PCU porušuje Tomos a vytváří církevní strukturu v ČR

Patriarcha Bartoloměj předává Tomos Epifanijovi Dumenkovi. Zdroj:Zn.ua

Organizátoři ji představují jako duchovní podporu pro ukrajinské věřící žijící v ČR, přičemž první bohoslužba je plánována na 23. srpna.

Je však třeba připomenout, že Pravoslavná církev Ukrajiny (PCU) podle Tomosu, který jí udělil ekumenický patriarcha Bartoloměj v roce 2019, nemá právo zakládat farnosti a církevní struktury mimo území Ukrajiny. Tomos výslovně stanoví, že zámořské farnosti PCU jsou pod přímou jurisdikci ekumenického patriarchátu.

Kyjev nemůže ustanovovat biskupy ani zakládat farnosti mimo území státu; již existující od nynějška podléhají, v souladu s řádem, Všeobecnému (Ekumenickému) stolci, který má kanonické pravomoci v diaspoře, neboť jurisdikce této Církve je omezena na území Ukrajinského státu. Zní v Tomose o autokefalitě PCU.

V České republice a na Slovensku působí autokefální Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku (PCČZS), která je jedinou kanonicky uznanou pravoslavnou církví na tomto území. To znamená, že celé území ČR i SR je jejím výhradním kanonickým prostorem. Bez vědomí a souhlasu jejího nejvyššího představitele – metropolity – zde nemůže vznikat žádná jiná pravoslavná struktura.

Zásadní je rovněž skutečnost, že Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku dodnes neuznává Pravoslavnou církev Ukrajiny (PCU) jako kanonickou, stejně jako ji neuznává i většina ostatních místních pravoslavných církví. Z tohoto důvodu je jakékoli její působení na kanonickém území PCČZS považováno za nelegitimní.

V oznámení o tzv. „kapelanské misii“ PCU se uvádí, že jejím cílem je pečovat o ukrajinské věřící v České republice. Zároveň je nutné dodat, že právě Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku již od počátku konfliktu na Ukrajině poskytuje duchovní, materiální i humanitární podporu ukrajinským uprchlíkům, kteří v důsledku války našli útočiště v ČR a SR. Ve farnostech po celé republice se konají bohoslužby v ukrajinštině či s ukrajinskými zpěvy, poskytuje se charitativní pomoc a vytváří se prostor pro začlenění ukrajinských věřících do života místní církve.

 

Zdroj: FB

Přečtěte si také

Jak Bělorusko dusí křesťany

Nezávislé organizace a lidskoprávní skupiny dokumentují rozsáhlý zásah běloruského byrokratického i lágrového systému do náboženské svobody křesťanů v zemi.

Svatý Gabriel Urgebadze: Jurodivý, který se nezalekl ani Lenina

Kdo byl gruzínský starec Gabriel, jehož ostatky uctili věřící v Praze? Proč se mu říká "blázen" a jak jeho příběh o neochvějné víře fascinuje pravoslavný svět i dnes?

Místo PCČZS ve světové pravoslavné rodině

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku má ve světové pravoslavné rodině jedinečné místo — a přesto hrozí, že jej sama přehlédne.

Křesťanské kořeny sekulárního Česka: kříž, který nikam nezmizel

Česko patří k nejméně nábožensky praktikujícím zemím Evropy. Přesto stojí kříž na každém náměstí, u každé silnice, na každém kopci. Proč?

Křesťanství v Číně: Systematická kontrola, represe i sinizace víry

Čínský režim upevňuje dohled nad náboženským životem. Nezávislé domácí církve čelí demolicím budov a zatýkání pastorů, zatímco oficiální chrámy podléhají přísné ideologické sinizaci.

„Nula v chirotonii“: kde končí ikonomie a začíná teologický chaos

V roce 2018 přijal Fanar rozhodnutí, které zásadně změnilo situaci v ukrajinském pravoslaví.