Citlivá otázka pravoslaví v Bosně: církev, identita a paměť války

Foto: ALAMY

Návrh na vznik samostatné „bosenské pravoslavné církve“ v Bosně a Hercegovině v posledních dnech vyvolal ostré reakce napříč náboženským i společenským spektrem. Podle kritiků by takový krok mohl znovu otevřít hluboké rány z válečných let a vážně narušit křehkou rovnováhu mezi jednotlivými náboženskými a etnickými komunitami v zemi. Upozorňují na to jak Orthodox Times, tak i Church Times, které připomínají, že otázka církevní příslušnosti je v Bosně úzce spjata s poválečným uspořádáním země.

Pravoslaví a etnická identita v Bosně
Postavení pravoslavných křesťanů v Bosně a Hercegovině nelze oddělit od historie a etnického složení země. Drtivá většina pravoslavných věřících se zde hlásí k srbské národní identitě a je kanonicky sjednocena v rámci Srbské pravoslavné církve, konkrétně Metropolie dabrobosenské. V místním kontextu proto pravoslaví není vnímáno pouze jako náboženská příslušnost, ale i jako součást historické a kulturní kontinuity srbského obyvatelstva.

Tento vztah mezi vírou a národní identitou se výrazně prohloubil během války v letech 1992–1995, kdy se náboženské hranice často překrývaly s liniemi ozbrojeného konfliktu.

Dědictví války a křehký mír
Daytonská mírová dohoda ukončila krvavý konflikt, ale zároveň vytvořila složitý státní model rozdělený na dvě entity – Federaci Bosny a Hercegoviny a Republiku srbskou. Pravoslavní křesťané dnes žijí převážně v Republiky srbské, kde má Srbská pravoslavná církev silné a stabilní postavení.

Jakýkoli návrh na vytvoření nové „národní“ pravoslavné struktury mimo tento rámec je proto mnohými vnímán jako politický zásah do církevního života, který může být chápán nejen jako narušení kanonického pořádku, ale i jako ohrožení míru.

Proč návrh vyvolává odpor
Myšlenku nové bosenské pravoslavné církve veřejně otevřel bývalý velký muftí Bosny a Hercegoviny Mustafa Cerić. Podle něj by taková církev měla sloužit „suverénní Bosně“ a pravoslavným věřícím, kteří se cítí být především Bosňany. Proti tomuto návrhu se však ostře vymezila Mezináboženská rada Bosny a Hercegoviny, jejímž členem je i Srbská pravoslavná církev.

Bosenský metropolita Fotije ze Zvorniku a Tuzly varoval, že podobné iniciativy mohou být vnímány jako „výzva ke konfliktu“ a vést k novému rozdělování společnosti. Kritici zároveň upozorňují, že otázka autokefalie nemůže být řešena politickými prohlášeními ani bez souhlasu samotných pravoslavných věřících a jejich kanonické církve.

Citlivost církevní otázky
Pro mnohé pravoslavné v Bosně a Hercegovině není tento návrh výrazem dialogu, ale pokusem zpochybnit jejich identitu, historii i oběti, které přinesli během války. Právě proto vyvolává silné emoce a odpor – nejen církevní, ale i společenský.

Zkušenost Balkánu opakovaně ukazuje, že zásahy do náboženské struktury v prostředí poznamenaném konfliktem mohou mít dalekosáhlé důsledky. Otázka pravoslaví v Bosně tak zůstává nejen církevní záležitostí, ale i zkouškou odpovědnosti, paměti a úsilí o skutečný mír.

Redakce SPN právě nedávno informovala o debatě kolem možné „Bosenské pravoslavné církve“, kterou srbští hierarchové označují za provokaci.

Přečtěte si také