Přenesení ostatků sv. Mikuláše do Bari: krádež, která se stala svátkem
Dnes si pravoslavní křesťané připomínají přenesení ostatků sv. Mikuláše z Myr Lykejských do italského Bari roku 1087. Příběh plný paradoxů a zázraků.
Dnešní den, 9. května podle juliánského kalendáře (22. května podle gregoriánského), slaví pravoslavné církve svátek Přenesení ostatků sv. Mikuláše Divotvorce z Myr Lykejských do italského města Bari. Je to svátek, který má pozoruhodnou historii a začíná příběhem, jenž by se dal bez nadsázky nazvat loupeží. Přesto se z něho stal jeden z nejvýznamnějších svátků pravoslavného světa, alespoň v jeho slovanské části.
Kdo byl Mikuláš
Než se dostaneme k samotnému přenesení, krátce k tomu, kdo to byl. Mikuláš se narodil v Patarách v Lykii, dnešní jihozápadní Turecko, jako jediný syn zámožných rodičů Theofana a Nony. Od dětství byl orientován na duchovní život. Základům víry ho učil jeho strýc, bishop patarský, taktéž jménem Mikuláš. Mnišský postřih přijal v monastýru Nový Sión, který jeho strýc založil.
Po smrti rodičů rozdal Mikuláš celý zděděný majetek chudým. Stal se biskupem Myr Lykejských, hlavního města lykijské provincie, a v tomto úřadu prožil zbytek života jako pastýř proslulý milosrdenstvím, odvahou a přímostí. Byl uvězněn za pronásledování za Diokleciána a Maximiána. Zúčastnil se Prvního nikajského sněmu v roce 325. Legendy praví, že při tomto sněmu "zpolíčkoval" heretika Ária, jenž popíral Kristovo Božství a byl za to dočasně zbaven biskupského úřadu, než byla jeho horlivost uznána za oprávněnou.
Sv. Mikuláš zesnul 6./19. prosince léta Páně 343. Jeho ostatky zůstaly v Myrách, starém biskupském sídle, po více než sedm set let.
Myry v 11. století: město v ohrožení
V době, kdy se náš příběh odehrává, tedy v roce 1087, byla Lykie pod nadvládou seldžuckých Turků, kteří oblast dobyli roku 1071 po bitvě u Mantzikertu. Křesťanské komunity v regionu žily v nejistotě, starý chrám sv. Mikuláše v Myrách byl zanedbán a střežen jen malou skupinou mnichů.
V Evropě mezitím rostlo přesvědčení, že ostatky světců v ohrožených oblastech by měly být „zachráněny", přemístěny do bezpečí na Západ. Tato praxe, zvaná translatio, byla ve středověku běžná a považovala se za zbožný čin, ačkoliv její metody bychom dnes nazvali jinak.
Jak to proběhlo: barští kupci a konkurence Benátek
V roce 1087 se barští a benátští kupci vydali do Antiochie. Na zpáteční cestě zamýšleli zastavit v Myrách Lykejských a zmocnit se ostatků sv. Mikuláše, za účelem zvýšení prestiže svého města a podpory obchodu, každé město tehdy potřebovalo svého patrona. Barští kupci předstihli Benátčany a jako první se vylodili v Myrách.
Čtyřicet sedm barských kupců, vyzbrojených, se odebralo do chrámu sv. Mikuláše. Tam svázali mnichy, kteří světyni střežili, rozbili chrámovou dlažbu, pod níž stála hrobka, a z rakve vyjmuli větší část ostatků světce. Ve spěchu zanechali v rakvi přibližně 20 % ostatků, které později převzali Benátčané a přenesli do kostela San Nicolò al Lido na ostrově Lido u Benátek, kde jsou uctívány dodnes.
Krádež, nebo záchrana? Co ukázaly dějiny
Tato část příběhu bývá v lidové zbožnosti přeskakována. Je to přece jen příběh násilí, svázaných mnichů a rozbité hrobky. Středověká mentalita ji však vnímala jinak. Světec sám prý dal svůj souhlas tím, že přenesení dopustil a doprovázel zázraky. Ostatky byly identifikovány podle charakteristické vůně myrhy, která z nich vycházela.
A dějiny nakonec daly tomuto „barbarskému" činu paradoxní ospravedlnění. Oblast Lykie zůstala pod muslimskou nadvládou. Chrám sv. Mikuláše v Myrách byl po přenesení ostatků postupně opuštěn, chátral a nakonec byl zasypán nánosy hlíny, dnes jsou jeho ruiny předmětem archeologického výzkumu. Mnohé ostatky světců, které zůstaly na územích dobytých Turky, byly zničeny nebo navždy ztraceny.
Ostatky sv. Mikuláše přenesené do Bari tím pádem unikly osudu, který potkal mnoho jiných křesťanských svatyní na Blízkém východě a v Malé Asii. Ať už hodnotíme způsob jejich získání jakkoli, výsledek je nezpochybnitelný. Jsou dostupné věřícím dodnes.
Příjezd do Bari
Dne 8. května dorazily lodě do Bari. Následující den, 9. května, byly ostatky sv. Mikuláše slavnostně přeneseny do kostela sv. Štěpána nedaleko moře. Slavnost přenesení svatyně doprovázela četná zázračná uzdravení nemocných. Za rok byl postaven kostel jménem sv. Mikuláše a posvěcen papežem Urbanem II.
