Kdo je novou světicí v srbské církvi? Příběh blažené Stojny z Deviče
Mezi nově kanonizované osobnosti srbské církve byla zařazena mniška Jefimija Devičská. Její asketický život provázela proroctví o zkáze srbského národa i hluboké pokání.
Jedním z duchovně nejvýznamnějších rozhodnutí letošního řádného zasedání Archijerejského sněmu Srbské pravoslavné církve bylo připočtení nové světice k líku svatých. Jde o mnišku Jefimiji Devičskou, v lidu známou jako blažená Stojna – asketku a podivuhodnou postavu srbského pravoslaví 19. století, jejíž příběh začíná v chudé pastýřské rodině a končí nadhrobkem, z nějž podle svědků vycházelo světlo.
Od ovcí k mnišství: příběh Stojny Zarićové
Stojna Zarićová se narodila roku 1815 v obci Lopižima (dnes Donje Lopiže) u Sjenice, v rodině se starou kněžskou tradicí. Od dětství pásla ovce. Práce prostá a tvrdá, ale v hagiografii světců nezřídka symbolicky důležitá. A právě při ní se odehrál zlomový moment jejího života.
Jednou udeřila neposlušnou ovci tak silně, že ji tento čin začal trápit svědomí více, než to bolelo samotné zvíře. Té noci onemocněla. Podle srbských pramenů zachovaných v monastýru Svatých archandělů poprosila bratry, aby ji odvedli k relikviím svatého Joanikie v monastýru Devič v Kosovu. Když dorazila k rakvi tohoto světce, položila na ni svou tvář a nemohla se od ní odtrhnout pro slzy. Za několik dní se jí zdraví zcela vrátilo a ona zůstala v monastýru, kde přijala mnišský postřih se jménem Jefimija.
Asketický život v Deviči
Monastýr Devič leží v devičských lesích na Kosovu a uchovává ostatky ctihodného Joanikie Devičského, středověkého poustevníka. Pro Stojnu se stal domovem na celý zbytek života.
Její mnišský způsob života byl podle pramenů velmi přísný: dlouhá modlitba s klečením, vytrvalý půst o chlebu a vodě, krátký a nepohodlný spánek, monastýrská poslušnost a zbožná péče o chrámové prostory.
Jefimija rovněž obcházela okolní vesnice a sbírala almužny pro monastýr a při tom poučovala věřící o pravoslavné víře. Lidé ji měli rádi a říkali jí „Pokajánije" (Pokání), protože všechny vyzývala k obrácení a očistě od hříchů. Bála se jí i místní albánská šlechta, jak uvádí pramen: „jako soudu Božího se jí báli okolní loupeživí Arnauti."
Proroctví a varování
Jefimija zanechala po sobě i několik proroctví, která zaznamenal sv. vladyka Nikolaj Velimirovič ve své knížce „Blažená Stojna" (8. svazek sebraných spisů). Jedno z nejznámějších se váže k návštěvě tehdejšího ministra osvěty Království Srbska Ljuby Kovačeviće, který přijel do monastýru Devič. Tehdy mu Stojna řekla: „Vy v Srbsku klejete Boha, nedržíte posty, nechodíte do kostela! Propadnete zkáze! Ty jako ministr musíš zakázat urážení Boha a šlapání po Božím zákoně." Krátce poté přišla první světová válka, při níž zahynulo přes milion Srbů.
Právě Nikolaj Velimirovič, jeden z nejvýznamnějších srbských pravoslavných teologů 20. století, sám kanonizovaný v roce 2003, jako první sepsal její životopis a zachoval tak paměť na tuto zapomenutou kosovskou asketku pro příští generace.
Smrt a hrob
Jefimija zemřela 15. února 1895 v Novém Pazaru. Podle hagiografického pramene věděla předem o svém blížícím se skonu. Pohřbena byla na hřbitově u Petrovy církve v Rasu, jednoho z nejstarších srbských sakrálních míst, spojeného s ranou historií srbského pravoslaví. Nad jejím hrobem se podle svědků objevovalo světlo.
Kanonizace: 130 let po smrti
Archijerejský sněm SPC na svém zasedání 13. - 19. května 2026 formálně připočetl Jefimiji Devičskou k líku svatých a stanovil datum jejího liturgického svátku na 28. února podle nového a 15. února podle juliánského kalendáře – tedy na den výročí její smrti.
Kanonizace přišla více než 130 let po jejím skonu. V pravoslavné tradici není výjimečná – jak jsme vysvětlovali v našem nedávném článku o procesu kanonizace, úcta věřících může přetrvávat desítky i stovky let, než ji církev formálně potvrdí. V případě Stojny byl prvním krokem k zachování její paměti právě životopis od vladyky Nikolaje Velimiroviče – a místní zbožná tradice, která nikdy nepřestala považovat její hrob za posvátné místo.
Jefimija Devičská nyní vstupuje do srbského pravoslavného kalendáře jako nová světice – prostá pastýřka z hor u Sjenice, která jednou udeřila neposlušnou ovci a celý zbytek života strávila v pokání, modlitbě a poučování svého národa.
SPN dříve psal: Svatý Sáva a zrod srbské církve
