Panuje v Pravoslavné církvi rozkol? Reakce na reportáž České televize

Zdroj:ČT24

8.dubna zveřejnila Česká televize reportáž s titulkem Přiklonit se k Rusku? V Pravoslavné církvi panuje rozkol, zjistili Reportéři ČT, která se věnuje vnitřní situaci v Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku. Reportérky upozorňují na napětí mezi některými představiteli církve a současnou geopolitickou situaci, přičemž se zaměřují zejména na osobu arcibiskupa pražského a českých zemí Michala. Zaznívá v ní například citace ředitele BIS Michala Koudelky, podle něhož se „arcibiskup Michal a lidé kolem něj kloní k Moskvě“. Reportáž také zmiňuje arcibiskupa Damiana z Ukrajiny, jehož monastýr měl být předmětem zájmu ukrajinské bezpečnostní služby (SBU). Celkové vyznění reportáže vyvolalo otázky o směřování celé církve.

Na začátek je dobré zmínit, že Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je autokefální, tedy plně samostatná a nezávislá na cizích patriarchátech včetně moskevského. Autokefalitu jí přiznal ekumenický patriarcha Bartoloměj v roce 1998. Hlavou církve je metropolita pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku — v současnosti metropolita Rastislav (arcibiskup prešovský). Arcibiskup pražský Michal je pouze jedním z biskupů tvořících Svatý synod. Není tedy hlavou celé církve jak to mohlo z reportáže vyznít. Zodpovídá pouze za správu Pražské eparchie.

Přestože reportáž České televize nikde výslovně neprohlašuje, že celá pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je proruská nebo prokremelská, celkové pojetí, výběr výroků a způsob práce s obrazovým materiálem vytváří dojem, že církev jako celek je ovlivněna ruským vlivem. Zaznívají zmínky o „páté koloně“ a spojení s osobami napojenými na ruské náboženské struktury. To může v očích veřejnosti vést k nevyváženému pohledu a zpochybnění důvěryhodnosti celé instituce.

V atmosféře, kdy je svět právem citlivý na jakékoliv projevy podpory ruské agrese vůči Ukrajině, je zároveň velmi snadné, ba svůdné, označit někoho za „proruského“. Právě proto je ale nezbytné zachovat rozlišovací schopnost a nepodléhat zjednodušování. Neopodstatněné nálepky mohou vést ke společenskému vyčlenění, podezírání bez důkazů a v krajním případě až k pronásledování lidí kvůli jejich víře.

Je důležité si uvědomit, že Pravoslavná církev není politická, národní ani státní instituce. Je to duchovní společenství, které zahrnuje věřící různých národností — Čechy, Slováky, Ukrajince, Řeky, Bulhary, Rusíny, Srby a další. Spojuje je víra v Krista a účast na svatých Tajinách, především Eucharistii. Pravoslavná církev nezná hranice podle krve nebo jazyka — je jedna, svatá, všeobecná a apoštolská, jak to vyznává v Symbolu víry.

Přečtěte si také