Právě 9. května se od té doby slaví jako svátek přenesení ostatků. Basilika sv. Mikuláše v Bari, postavená nad místem, kde jsou ostatky uloženy, je dodnes jedním z nejvýznamnějších poutních míst křesťanského světa.
V současné době se přibližně 65 % ostatků Mikuláše Divotvorce nachází v Bazilice sv. Mikuláše v Bari, pod oltářem krypty. Ve stejném městě stojí také pravoslavný chrám sv. Mikuláše Divotvorce.
Proč pravoslavní slaví, ale Řekové ne
Zde leží jeden z nejzajímavějších paradoxů celého příběhu. Svátek 9. května je dnes svátkem převážně slovanských pravoslavných církví – Ruské, Srbské, Bulharské, a včetně naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Řecká církev tento svátek nezavedla, zřejmě proto, že ztráta ostatků Světitele byla pro ni událostí smutnou. Vždyť Myry Lykejské leží na řeckém kulturním území a odnesení ostatků bylo z řeckého pohledu loupeží, nikoliv záchranou.
Slovanský pravoslavný svět naopak přijal svátek s nadšením. Ruská pravoslavná církev zavedla slavení přenesení ostatků z Myr Lykejských do Bari 9. května krátce po roce 1087 na základě hlubokého a již upevněného uctívání sv. Mikuláše ruským lidem. Různí historikové kladou zavedení svátku do let 1091–1097.
Sv. Mikuláš a slovanský svět
Mikuláš je jedním z nejuctívanějších světců vůbec a v slovanském pravoslavném prostoru má výjimečné místo. Byl patronem námořníků, cestovatelů, kupců, ale i chudých a nevinně odsouzených. Jeho atribut, tichá, anonymní pomoc, rezonoval hluboce s pravoslavnou spiritualitou: světec, který „důsledně skrýval skutky svého milosrdenství", jak praví jeho životopis, pamatujíc na slova evangelia: „Ať neví tvá levice, co činí pravice." (Mt 6,3)
Bari dnes: místo setkání Východu a Západu
Basilika sv. Mikuláše v Bari je pozoruhodným místem ekumenismu avant la lettre. V její kryptě se nalézají ostatky světce uctívaného jak katolíky, tak pravoslavnými. V Bari stojí pravoslavný chrám sv. Mikuláše, postavený z iniciativy ruské církve na počátku 20. století. Každoročně 9. května se zde konají oslavy a v kryptě basiliky se slouží bohoslužby v různých rítusech.
Katolická církev neslaví 9. května jako obecný svátek, ale místní slavnost v Bari probíhá 9. května, kdy se z hrobky světitele vybírá myrha. Tento fenomén vytékání vonné tekutiny z ostatků je doložen od středověku a považuje se za jeden ze znaků světcovy přítomnosti.
Tato živá kontinuita mezi středověkým přenesením a dnešní liturgickou praxí je velmi hmatatelná i pro věřící z naší místní církve. V lednu 2026 sloužil arcibiskup Juraj, arcibiskup michalovsko-košický, Božskou liturgii přímo v kryptě baziliky u hrobu sv. Mikuláše, spolu s duchovenstvem a věřícími z michalovsko-košické eparchie, kteří přijeli na pouť do Itálie. Před samotnou liturgií poutníci četli akatist sv. Mikuláši ve slovenském jazyce, s prosbami za věřící a duchovní eparchie i za všechny pravoslavné na Slovensku. Po bohoslužbě arcibiskup Juraj předal prioru dominikánů, kteří se starají o chod baziliky, jako dar kopii divotvorné ikony Přesvaté Bohorodičky z Nižní Rybnice a Klokočova. Chrám, nad nímž středověcí barští kupci krkolomným způsobem získali ostatky světce, tak zůstává místem, kam přicházejí pravoslavní věřící z celého světa – včetně těch z Košic.
Co si vzít z dnešního svátku
Příběh přenesení ostatků sv. Mikuláše je v mnoha ohledech nepříjemný: je to příběh zmocnění se cizí svatyně, svázaných mnichů, mezicírkevního soupeření. A přesto se z něho stal svátek.
Nikoliv proto, že by krádež byla ctností. Ale proto, že za celým příběhem stojí postava člověka, který celý svůj život zasvětil tiché službě. Rozdal majetek, nevyhledával slávu, anonymně pomáhal. Světec, jehož ostatky byly po jeho smrti předmětem soupeření mocných, byl za svého života člověkem, který stál vždy na straně slabých.
Tropar ke sv. Mikuláši to vystihuje přesně: „Jako pravidlo víry a vzor tichosti, a učitele zdrženlivosti, zjevil tě stádci svému Bůh... Svatý pastýři duší, otče Mikuláši, pros Krista Boha, aby spasil duše naše."
SPN dříve psal: Košice zvou na přednášku o životě svatého Mikuláše. Pravoslávna cirkevná obec v Košiciach pořádá v neděli 24. května 2026 od 16:00 hodin tematickou přednášku s názvem „Sv. Nikolaj Divotvorca, jeho život a zobrazenia na ikonách“.
