí veliké ženy
Svátek svaté Ludmily připomíná sílu ženské víry, která může ovlivnit rodinu, budoucí generace i celé dějiny Církve.
Svatý Václav: kníže, mučedník a věčný patron české státnosti
Dnes, 28. září, slaví Česká republika Den české státnosti – státní svátek, který je neoddělitelně spjatý s postavou svatého Václava, knížete a mučedníka, jehož odkaz utváří chápání české státnosti již více než tisíc let. Kým byl člověk, který se za tu dobu proměnil v nadčasový symbol státu?
Čestný a životodárný Kříž: znamení smrti, které se stalo znamením života
Povýšení čestného a životodárného Kříže patří k velkým svátkům pravoslavného církevního roku. Církev jej slaví 14. září, tedy 27. září podle občanského kalendáře tam, kde se liturgický život stále řídí juliánským kalendářem.
Ikonografie svátku Narození Bohorodičky
Ponořte se do hlubokého teologického významu a fascinující ikonografie svátku Narození Přesvaté Bohorodice, který je skutečným počátkem naší spásy.