Mýty o pravoslaví: Selhal jen Jidáš
Foto SPN.
Pravoslavná tradice a evangelia nám však ukazují mnohem syrovější a lidštější obraz. Pravda je taková, že v nejtěžší chvíli selhali téměř všichni.
Strach a útěk: Opuštěný učitel
Z dvanácti apoštolů se otevřeně proti Kristu postavil pouze Jidáš. Jenže kvůli strachu a malomyslnosti opustili Krista v zahradě Getsemane úplně všichni apoštolové. Rozutekli se ve chvíli, kdy byl Spasitel zajat. Dokonce i apoštol Petr, který krátce předtím sliboval věrnost až do smrti, Krista ze strachu třikrát zapřel.
Jan – jediný, který se nebál
Jediným z apoštolů, který nepodlehl strachu z židovských úřadů a trestu, byl Jan. Jako jediný doprovázel Krista až na Golgotu. Stál pod křížem společně s Přesvatou Bohorodicí a sledoval utrpení svého milovaného Učitele.
Právě za tuto věrnost mu Kristus, umírající v bolestech na kříži, projevil zvláštní lásku a péči. Svěřil mu svou Matku slovy: „Ženo, hle, syn tvůj!“ a Janovi řekl: „Hle, matka tvá!“. Jan se tak stal duchovním synem Bohorodice a ochráncem celé Církve.
Rozdíl mezi Jidášem a ostatními
Proč tedy oslavujeme ostatní apoštoly jako svaté a Jidáše ne, když selhali všichni? Odpověď leží v pokání. Jidáš svou zradu zakončil zoufalstvím a sebevraždou. Ostatních deset apoštolů, kteří v noci zajetí utekli, svého selhání hořce litovali. Své pochybení napravili tím, že po zbytek života neúnavně hlásali evangelium a nakonec všichni (kromě Jana) položili za Krista svůj život mučednickou smrtí.
Mýtus vyvrácen: Pravoslaví nám tímto připomíná, že křesťanství není pro „superhrdiny“, kteří nikdy nechybují. Je pro lidi, kteří mohou padnout a selhat jako apoštolové, ale mají odvahu se vrátit, prosit o odpuštění a pokračovat v cestě. Věrnost svatého Jana pod křížem zůstává navždy vzorem, ale pokání ostatních apoštolů nám dává naději, že i naše selhání lze napravit.
SPN minule vyvrátil mýtus, že se člověk může modlit jen doma.
Přečtěte si také
Čestný a životodárný Kříž: znamení smrti, které se stalo znamením života
Povýšení čestného a životodárného Kříže patří k velkým svátkům pravoslavného církevního roku. Církev jej slaví 14. září, tedy 27. září podle občanského kalendáře tam, kde se liturgický život stále řídí juliánským kalendářem.
Rozhovor s biskupem Izaiášem: "Sv. mučedník Gorazd je vzorem oběti"
Olomoucko-brněnský biskup Izaiáš v rozhovoru pro SPN hovoří o pouti do Hrubé Vrbky, odkazu sv. Gorazda II. a významu oběti, pravdy a české pravoslavné tradice.
Kdo byl svatý Gorazd II., které ho si dnes připomínáme
Biskup Gorazd II. byl roku 1942 popraven nacisty za ukrytí parašutistů, kteří zabili Heydricha, a stal se jedním z novomučedníků pravoslavné církve.
Církevní nový rok: proč pravoslavný rok začíná 1. září
Podle nového (gregoriánského) kalendáře dnes pravoslavná církev vstupuje do nového církevního roku. Proč právě 1. září a co má toto datum společného s římskými daněmi?
Proces s pravoslavnou církví 1942: cesta ke Kobyliské střelnici
4 a 5. září si připomeneme den, kdy nacisté na Kobyliské střelnici zastřelili představitele české pravoslavné církve. Co všechno předcházelo popravě a jak vypadal samotný proces?
Stětí hlavy Jana Předchůdce: proč je tento den poznamenán přísným postem
Den, kdy si připomínáme Stětí hlavy sv. Jana Křtitele, patří k nejpřísnějším postním dnům celého pravoslavného roku. Proč tomu tak je?